Paříž, začátek šedesátých let a mnoho zajímavých, navzájem se proplétajících osudů lidí, kteří se byli nuceni stát uprchlíky. Hlavní hrdina Michel se dostává do období dospívání, které s sebou přináší první fáze vzdoru vůči rodičům a autoritám, zároveň však má moc jej do budoucna silně zformovat. Tím spíš, že se ocitá ve společnosti mnoha fascinujících osobností s nelehkými životními osudy a osobními tragédiemi.
Michel žije a vyrůstá v Paříži v rodině, která řeší spoustu zdánlivě banálních problémů. Jeho rodiče pocházejí z velmi rozdílných společenských vrstev, což se podepisuje na jejich vztahu i přístupu k výchově, obě strany rodiny se navzájem nestýkají, nechtějí-li vyvolávat třenice, a do toho probíhá bouřlivá druhá polovina 20. století bohatá na změny v osobním i celospolečenském kontextu. Skomírající kolonialismus zachází na úbytě a v posledních zbytcích vzdoru vrhá evropské země do zámořských válek, země východního bloku se snaží vydobýt si aspoň trochu nezávislosti a Západ má daleko k tomu být vymodlenou odpovědí na otázky a modlitby emigrantů.
Michel pravidelně navštěvuje Balt, jednu z mnoha pařížských hospod, kde jsou mu ochotni načepovat pivo, přestože ještě ani náhodou není zletilý, a spolu s kamarádem tady ostatní drtí ve stolním fotbálku a vylepšuje si tak své jinak skromné kapesné. O ostatní hosty se nezajímá, dokud jednou ze zvědavosti nenakoukne do místnosti, která je zaplněna šachisty. To by samo o sobě nebylo ničím zajímavé, kdyby nešlo až na výjimky o imigranty ze zemí východního bloku - Sovětského svazu, Maďarska, Polska, Československa... Michel se přidává do jejich klubu a postupně proniká k jeho jednotlivým členům, a především jejich neopakovatelným životním příběhům.
Román je rozdělen do několika částí, které vytvářejí vlastní, relativně uzavřené tematické celky. Příběh začíná Sartreovým pohřbem v roce 1980, po němž už dospělý Michel náhodně narazí na jednoho z členů někdejšího Klubu optimistů. To je podnětem k návratu na samotný začátek a ke vzpomínkám na léta, jež Michela zformovala. Příběh je následně vyprávěn v několika rovinách. Vypravěčem je po většinu času sám Michel, který líčí období svého dospívaní, prokládá to však popisem životních osudů dalších členů klubu. Díky tomu je román vlastně velmi působivou kronikou východoevropských poválečných dějin. Některé příběhy se sice odkazují i k válce nebo před ni, v celkovém kontextu však autor poukazuje především na rozdílný vývoj socialismu v různých zemích i na skutečnost, že sama Francie k němu inklinuje, a snad proto všechny východoevropské imigranty tak láká.
Klub nenapravitelných optimistů je působivou románovou freskou, která na příkladu konkrétních lidských osudů zachycuje přelomové události 20. století ovlivňující celospolečenský vývoj i směřování světa a Evropy. Autorův literární styl je velmi vybroušený a hlásí se k odkazu velkých francouzských romanopisců, vyhýbá se však zbytečnému balastu a dovede ve výstižné zkratce postihnout přesně to, co si přeje sdělit. Román je především vyprávěním o obyčejných lidech a jejich mnohdy neobyčejných životech, o každodennosti, síle rodinných pout i síle přátelství. Na jeho stránkách se objevuje ohromné množství různých témat a jímavých příběhů, které dohromady vytváří jedno velké, kompaktní a konzistentní dílo se značným aktualizačním momentem a silným přesahem. Je to totiž v první řadě příběh o lidskosti a o tom, jak ji neztratit ani za těch nejnepříznivějších okolností.
Žádné komentáře:
Okomentovat