Dagmar Digma Čechová - Jedna z pěti

Kolik toho vlastně víme o lidech, kteří by nám měli být úplně nejblíž? A proč je někdy tak těžké připustit si pravdu? Edita žije ve svém malém kosmu vesnice kousek od Prahy, pracuje jako recepční v hotelu a do jejího společenského okruhu patří pět kamarádek plus minus jejího věku. Život se zdá normální, dokud jejím vesmírem neotřese náhodné zjištění, že ji manžel podvádí. A to s jednou z jejích přítelkyň.

Edita slaví kulatiny a na oslavě pochopitelně nemůže chybět žádný z pěti párů, s nimiž se běžně scházejí. Když si jedna z přítomných polije šaty vínem, jde hostitelka najít něco, čím by tu katastrofu zachránila, a skrz dveře koupelny slyší něco, co nemá. Svého vlastního manžela, jak u někoho loudí o polibky. Už samo zjištění, že její muž si našel milenku, je docela hrozné, korunuje ho však fakt, že v domě se v ten moment s výjimkou Edity nachází přesně pět žen. Pět žen, které by měly být jejími nejbližšími kamarádkami.

Edita je odhodlaná zjistit pravdu, ale zatím nechce přímo udeřit na manžela ani osočit žádnou přítelkyni. Chce dát situaci volný průběh a potajmu pátrat, aby věcem přišla na kloub. A aby měla místo, kde se s myšlenkami může svobodně svěřit, založí si blog. Nečeká sice, že ho někdo bude číst, ale jí pomáhá utřídit si všechno v hlavě a mnohem lépe pochopit sebe i své okolí. A nakonec to možná bude právě pátrání po manželově milence, co Editě skutečně otevře oči.

Hlavní hrdinka žije uzavřená v určité bublině, kterou si možná tak úplně nevybrala, ale do níž zapadla a je moc pohodlná na ní něco měnit. Když však zjistí něco, co by její dosavadní existenci mohlo převrátit vzhůru nohama, začne o věcech mnohem víc přemýšlet, uvažovat, co od života chce, a zároveň mnohem blíže poznávat lidi ve svém okolí. Pětice kamarádek, která Editu obklopuje, je velmi pestrým pětilístkem, jehož jednotlivé členky si vlastně nejsou moc podobné. Přátelí se, protože na sebe tak nějak zbyly, což se odráží v povrchnosti jejich rozhovorů a skutečnosti, že toho vlastně navzájem vědí velmi málo o věcech, které je trápí. Zrada jedné z nich je paradoxně katalyzátorem, který Editu přiměje začít se s nimi více sbližovat a zjišťovat, že realita jejich života je úplně jiná, než si původně myslela.

Román zpracovává v podstatě banální téma, tím, že je skutečně ze života, však má ohromný potenciál se čtenáře dotknout. Problematika nevěry je spíše kulisou a nehraje až tak zásadní roli, příběh je totiž mnohem víc o hledání sama sebe. Hlavní hrdinka i všechny její přítelkyně totiž působí ztraceně ve vlastních životech, schází jim odvaha vzít je do vlastních rukou a možná už i tak trochu zpohodlněly a svou snahu vzdaly. Román kousek po kousku odhaluje každodenní problémy, s nimiž se mnozí potýkáme, jen si je neumíme správně pojmenovat a občas před nimi radši zavíráme oči, protože je to tak snazší. 

Autorka píše čtivě a má talent zejména pro živé, charakterotvorné dialogy. Každá z postav má svůj osobitý vyjadřovací styl, který odpovídá jejím povahovým rysům, a přestože předmětem rozhovorů jsou dost často naprosté banality, autorce se daří vystavět rozhovory tak, aby nepůsobily jako prázdné plkání o ničem. Zajímavým prvkem, který román příjemně oživuje, jsou úvahy hlavní hrdinky psané pro její blog, v nichž si rovná myšlenky a také hlouběji analyzuje vlastní pocity.

Jedna z pěti je velmi dobře napsaným, odpočinkovým románem ze života, který sice řeší poměrně závažné problémy, s nimiž se běžně potýkáme, dělá to však lehkou a zábavnou formou. Autorka obdařuje své postavy milým smyslem pro humor a sympatickým životním nadhledem, díky čemuž není těžké se s nimi ztotožnit a pochopit jejich pohnutky. Díky extrémní čtivosti a dobře vystavěné zápletce navíc stránky rychle ubíhají a do příběhu se velmi snadno ponoříte. Pokud tedy hledáte v téhle nelehké době něco na zpříjemnění večera, Jednou z pěti neuděláte chybu.

Tímto děkuji autorce a nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.