Jozef Karika - Hlubina

Panuje tvrdá zima. Slovensko sužují mrazy, které naposledy zažilo v meziválečném období, takže ven by ani psa nevyhnal. Navzdory nečasu se důstojník Státní bezpečnosti Gavenda vydává do liptovských hor, aby přišel na kloub několika zmizením dětí. Má jít o naprosto rutinní záležitost, která by snad ani nevyžadovala kohokoliv mimo Veřejnou bezpečnost, kdyby nebyla tato zmizení opředena řadou nečekaných okolností...

Ružomberok je ve své podstatě zcela nezajímavým městem, které je pro republiku důležité hlavně velkými textilními závody. V momentě, kdy tady dojde k podivným zmizením, však přirozeně vzbudí zájem ve vyšších kruzích. A protože státní orgány si nemohou dovolit vypadat neschopně, je na místo vyslán důstojník StB, který má dohlédnout na správný průběh vyšetřování a především na to, že se nikdo nedozví o zvláštnostech, které celý případ doprovázejí. Vypadá to totiž, že ve hře jsou síly vzpírající se lidskému rozumu.

Jakmile dotyčný dorazí na místo a začne s vyšetřováním, na povrch vyplouvají informace, které by snad radši měly zůstat skryté. Na místech nálezů zmizelých se sice našly jejich tělesné pozůstatky, ale žádné stopy po pachateli, jeden celý pátrací oddíl čítající několik mužů beze stopy zmizel, a navíc se zdá, že to není poprvé, co se něco podobného děje. A aby toho nebylo málo, jakmile se major Gavenda do vyšetřování ponoří, začne se mu nepříjemně připomínat jeho vlastní minulost a vzpomínky, které by nejradši nadobro vytěsnil.

Karikův román se pohybuje na pomezí několika žánrů. Je to vlastně velmi dobrý krimithriller, v němž se řeší extrémně podezřelá zmizení a následně i úmrtí, který udržuje čtenáře v neustálém napětí a nutí ho přemýšlet, co se to vlastně děje. Příběh si zároveň udržuje ponurou a tísnivou atmosféru ještě umocněnou skutečností, že se odehrává počátkem šedesátých let a předestírá mnohdy velmi brutální praktiky Státní bezpečnosti. Obsahuje však i určitý mysteriózní prvek a to je v tomhle případě asi hlavní kámen úrazu. Nadpřirozená linka vlastně nedává smysl, působí překombinovaně a samotný závěr je pak vyloženě fantasmagorií, pro niž schází slova.

Karika rozhodně umí psát, ví, jak si získat čtenáře a udržet jeho pozornost. Vyprávění je silně dialogické a těžiště leží především v rozhovorech, ty však bývají prokládány dlouhými reflexivními pasážemi, v nichž se hlavní hrdina vrací do vlastní minulosti a je nucen zpochybňovat své tehdejší jednání. Text obsahuje řadu velmi explicitních popisů násilí, které však bohužel často působí ryze účelově a jeho jediným cílem je šokovat čtenáře, protože až na výjimky nejsou tyto pasáže nutné a nepřispívají k posunu děje ani charakteristice postav. Ostatně právě postavy jsou druhou problematickou složkou románu, a to v čele s hlavním hrdinou. Jejich chování totiž vlastně nedává smysl, působí impulzivně, zkratkovitě a v konečném důsledku neslouží jim ani příběhu.

Hlubina je román, který vyžaduje specifického čtenáře. Karika má čtivý styl a dovede vás vtáhnout, takže stránky hltáte a snažíte se spolu s hrdiny přijít na to, co se ve městě vlastně děje, příběh se vyznačuje silnou atmosférou a spoustou thrillerových motivů. Postavy v čele s hlavním hrdinou jsou však poněkud problematické, protože postrádají motivace a jejich chování po většinu času vůbec nedává smysl. Hodně za vlasy přitažený je také mysteriózní prvek. Nejde ani tak o jeho charakter, ten by byl snad i stravitelný, spíše o absenci logiky v jeho jednání a absolutní vykonstruovanost závěru, který připomíná spíše halucinogenní sen než vyvrcholení krimithrilleru. Navzdory celkovému stylu a atmosféře tak pro mě Hlubina zůstává v šedé zóně průměru, který neurazí, ale k nadchnutí má daleko.