Mira Marcinów - Osiřelec

Existuje komplikovanější vztah než ten mezi dcerou a matkou? Je náročný v momentě, kdy vaše matka žije, a snad ještě těžší je to ve chvíli, kdy zemře. Hlavní hrdinka románu, nebo možná spíše prózy Osiřelec se snaží vyrovnat s tím, že o matku předčasně přišla, zejména pak s pocitem, že na tento moment se prostě nedá připravit, i když o něm víte dlouho dopředu.

Hlavní hrdinka Osiřelce je mladá žena, jíž se život obrátil vzhůru nohama v důsledku matčiny diagnózy. Ta totiž onemocní nevyléčitelným typem rakoviny a hrdince nezbývá, než se nějak vyrovnat s tím, že nastane okamžik, kdy už tady pro ni matka nebude. Vzhledem k tomu, že navzdory rozepřím mají velmi blízký vztah, jde pro ni o představu naprosto děsivou a ochromující, s níž se prostě nedokáže sžít. Text je de facto retrospektivou sepisovanou jako vzpomínka na to, co bylo, a rozdělen do několika částí, které mapují různé etapy vztahu hlavní hrdinky s matkou - nejdřív je to jejich vztah před nemocí, následně matčino umírání a nakonec snaha hlavní hrdinky vrátit se do života poté, co její matka nemoci podlehla.

Text není jednolitým vyprávěním, jedná se o drobné střípky, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale přesto tvoří koherentní celek. V podstatě jde o jednotlivé vzpomínky, které dohromady vytváří portrét hrdinčiny matky jako lehce labilní a nestálé, ale přesto mimořádně zajímavé ženy. Texty zahrnují vzpomínky na dětství, matčino vaření, život v malých bytech, dobu, kdy bylo všeho dost, i časy, kdy bylo naopak všeho málo. Objevují se zběžné vzpomínky i na další lidi spojené s matkou, ať už jde o prarodiče, sourozence nebo její četné partnery, v hlavní roli však po celou dobu zůstává ona.

Text má částečně charakter zpovědi, částečně terapie. Po formální stránce se jedná o velmi krátké, tematicky uzavřené celky, které se v mnoha případech vejdou do rozsahu klasického postu na sociální sítě. Někdy jde o vzpomínku, jindy o zpověď, občas také o část textu básně či písně. Některé úryvky mají repetitivní charakter a v různých obměnách, někdy dokonce i v totožné podobě, se vracejí. Text je celkově poměrně cyklický, jelikož se točí kolem jednoho tématu a nahlíží jej z několika různých úhlů, které se ale v rámci vyprávění opakují. Do určité míry jde vlastně o jednostranný rozhovor hrdinky s matkou, jelikož jako by všechny své myšlenky a vzpomínky směřovala právě jí. V tomto ohledu se nejvíce odhaluje terapeutický účel vyprávění - jde o způsob, jak se s mrtvou rozloučit a posunout se v životě dál, přestože je to těžké. Zároveň i přes malý rozsah jednotlivých textů nejde o úplně snadné čtení, jelikož je nutné se soustředit a skládat si jednotlivé střípky, aby dal celek smysl.

Osiřelec je poměrně specifická próza, která vyžaduje pozorného čtenáře ochotného číst mezi řádky. Jedná se svým způsobem o generační výpověď stejně jako o způsob, jak se vyrovnat s traumatem. Stěžejním tématem je nicméně důležitost matky pro lidský život bez ohledu na to, jak komplikovaný náš vzájemný vztah může být. Autorce se povedlo úsporným, ale vlastně velmi poutavým stylem zachytit problematiku smrti blízkého člověka a způsoby, jak se s něčím takovým vyrovnat. Vzhledem k formální stránce textu i jeho struktuře určitě nejde o čtení pro každého, své čtenáře si však bezpochyby najde.