Annette Bjergfeldtová - Kodaňská Píseň písní

Kdesi v Kodani stojí dům, který má hodně specifické obyvatele, jejichž osudy se neustále proplétají. Hlavní hrdinka Esther se narodila do rodiny, v níž každý je něčím zvláštní nebo podivný a má nějaké speciální nadání. Jejich malý mikrokosmos se bez ustání otřásá vlivem vnějších okolností a nikdo jako by netušil, kudy nasměrovat své kroky.

Esther vyrůstá ve stínu své mladší sestry, dvojčete, která všechny okouzluje svým křišťálově jasným skřivánčím hlasem. Má nakročeno ke kariéře jedné z nejúspěšnějších světových operních div a navíc je vyhlášenou kráskou, za níž se každý otočí a jíž muži padají k nohám. Esther všude kolem sebe vidí barvy, snaží se malovat a dokázat sobě i ostatním, že je stejně schopná jako její sestra, byť realita je někde trochu jinde.

Příběh zachycuje z větší části osudy Esther a její sestry, zaměřuje se však také na minulost celé rodiny. Díky tomu se čtenáři hned v úvodu dozvědí, jak se seznámili dívčini prarodiče a později i rodiče, mají možnost poznat příběh cirkusačky Varinky, pro niž vášnivě vzplál dánský obchodník, a později příběh jejich dcery Evy, která okouzlila švédského holubáře. V rámci rodiny se navzájem mísí nejrůznější nejen národnostní vlivy, které pomáhají utvářet její specifický charakter.

Román se vyznačuje zejména velmi osobitým literárním stylem, který místy inklinuje k magickému realismu, byť se nijak přísně nedrží jeho pravidel a jde spíš o nádech a náznaky. Vyprávění samo o sobě je velmi poetické, lyrické a založené spíš na pocitech a dojmech než racionálních úvahách. Autorka má sklony k mnohomluvnosti a repetitivnosti, zároveň se však s textem mazlí, objevuje nejrůznější zákruty jazyka a hraje si s jeho skladbou i strukturou. Fascinující je zejména velká obrazivost, protože autorka jako by se snažila skutečně zachytit perspektivu hlavní hrdinky a to, jakým způsobem svět vnímá.

Román vlastně nemá klasický děj, který by se odvíjel odněkud někam. Jde spíše o sled epizod, okamžiků zachycených v čase, jež měly větší či menší vliv na utváření osobností jednotlivých hrdinů. Každá z postav se pokouší najít sama sebe, osvobodit se a zjistit, kam patří, touží po lásce a pochopení, ale nedovede si stanovit pořádné hranice - jedni se s plnou vášní oddávají jedinému vztahu, který odmítají opustit i po jeho skončení, druzí přelétají z jedné náruče do druhé a nikde nedokážou na dlouho zakotvit.

Kodaňská Píseň písní je velmi zvláštním příběhem napsaným poetickým jazykem, který disponuje zajímavými charaktery a jedinečnou atmosférou. Postavy hledají samy sebe a své místo ve světě, ale zdá se, že ve skutečnosti nejsou pány vlastních životů a nechávají se prostě jenom zmítat událostmi okolo, které nedokážou ovlivnit. Román je bezesporu dobře napsaný a po jazykové stránce výrazně působivější než po té dějové, to však neznamená, že by nestál za přečtení. Naopak může být velmi zajímavým vhledem do severské literatury jiného než detektivního žánru.