Jelikož mám ráda výzvy, nesl se pro mě celý duben ve znamení barevného čtení. Jde o projekt, kterého se v tomhle měsíci účastním pravidelně, byť letos nebyl oficiální a nikdo ho nezaštiťoval. Ke knížkám se ale teprve dostaneme. Jaký jinak byl můj duben?
V dubnu jsem se rozhodla využít velikonočního prodlouženého víkendu a stejně jako loni se vypravit do Francie. Tentokrát byla naším cílem Paříž, a i když počasí tentokrát nevyšlo úplně stoprocentně, bylo dostatečně krásně, abychom si to užili. A mimo jiné jsem si tím splnila jeden ze svých dalších cestovatelských snů a podívala se do Versailles. Pokud byste chtěli nasát trochu pařížského šarmu, mám pro vás video a pochopitelně nechybí ani článek s nějakými těmi cestovatelskými tipy.
Jinak se ale měsíc nesl spíše na poklidné vlně odpočinku a procházek po Praze, byť mám pocit, že vlastně pořád kroužím po těch stejných místech. Až v samotném závěru měsíce jsme s kamarády vyrazili na chatu, která se nesla částečně v pracovním duchu, ale jako obvykle to byl taky kopec zábavy. :)
I v dubnu došlo na divadlo, já bych bez něj prostě nevydržela. Zavítala jsem na festival Nová komedie, který představuje tvorbu mladých evropských tvůrců, a vybrala si polskou inscenaci Spartakus. Láska v době moru, která se věnuje problematice LGBTQ+ lidí v Polsku. Musím říct, že už dlouho mi nebylo z nějaké inscenace tak zle, jako právě z téhle. Tematicky podobná byla Hedwig a její Angry Inch, jelikož jde o příběh hledání identity transgender ženy. V hlavní roli exceluje Roman Tomeš a bylo to neskutečně skvělé. Taky jsem si nenechala ujít jednu premiéru, konkrétně Čapkovu Bílou nemoc v ABC. I v tomhle případě musím říct, že to bylo skvělé a já představení maximálně doporučuju. A to poslední, co jsem v dubnu v divadle ještě stihla, byla Symbióza? Šlo o absolventské představení studentky VŠKK, na které mě pozvala kamarádka, jelikož v něm hrála, a i když bych měla nějaké výhrady, vlastně to vůbec nebylo zlé.
Kino se pro mě pomalu ale jistě stává neznámým prostředím, jelikož za letošek jsem v něm ještě nebyla ani jednou. Každopádně alespoň pořád čas od času sleduju filmy a seriály. Pustila jsem si tudíž na Netflixu český snímek Hádkovi, což byla na jednu stranu neskutečná kravina, ale na druhou mě neuvěřitelně bavila. A taky jsem dokoukala druhou řadu Přátel a vrhla se na třetí. Myslím, že existuje určitá minimální šance, že do konce roku zvládnu seriál komplet. :D
A teď pojďme na čtení. Přelouskala jsem celkem sedm kousků, ale jeden z nich byl na posudek, takže o něm tradičně nemluvím. Zároveň se pro mě většina měsíce nesla v duchu barevného čtení, tudíž jsem si na sebe ušila bič v podobě další absurdní výzvy. :D Měsíc jsem každopádně zahájila románem Ženy ze zámku Lafayette, který ke mně připutoval na recenzi a velmi příjemně mě překvapil. Mám ráda historické romány a tenhle se odehrával hned ve třech časových rovinách, navíc se zajímavými hlavními hrdinkami. Pak už ale přišla řada na čtení podle barev. Napřed to byla žlutá a Já, Finis, což pro mě byl těžký boj, protože si stojím za tím, že ta kniha prostě není dobrá. Následovala šedá a Štifterovy Paví hody, jimiž jsem si výrazně zlepšila náladu, protože to bylo naopak nádherné. Silně mě zasáhla taky hnědá knížka Nejsem jako džbán, jejíž polovinu jsem probrečela. Díky rajčatově červené jsem si přečetla Křídla ve větru, která mi doma ležela už nějaký ten pátek a vlastně to bylo poměrně zajímavé, byť určitě ne bezchybné čtení. No a nakonec jsem si vylosovala korálově červenou a sáhla po Osiřelci, který je zajímavý z formálního hlediska a vlastně mě dost bavil i svým tématem.
A jako obvykle jsem natočila i video, takže jestli máte chuť, můžete si moje povídání o přečtených knížkách poslechnout. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat