Na Aljašce můžete udělat jednu jedinou chybu. Ta druhá už vás totiž bude stát život. Když jste ovšem přistěhovalci z civilizovanějším koutů Spojených států, může pro vás být zdejší divočina šokem, na který se nedá připravit. Leni a její rodiče přijíždí do malé osady na konci světa, aby tam začali nový život. Je to pro ně šance, jak nechat za sebou stíny minulosti a konečně se pohnout dál. Aljaška ale není zrovna přátelským prostředím a dokáže v lidech probudit to nejhorší.
Leni je zvyklá se stěhovat, protože její otec, válečný veterán z Vietnamu, nedokáže nikde na dlouho zakotvit. Obvykle stačí pár měsíců, než začne mít problémy v práci, vyhodí ho a celá rodina je nucena přesunout se zase někam jinam. Jeho nejnovější plán je ale naprosto šílený. Přítel, který ve Vietnamu padl, mu odkázal svůj srub na Aljašce. Lenin otec to považuje za perfektní příležitost pro nový začátek. Daleko od civilizace, kde budou odkázáni jen sami na sebe a své schopnosti, se přece nemůže nic pokazit...
Aljaška je divoká a ryzí. Je to místo, kde se jasně vybarvují lidské charaktery a ukazuje se, kým kdo ve skutečnosti je. Uprostřed léta s nekonečně dlouhými dny a světlými nocemi tady všechno působí idylicky. Stačí však, aby přišel podzim a po něm zima se záplavami sněhu a neustávající temnotou, kterou jenom na pár hodin denně zvládnou prozářit sluneční paprsky, a teprve se ukáže, kdo na Aljašce přežije a pro koho bude zdejší drsné klima prostě moc.
Příběh je rozdělen do tří částí a čtenář má šanci v nich sledovat především život rodiny Allbrightových - Leni, její matky Cory a otce Ernta - v rozmezí zhruba patnácti let. Ti tři přichází do aljašské divočiny za novým začátkem, ovšem nedovedou si ani v nejmenším představit, jak náročné to pro ně všechny bude. Ernta totiž válka ve Vietnamu silně poznamenala a nadělala mu šrámy nejen na těle. Prožitá muka z něj naneštěstí udělala prchlivého násilníka, který své sklony jen stěží udržuje na uzdě. Je přehnaně žárlivý, přehnaně ochranitelský a velmi těžce se smiřuje s kritikou. Tvoří si názory na lidi okolo sebe s ohromnou předpojatostí, jíž se nedokáže a nejspíš ani nechce zbavit. Jeho chování často naznačuje, že není psychicky v pořádku, jeho stihomamy a paranoia totiž nemají žádný reálný základ. Život s ním je bruslením na velmi tenkém ledě. Vztah mezi ním a Corou není ani trochu zdravý, dal by se dokonce označit za toxický. Ani jeden z nich však nedokáže bez toho druhého existovat.
Hlavní hrdinkou příběhu je Leni, která v jeho průběhu postupně dospívá. Na Aljašku přichází jako třináctiletá a ani trochu se jí tam nechce. Jak však čas plyne a ona se pomalu přizpůsobuje zdejšímu rytmu roku, nedovede si představit, že by měla žít kdekoliv jinde. Chováním svých rodičů nicméně trpí, protože jí brání ve svobodném rozvoji a rozletu. Čím je starší, tím víc si uvědomuje, jak moc špatně s nimi něco je, jak pokřivený je otcův charakter. A jakým vězením se pro ně všechny Aljaška vlastně stala.
Autorka zpracovává několik velmi závažných společenských témat, přičemž dominantní je domácí násilí a postavení žen v americké společnosti. Příběh se odehrává z větší části v 70. letech, kdy je postavení žen stále v mnoha ohledech nezáviděníhodné. Diskriminace se přitom projevuje velmi nenápadně. Třeba tím, že bez svolení manžela či otce nemáte přístup k bankovnímu účtu či nedostanete kreditní kartu. A pak jsou i otevřenější projevy. Oběti domácího násilí třeba nemají šanci dovolat se pomoci, protože i v tomto případě zákon straní mužům, kteří mají právo své manželce beztrestně ubližovat. Pokud se žena rozhodne vzepřít, nejvíc na to doplatí právě ona sama.
Vedle společensko-kritických témat je však v románu postižena i podstata života v divočině od drobných každodenních maličkostí až po velká rizika, která reálně ohrožují vaši existenci. Aljaška je zde vylíčena nejen jako místo pro život, ale jako celý životní styl, který vám buď vejde pod kůži, anebo si na něj naopak nikdy nezvyknete, ale neexistuje nic mezi tím. Nechybí ani romantická linka či řada velmi nečekaných zvratů.
Většina příběhu je vyprávěna z pohledu Leni, místy přijdou ke slovu i některé další postavy. Autorka má čtivý styl, který si udržuje po celou dobu. Navíc dokáže proniknout do nitra svých postav a vylíčit jejich pocity s absolutní přesností. Se stejnou precizností vystihuje také divokou krásu aljašské krajiny i jejích specifických zvláštností. Je patrné, že má s touto oblastí vlastní zkušenosti, kterých při zpracování bohatě využívá. Čtenář má díky tomu pocit, že místo děje je dalším z hrdinů příběhu a možná dokonce tím nejpodstatnějším.
Velká samota je velmi čtivě napsaným příběhem, v němž autorka lehkou rukou zachycuje závažné společenské problémy a prostřednictvím svých postav je kritizuje. Je sice poměrně jasně patrné, komu straní, zároveň se však nedá říct, že by nějak přehnaně moralizovala. Jednoduše vypráví příběh, který v sobě nese určité poselství a nepostrádá přesah. Celé je to velmi emotivní a drsné stejně jako aljašská krajina, v níž se příběh odehrává. A možná právě díky tomu vzniká tak dobře fungující román.
Žádné komentáře:
Okomentovat