Nebezpečné známosti

Autor: Choderlos de Laclos
Překlad: Alan Beguivin
Dramatizace: SKUTR, Jana Slouková

Premiéra: 4. 5. 2023
Uvádění: Stavovské divadlo

Režie: SKUTR

Obsazení
Markýza de Merteuil - Zuzana Stivínová
Vikomt de Valmont - Saša Rašilov
Madame de Tourvel - Jana Pidrmanová
Cecile de Volanges - Denisa Barešová
Rytíř Danceny - Zdeněk Piškula
Madame de Rosemonde - Iva Janžurová
Hrabě de Gercourt - František Němec
Madame de Volanges - Martina Preissová
Madame de Valois - Jana Preissová
Madame de Foix - Jana Boušková
Madame de Penthievre - Johana Tesařová
Dívky - Marie Sawa, Martina Znamenáčková, Berenika Anna Mikeschová, Rosalie Malinská
Hudebnice - Jana Vychodilová

Délka představení: 2 h 50

Slavný libertinský román Choderlose de Laclose se na jevišti Stavovského divadla už jednou objevil v baletní podobě. Teď se příběh protřelé intrikánky markýzy de Mertueil, proutníka vikomta de Valmont a kruhu jejich známých vrací jako činohra v dramatizaci režijního dua SKUTR a Jany Sloukové. Na scéně ožívá 175 dopisů členů vyšší společnosti, kteří se cynicky baví hrátkami s city druhých bez ohledu na to, kam by je to mohlo dovést.

Přestože v originále jde o epistolární román, tvůrcům se povedlo převést jej do velmi živé dialogické formy, takže to, co je v originále korespondencí, se na jevišti stává klasickým rozhovorem, který protagonisté vedou tváří v tvář, byť zároveň vzdálení. V dialozích zůstává zachován náznak toho, že se nejedná o bezprostřední rozhovor probíhající na daném místě a v daném okamžiku, zároveň však na sebe jednotlivé repliky plynule navazují, takže zůstává zachován dojem přímé vzájemné interakce. Tvůrci se rozhodli akcentovat především příběh markýzy de Mertueil, která je tou, kdo tahá za provázky a v každém okamžiku je paní situace. Ostatní se stávají pouze loutkami v jejích rukou určenými k jejímu obveselení. Inscenace zároveň silně tematizuje povrchnost společnosti, její žízeň po skandálech i bezbřehou lascivnost, s níž se vrhá do nezávazných milostných dobrodružství, která nemají hlubší význam. Na jevišti tak vzniká poněkud pesimistický obrázek dnešní společnosti, který nejvíc ze všeho vypovídá o lidském pokrytectví.

Jak je u SKUTRu zvykem, inscenace je výtvarně velmi působivá, byť scéna je vlastně poměrně jednoduchá. Pracuje se s točnou, která v první půli vyvolává dojem pouťového kolotoče a de facto tak všechny přítomné představuje jako atrakce sloužící k obveselení společnosti, které se defilují všem na očích a touží po tom být viděni a obdivování. Toto pouťové prostředí se ve druhé půli drobnou přestavbou promění v o poznání intimnější budoár markýzy de Merteuil, čímž se v divákovi jenom ještě víc utužuje přesvědčení, že je to právě ona, kdo tahá za nitky a celou situací se nejvíc baví. O to působivější je pak její závěrečný symbolický pád. Kostýmy nesledují žádnou přesnou jednotnou linii. Mají v sobě historizující prvky, jinak jsou však velmi současné a odkazují spíše k různorodosti společnosti než čemukoliv jinému. Ústřední dvojice markýzy de Merteuil a Valmonta je oděna do zářivě rudé, respektive černé, čímž jako by se podtrhovala démoničnost jejich charakterů.

Herecky nejvýraznější je Zuzana Stivínová jako Markýza de Merteuil, která je skutečnou královnou jeviště. V pohybu i gestice je vcelku úsporná, pracuje však hodně s intonací, v níž po celou dobu zůstává jistá přezíravost, případně blahosklonnost dávající tušit, jak moc se vším okolným děním baví. Kdykoliv nasadí zdánlivě milý tón, skrývá se pod ním zákmit jedu a falše. V podstatě je krásným, ale nebezpečným hadem, který se dokáže vemlouvavě lísat, ale velmi dobře ví, kdy uštknout. Saša Rašilov jako Vikont de Valmont je možná až zbytečným Casanovou plným bezstarostného elánu a sexappealu. Je si vědom toho, že vypadá dobře a umí si obtočit ženy okolo prstu, hraje si s nimi a dovádivě je svádí, jako by mu však chyběla hloubka. Zatímco románový Valmont prodělá v průběhu příběhu zásadní vývoj, ten divadelní se ve svém projevu nikam neposouvá, a jeho závěr proto vyznívá trochu naprázdno. Rozhodně zaujme také Jana Pidrmanová jako Madame de Tourvel zejména svým dynamickým přerodem z ledového klidu v radostnou bezstarostnost a následně v zlomenou odevzdanost. Podobně jako Stivínová i Pidrmanová hraje především hlasem, a byť se s každou proměnou jejího charakteru promění i její celkový tělesný gestus, hlavní síla zůstává v tom, co říká a jak. Inscenace je navíc jako celek především o ženských charakterech, komplikovanosti a proměnlivosti jejich vztahů, muži jsou na jevišti v menšině, a navíc svým ženským kolegyním v podstatě pouze sekundují, protože se sice nedá říct, že by nezaujali, zároveň k sobě však ani nestrhávají zvláštní pozornost.

Nebezpečné známosti jsou velmi zdařilou inscenací, jíž se podařilo zachytit spirit původního libertinského románu, ale zároveň z něj vytáhnout současná témata a proměnit ho ve velmi aktuální drama zrcadlící naši společnost. Inscenace má silnou vizualitu, a byť využívá jednoduchou scénografii, umně s ní pracuje. Zaujme především ženskými hereckými výkony, které jsou nejen přesvědčivé, ale vlastně naprosto dominantní. V tvorbě SKUTRu nejde o nic vyloženě nového ani přelomového, spíše by se chtělo říct, že inscenace následuje linii, kterou si v Národním divadle vytyčili, přesto jde o dobré a divácky atraktivní divadlo.