Carrie Soto je nejúspěšnější tenistka, jakou kdy svět poznal. Nebo spíš... byla. Její rekord největšího množství vyhraných grandslamů byl právě dorovnán a Carrie nemůže dopustit, aby k něčemu podobnému došlo. Nedřela přece tolik let jenom proto, aby nakonec zůstala poražená. Sice už je několik let v tenisovém důchodu, přesto se rozhodne svou kariéru na jednu jedinou sezónu oprášit. A všem dokázat, že rozhodně ještě nepatří do starého železa.
Carrie přišla ještě jako malá o matku, takže ji vychovával otec a zasel do ní semínko obrovských ambic. Odmalička ji vedl k tenisu a vštěpoval jí, že se nemá spokojit s ničím menším než s tím nejlepším. Carrie se proto zařekla, že se stane tou nejlepší světovou tenistkou, a uspěla. Na svém kontě má tolik vítězství, že už je ani nepočítá, a do toho i rekord vztahující se k vyhraným grandslamovým turnajům. Když krátce po třicítce odchází ze zdravotních důvodů do důchodu, věří, že nikdo nemá na to, aby ji předčil. Uplyne však pár let a situace se velmi radikálně změní.
Carrie je třicet sedm, sedí v publiku na finále US Open a sleduje, jak je její rekord dorovnán. V tu chvíli si je jistá tím, že potřebuje znovu zasáhnout do ženského tenisu, vrátit se do hry a vybojovat svůj rekord zpět. Má před sebou velmi intenzivní rok tréninků a objíždění grandslamových turnajů, aby svou soupeřku jednou provždy porazila a přesvědčila o tom, že to ona je z nich dvou lepší. Návrat k vrcholovému tenisu po šesti letech však rozhodně nebude snadný. Má Carrie vůbec nějakou šanci?
Román je rozdělen do několika částí podle grandslamových turnajů, kterých se Carrie účastní, přičemž příběh se odvíjí víceméně chronologicky jen s několika kratšími exkurzemi do hrdinčiny minulosti. Čtenář má díky tomu šanci Carrie skutečně zevrubně poznat, pochopit, co ji formovalo a jak se z ní stala osoba, kterou právě je. Carrie je extrémně ambiciózní a každý neúspěch bere jako svou osobní prohru. Neexistuje pro ni nic jiného než vítězství, jelikož se v duchu bojí, že bude zapomenutá. Má pocit, že pokud nebude nejlepší, nikomu na ní nebude záležet, má problém s tím přijmout sama sebe a v důsledku toho jí dávají zabrat i jakékoliv mezilidské vztahy. Nepouští si lidi k tělu, jelikož je vnitřně přesvědčená o tom, že ji stejně časem zradí a opustí a je lepší podobnou eventualitu ani nepřipouštět. V mnoha ohledech je Carrie coby hrdinka absolutně nesnesitelná, o to zajímavější je však sledovat její cestu k sobě samé.
V románu se hodně tematizuje ženský sport a obrovský tlak, který je na sportovkyně bez ustání vyvíjen. Autorka ukazuje zajímavý kontrast mezi mužským a ženským světem a v podstatě pracuje s premisou, že žena se musí oproti mužům výrazně víc snažit, chce-li něčeho dosáhnout, zároveň však vždycky bude čelit přísnějšímu posuzování a předsudkům, rozhodne-li se vybočovat z obrazu, který si společnost se ženami obvykle spojuje. V příběhu se však silně řeší i mezilidské vztahy, rasová otázka a důležitou roli tady hraje sebepřijetí, bez nějž prakticky není možné žádné zdravé vztahy budovat.
Carrie Soto is Back je dobrým románem, který si asi nejvíc vychutnají příznivci tenisu, i ostatním však má co předat. Autorka totiž na pozadí ženského sportu řeší postavení ženy jako takové, poukazuje na problémy, které má společnost s přijímáním ambiciózních žen, a na stereotypy, které se s tímto pohlavím spojují. Díky velmi čtivému stylu stránky rychle plynou a příběh se odvíjí v dynamickém tempu. Celková zápletka asi příliš nepřekvapí, většina zvratů je do určité míry očekávatelná, přesto se jedná o výborně napsaný příběh s potenciálem otevírat i závažnější společenské otázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat