Matthew Dicks - Dvacet jedna pravd o lásce

Každý se snažíme systematizovat si život, jen k tomu používáme jiné prostředky. Hlavní hrdina knihy Dvacet jedna pravd o lásce si píše seznamy. Od věcí, které je třeba nakoupit, až po skutečnosti, které ho rozčilují na lidech okolo. A občas se navzdory vší organizovanosti ztrácí sám sobě.

Dan vlastní malé, nikterak výnosné knihkupectví. Má pár zaměstnanců, žádné podnikatelské zkušenosti a jen mlhavou představu o tom, co si počít se životem. Veškeré úspory se totiž vytrácí ve snaze udržet nad vodou obchod a manželka to nesmí zjistit. Tím spíš, že se cítí připravená na dítě a nedá jinak, než že si ho musí pořídit. Dan nechce doma hádky, a jelikož žádný z nápadů, jak se vyhnout početí, se nejeví zvlášť efektivní, usoudí, že musí nějak přijít k penězům. Až na to, že všechny jeho nápady, jak toho docílit, se jeví jen jako bláznivé blouznění totálního zoufalce, který ještě navrch zešílel.

Hlavní hrdina je v podstatě životním ztroskotancem, který selhává na všech frontách. Opustil slušně placené učitelské místo, aby si mohl splnit sen o knihkupectví, na podnikání však očividně nemá buňky. Soustavně lže své ženě o tom, že se mají lépe, než jak tomu je ve skutečnosti, a vymýšlí spoustu nerealistických plánů, jak bez námahy zbohatnout. Problém je, že si neumí život pořádně zorganizovat a uvažovat progresivně. Zůstává uvízlý v pocitu vlastního selhání a sebelítosti, které nedokáže překonat a spíš se v nich soustavně utvrzuje. Je to jistý druh masochismu, s nímž se až vyžívá ve vlastním zoufalství. Navíc se bez ustání srovnává s lidmi okolo, zejména s mrtvým prvním manželem své ženy, který byl v jeho očích ztělesněním dokonalosti, jemuž se on sám nemůže rovnat. Mlčky trpí urážky i ústrky svých blízkých, ustupuje jim a je v permanentním pokušení s nimi souhlasit, i kdyby neměli pravdu. Jeho cílem je prožít život bez konfliktů, protože je to snazší, než se prát za vlastní názor.

Příběh sám o sobě je velmi banální, skoro by se chtělo říct plytký. Zajímavým ho dělá pouze neotřelá forma. Celý text je totiž tvořen výhradně seznamy a nejrůznějšími výčty. Hlavní hrdina v nich rekapituluje svou finanční situaci nebo rozhovory s okolím, kopíruje si zajímavé citáty slavných osobností či vymýšlí naprosto nesmyslné plány. Pro vykreslení základní dějové linie i vzájemných vztahů mezi postavami to stačí, vlastně to až překvapivě dobře funguje. Problém je, že forma je až příliš často bezobsažná a po čase začne nudit. Autorovi se nedaří udržet čtenářovu pozornost, jelikož příběh sám nemá tak nosný potenciál, aby ho u četby udržel.

Dvacet jedna pravd o lásce je po formální stránce velmi neotřelá kniha, zajímavé zpracování však bohužel nedokáže zachránit jinak plytký příběh a nesympatického hlavního hrdinu. V podstatě je to tak trochu formální experiment bez hlubšího smyslu či poselství. Román, který přečtete a vzápětí zapomenete, protože prostě nemá žádnou přidanou hodnotu.