Sylvia Plathová - Pod skleněným zvonem

Život s depresí nebo jakýmkoliv mentálním onemocněním rozhodně není snadný a do určité míry člověka stigmatizuje. O co horší však něco podobného je pro člověka žijícího v šedesátých letech minulého století, kdy se mentálnímu zdraví nepřikládá žádná zvláštní váha a skončit v blázinci v podstatě znamená být odepsaný do konce života? Jediný román americké básnířky Sylvie Plathové otevírá téma deprese a společenské deziluze s překvapivým přesahem do dnešní doby.

Esther je studentka, které se podařilo získat letní stipendium na pobyt v New Yorku, kde dochází na stáž do redakce, učí se novinářskému řemeslu a vedle toho obráží nejrůznější večírky, bankety, premiéry a další společenské události běžně vyhrazené smetánce. Společnost jí dělají další dívky podobného založení, které se v lepší společnosti cítí jako ryba ve vodě, užívají si všeobecný rozruch a obdiv a zároveň jim nedělá problém zapadnout do škatulek společenských očekávání. Esther se jim vymyká, protože na rozdíl od nich nemá nejmenší ponětí, co od života vlastně chce a čeká, společenský diktát jí nedává žádný smysl, ale stejně tak bojuje se životem samým, jelikož jaký je jeho smysl, když jsme stejně všichni předurčeni k tomu zemřít?

Román se dá rozdělit do dvou hlavních částí, které jsou však spolu silně provázané. Ta první se odehrává v New Yorku a svým laděním připomíná romány F. S. Fitzgeralda, večírky jazzového věku a atmosféru společenské otevřenosti, do nichž se však promítá zklamání nad bezúčelností podobného života. Ta druhá je zasazena do maloměstské jednotvárnosti, v níž jeden den plyne jako druhý se stejnou bezcílností jako velkoměstské zábavy. A zatímco v první části knihy se hlavní hrdinka začíná do deprese pomalu a plíživě propadat, v té druhé je jí naplno pohlcena, aniž by tušila, jak k tomu vlastně došlo.

Autorce se podařilo velmi dobře zachytit prožitky člověka trpícího depresí, jemuž nic nedává smysl, nedokáže se pro nic nadchnout a nevidí důvod, proč by měl vlastně existovat, když ostatně i život sám je zcela beze smyslu. Hlavní hrdinka Esther se v sobě marně snaží probudit zájem o okolní dění nebo objevit cokoliv, co by ji aspoň chvilkově uspokojovalo. Plácá se ve vlastním životě, nemá nejmenší ponětí, co by vlastně chtěla dělat, a do toho je vystavena tlaku okolí, které má pocit, že má právo o jejím životě rozhodovat. Esther nezapadá do předepsaných škatulek a vlastně jí na tom ani příliš nezáleží, jelikož se nedokáže přimět k tomu, aby jí na čemkoliv záleželo. Připadá si jako uvězněná pod skleněným zvonem, pozorující okolí, ale neschopná se k němu přidat, stát se jeho součástí.

Autorka má velmi čtivý styl, který sice na jednu stranu lehce plave po povrchu, na druhou se však ani nesnaží hrát si na hlubokou literaturu. V románu nemá jít o hloubkovou sondu do duše depresivního člověka, spíše o zachycení jeho vnímání reality a prázdnoty jeho života. Zároveň je tady názorně ukázáno, že deprese nemusí mít žádný objektivní důvod a nijak nesouvisí s vnějšími okolnostmi. Hlavní hrdinka je dostatečně krásná, talentovaná a nadaná, aby o sobě nemusela mít žádné pochyby a prostě si jen užívala život, přesto se pro něj nedokáže nadchnout. A jak je prezentováno prostřednictvím dalších obyvatelek blázince, duševní problémy jsou zcela iracionální. Text je stejně povrchní jako společnost, do níž je příběh zasazen, právě toho však autorka jeho banalitou nejspíš chtěla docílit.

Pod skleněným zvonem je román, který se i navzdory závažnému tématu čte velmi snadno a lehce. Autorka jako by si z duševního zdraví skoro dělala legraci a nebrala ho úplně vážně, přesto se nedá říct, že by problematiku jakkoliv bagatelizovala. Spíše se snaží ukázat, že každý má právo cítit se, jak sám chce. Román nechce být hloubkovou sondou do deprese, dokonce se ani nesnaží být autobiografií, přestože autorka měla se zobrazovanou problematikou bohaté zkušenosti. Je to prostě vyprávění, které se navzdory všemu nebere tak úplně vážně, ale přesto má velkou sílu podnítit úvahy a nastavit zrcadlo, a to především společnosti, která se nestydí nám diktovat svá očekávání.