Jack Kerouac - Na cestě

Být věčným tulákem. Svobodným, bez závazků, brouzdat Amerikou z jedné strany na druhou a nevědět, co přinese zítřek. Sal Paradise je mladý, bezstarostný a bez plánů. Snadno se proto nechá přesvědčit, aby vyrazil vstříc nečekaným dobrodružstvím na druhé straně kontinentu.

Kerouacův román Na cestě autora nejen proslavil, ale stal se výpovědí celé jedné generace a předznamenal později nastoupivší hnutí hippies. Stejně jako ztracená generace let dvacátých a třicátých, i mladí lidé, kteří si prošli druhou světovou válkou nebo jejími následky, se pokoušeli zorientovat ve světě, který jim nebyl vlastní a jemuž najednou nerozuměli. Beatnické hnutí, byť ti, kdo k němu patřili, se tak sami neoznačovali, se vymezovalo vůči konformismu a pocitu zdánlivého komfortu a bezpečí, jež byly pouze pomalým umíráním zaživa. Chtěli žít naplno, cestovat a poznávat všechno, co jim svět může nabídnout.

Román patří k nedějovým prózám, protože se v něm nedočkáme žádného výrazného dějového oblouku a vlastně by se nabízelo říct, že je o ničem. To hlavní, co se z něj na čtenáře přenáší, je pocit vykořeněnosti a touha po nalezení místa ve světě. Postavy totiž cestují z místa na místo, náhodně se potkávají a zase loučí, vypořádávají se s životními trably a při tom všem se snaží nezpronevěřit samy sobě a vlastnímu přesvědčení. Plácají se životem, aniž by tušily, co od něj vlastně chtějí, experimentují s drogami a alkoholem, zažívají extázi z rychlé jízdy autem nebo hudebních vystoupení v klubech a kašlou na očekávání druhých, protože hodlají žít jenom podle těch vlastních.

Kerouac se inspiroval vlastním životem a lidmi okolo sebe, proto román vykazuje silné autobiografické rysy a jednotlivé charaktery mají předobraz v reálně existujících lidech. Navíc vznikl formou volného psaní, tedy tak, že autor bez ladu a skladu zapisoval všechno, co mu přišlo na mysl, aniž by se to snažil nějak výrazněji usměrňovat. Připomíná to proud vědomí využívaný modernisty, na rozdíl od nich však Kerouac svá slova nepromýšlí a nesnaží se o intelektuální hloubku. Jeho způsob psaní je vlastně v ostrém kontrastu s tím, jak tvořili třeba James Joyce nebo Virginia Woolfová. A už jen chaotičností, s níž skládá myšlenky, se vymezuje vůči konformismu a snaze nechat se zařadit do jakýchkoliv škatulek.

V románu jsou zahrnuty čtyři cesty hlavního hrdiny - první dvě vedou z New Yorku do San Francisca, třetí opačným směrem, čtvrtá potom za hranice Spojených států do Mexika. Autor popisuje cestu včetně nejrůznějších, zdánlivě podružných detailů a zachycuje Ameriku přelomu 40. a 50. let mnohdy až reportážním stylem. Všímá si detailů okolního světa a lidí, kteří se v něm pohybují, je překvapivě pozorným pozorovatelem, takže v jeho knize se to jen hemží nejrůznějšími zajímavými figurkami zachycenými v minimalistické zkratce schopné postihnout pestrost charakterů.

I když se to nemusí na první pohled zdát, Na cestě je velmi generační román, který budete jinak vnímat ve dvaceti a jinak na vás zapůsobí v padesáti. Zachycuje totiž mladickou rebelii, vzpouru proti systému a touhu najít si svou vlastní cestu, jak se protloukat životem, která se liší od způsobu, jakým žila předchozí generace. Navzdory nedějovosti zvládá být vyprávění relativně čtivé a informačně zajímavé, hodně ale záleží na tom, jestli se dovedete naladit na tutéž notu jako autor a najít v sobě dostatek pochopení pro činy a způsoby jednání jeho hrdinů. Jedná se o knihu, která své místo mezi klasikou rozhodně má, zároveň však o knihu, která mě osobně příliš nenadchla.