Nacházíme se na Zemi kdesi v budoucnosti, kdy se tu začínají ztrácet chlapci. Jakmile jakýkoliv hoch dosáhne osmi let, prostě zmizí. Nikdo netuší, proč ani jak k tomu dochází, takže nikdo ani netuší, jak by měl s problémem bojovat. Pravdou však je, že po tom nikdo ani nijak zvlášť nepátrá a nesnaží se to zjistit. Co když se tak nakonec ukáže, že to všechno je předzvěstí katastrofy apokalyptických rozměrů?
Petrovi je dvanáct, takže měl už dávno ze Země zmizet. Má však poněkud zvláštní oční vadu, kvůli které byl nejspíš ušetřen. Petr by se mohl radovat, kdyby neměl mladšího brášku, který v den svých osmých narozenin stejně jako všichni chlapci před ním zmizí. Petr však při tom vidí jeho únosce - podivnou, zjevně mimozemskou hmotu, která se i s ním teleportovala. Petr chce brášku zachránit, takže když krátce nato slaví osmé narozeniny bratr jeho spolužačky, zúčastní se oslavy a s uneseným si vymění místo. Tím začíná jeho velké dobrodružství.
Petr se ocitá na neznámém místě mezi neznámými chlapci, jimž nerozumí a ze kterých má možná tak trochu strach. Jeho dny se najednou promění v nekonečné cesty pro vodu a za nechutným mechem, který se zdá být jedinou poživatelnou věcí široko daleko. Po jeho bráškovi tady však není vidu ani slechu a ukáže se, že tato pustina ani není jejich cílovou destinací. Krátce po únosu se totiž Petr dostává ještě o kus dál a mezi chlapce, kteří ho z nějakého důvodu oslovují Finis a věří, že je všechny zachrání.
Příběh je zasazen do lehce dystopické budoucnosti, v níž je celá zeměkoule připravovaná o chlapce. Z větší části se nicméně odehrává ve vesmíru, nikoliv na Zemi, jelikož hlavní hrdina se snaží přijít na to, co se vlastně děje a jak tomu do budoucna zamezit. Je to dvanáctiletý kluk, který se nedá označit právě za hrdinu ani za myslitele, zároveň však působí tak neschopně, ustrašeně a obyčejně, že čtenáře napadá, proč by právě on měl být tím jediným vyvoleným. Do vesmíru se sice vydává navzdory neznámému a se šlechetným cílem, nemá však žádný plán a většinu času se zdá, že vlastně ani neví, co by měl dělat. Nechává se proto vláčet cizími nápady a úmysly, aniž by k nim on sám jakkoliv přispěl. Coby hrdina není moc příjemný a vlastně ani zajímavý, prostě dokonale průměrný a dokonale zapomenutelný chlapec.
Román je ve své podstatě velmi lineární - spěje od bodu A do bodu B bez zvláštních odboček. Na začátku je udán problém, který se pak po celou dobu řeší, aby se došlo k nějakému konečnému výsledku. Hlavním problémem přitom je, že autorovi se nedaří budovat napětí. Příběh se táhne vpřed hlemýždím tempem, nedochází v něm k žádným zajímavým zvratům a zároveň řada věcí tak nějak klouže po povrchu. Schází hloubka, přesah, místy se možná přistihnete, že ani netušíte, o čem to čtete, nemluvě o tom, že se nejspíš nezbavíte dojmu, že na těch 300 stranách se vlastně vůbec nic neděje. Sice to vypadá, že se autor snažil o nějaký hlubší filosofický přesah, ovšem výsledek je značně rozpačitý.
Já, Finis je po všech stránkách průměrný román, který by chtěl být něčím víc, ale úplně se mu to nedaří. Celý příběh působí hrozně povrchně, věci se v něm prostě jenom tak dějí a je lepší moc se neptat po smyslu, ten totiž nenajdete. Příliš tomu nepomáhá ani hlavní hrdina, s nímž je těžké se ztotožnit, protože jeho chování a jednání si moc obdivu nezaslouží. Styl psaní není nejhorší, zároveň se však nedá říct, že by byl vyloženě čtivý. Díky krátkým kapitolám sice příběh plyne, ale asi si vás vyloženě nezaháčkuje. Ve výsledku tak sice nejde o průšvih, zároveň však ani o román, k němuž bych měla jakoukoliv potřebu se vracet.
V běžném životě se také věci jen tak dějí, aniž by měly někaký smysl. Možná proto lidě preferují příběhy se smyslem, aby si při nich odpočinuli.
OdpovědětVymazat