Hedwig a její Angry Inch

Hudba a texty písní: Stephen Trask
Libreto: John Cameron Mitchell
Překlad: Pavel Košatka
Překlad textů: Petr Soukup

Premiéra: 17. 2. 2022
Uvádění: Malostranská beseda

Režie: Pavel Košatka

Obsazení
Hedwig - Roman Tomeš
Yithak - Vendula Příhodová / Ellis Ochmanová
Kapela - Jiří Vidasov, Daniel Heřman, Denis Sova, Dalibor Pelc

Délka představení: 1 h 45

Dámy a pánové, připravte se na neopakovatelnou událost, která polechtá vaše bránice, ohromí vás a dost možná i dojme. Přichází totiž Hedwig doprovázená svou kapelou, aby se s vámi na pódiu Malostranské besedy podělila o svůj životní příběh. To si prostě nemůžete nechat ujít!

Rockový muzikál Hedwig a její Angry Inch byl poprvé uveden v roce 1998 v rámci off-Broadwaye. Příběh nepříliš úspěšné queer zpěvačky pronásledující svou nemesis, podstatně úspěšnějšího zpěváka Tommyho Gnosise má formu jakési hudební stand-up komedie, v níž se Hedwig postupně čím dál víc odhaluje ve snaze najít svojí vlastní identitu. Muzikál je plný nekorektního, snad i lehce černého humoru, za který se postavy snaží skrývat svou zranitelnost a zoufalství. Hedwig ze všeho nejvíc touží po pochopení a ocenění, aby se jí ho však dostalo od druhých, musí si ho dopřát i ona sama. Což je zdá se něco, nač není připravena.

Do sálu vchází Hedwig jako diva první velikosti. Chce zaujmout, chce provokovat a chce vzbuzovat obdiv. Skrývá se za extravagantním kostýmem, přezíravě a s pohrdáním se staví ke členům své kapely a snaží se předstírat, že je absolutně nad věcí. Jak však show pokračuje, čím dál víc se odhaluje a ukazuje, co se skrývá pod přeplácanou slupkou. Na povrch najednou vystupuje zranitelnost a do popředí se derou otázky identity - toho, kdo jsme a kdo má vlastně právo o tom rozhodnout. A především se naplno ukazuje celá jejich komplikovanost, jelikož o identitě mohou často rozhodovat nepostřehnutelné detaily.

Muzikál je koncipován spíše jako koncertní stand-up než jako přehnaná show, takže intimnější prostředí Malostranské besedy mu sluší. Umělci mají blíže k divákům, v určitých momentech s nimi dokonce přímo interagují a zapojují je do své hry. Scéna je vlastně extrémně prostá, jelikož jde o koncertní pódium s hudebními nástroji a kapelou, v zadní části je projekční plátno, na něž se podle potřeby promítají doprovodné animace, v pravém horním rohu visí neonový nápis Hedwig, a to je všechno. Konkrétní prostředí se dotváří až hereckou akcí, ale ve výsledku o něj zas až tolik nejde, jelikož stěžejní je postupné rozkrývání životního příběhu Hedwig a její zbavování se všech nánosů a vrstev, až zůstane jenom nahá, odhalená realita. Příběh je představován v češtině, přebásnění textů se skvěle zhostil Petr Soukup, který jim dokázal vtisknout syrovou a krutou, ale velmi působivou poetiku. Navíc se mu podařilo zachovat jejich zpěvnost.

Inscenace stojí především na hereckém výkonu Romana Tomeše v titulní roli Hedwig. Jeho proměna v transgender ženu bojující s vlastní identitou je naprosto ohromující. Jeho Hedwig je rockovou divou první velikosti vůbec nepochybující o své dokonalosti a dávající ji na odiv. Jak se však postupně ukazuje, její arogantní přezíravost je pouze maskou pro její vnitřní nejistotu a zranitelnost, kterou se bojí připustit i sama před sebou, ale postupně se přece jen dere na povrch, dokud nezůstane jenom její syrové, odhalené já, které už nemá kam utéct. A stejně jako se proměňuje její vztah k sobě samé, mění se i ten k jejímu okolí, jelikož s vlastním sebepřijetím přichází i větší pochopení k jejím spolupracovníkům. Téma identity se prolíná celým muzikálem, ovšem v závěru vrcholí finální tečkou v podobně duetu Hedwig a Yithaka. Tomeš v sobě má až neskutečnou křehkost a jemnost, dokonale pracuje s hlasem i hereckým projevem a nebojí se velkých extravagantních gest ani napůl skryté, napůl otevřené bezbrannosti. Divák mu visí na rtech a stejnou měrou Hedwig nenávidí jako s ní soucítí, jelikož vidí její mnohovrstevnatost, a zejména zranitelnost skrytou pod maskou. Ellis Ochmanová jako Yithak nedostává ani zdaleka tolik prostoru, přesto je nepřehlédnutelná a její tichá agrese a snaha se projevit se mísí s rezignací a strachem, že k tomu už nikdy nedostane příležitost. Působí jako člověk, který Hedwig nemůže vystát, ale který zároveň ví, že právě ona je jeho jedinou šancí na normální život, a proto mlčí a snáší všechny ponižující ústrky.

Hedwig a její Angry Inch je velmi specifickou podívanou, která v sobě mísí rockovou muzikálovou show s koncertem a stand-upem. Je plná nekorektního humoru, jenž zdánlivě zlehčuje jinak poměrně zásadní a vážná témata. Celým muzikálem se silně vine téma identity a jejího zkoumání a postavy se krůček po krůčku odhalují až na samotnou dřeň. Výsledná podívaná je v mnoha ohledech bolestná - jde o svým způsobem zoufalé volání o pomoc, o kterém si však ani jeho protagonisté nejsou jisti, jestli ho myslí vážně. Jde však také, a to zejména, o herecký koncert Romana Tomeše, který představuje Hedwig v mnoha pestrých odstínech a vdechuje jí život a osobnost, kterou na jednu stranu hluboce nenávidíte, ale na druhou s ní stejně hluboce soucítíte. Tomeš jenom znovu dokazuje, že se právem řadí k nejlepším muzikálovým hercům současnosti, a z Hedwig dělá pro diváka nezapomenutelný zážitek.