Praha 22. století se nijak nepodobá městu, které známe dnes. Z většiny budov zbyly jenom trosky, sutinami se pohybují nebezpečné gangy a těch pár obyčejných lidí se zuřivě snaží přežít. Problém je, že bojují s neviditelným nepřítelem. Množí se přímo fantaskní povídačky o Petřínu a Malé Straně, přes Hlavák projíždí vlak, který nikdy nestaví a v Praze přestává být bezpečno. Pokud tedy vůbec kdy bylo...
Dam se městem protlouká na vlastní pěst a snaží se zjistit, co je na historkách o Petřínských pravdy. Podle příběhů by totiž museli být téměř monstry s nadpřirozenými či aspoň nadlidskými schopnostmi. Dama ale nevede tak úplně zájem, spíše city. Jeho kamarádka Dany totiž před rokem zmizela a on z jejího únosu podezírá právě skvadru z Petřína. Nemá však žádný důkaz a navíc netuší, jak by se mohl do útrob tohoto pražského vrchu dostat.
Dany se ocitla na místě, které se v ničem nepodobá tomu, kde vyrostla. Všechno je tu přímo úzkostlivě čisté a sterilní, ze všech stran se na ni výsměšně zubí její vlastní zrcadlový odraz a člověk jménem Rektor s ní hraje podivnou hru. Pokud správně odpoví na všechny jeho hádanky, pustí ji ven. Ale dá se mu věřit? A co přesně vlastně svými šachy inspirovanými dotazy sleduje?
Autorka čtenáře zavádí do Prahy budoucnosti. V roce 2120 z kdysi vznosného města nad Vltavou nezbylo prakticky nic, jenom trosky, v nichž pořád ještě někdo přežívá. V podstatě jde o prostředí velmi snadno zaměnitelné s jakýmkoliv jiným dystopickým městem, protože ač se Podolová zmiňuje o pražských reáliích, nepopisuje mnoho konkrétních detailů. Popisy prostředí jsou velmi vágní a pokud se nemluví přímo o známých budovách, nevyvolávají žádnou konkrétní představu. Při zmateném pobíhání postav pražskými uličkami se jen těžko orientujete v tom, kde se zrovna nacházejí a kam míří. Chybí také podrobnější vysvětlení, jak se vlastně Praha proměnila v soustavu trosek. Čtenář se musí spokojit s mnohoznačným slovem "katastrofa".
Problematické jsou také postavy a zejména jejich pohnutky. Pojmenovat hlavní hrdiny Dam a Dany nebylo zrovna nejlepší rozhodnutí, protože kvůli podobnosti jmen snadno splývají a pletou se. Jinak se však jedná o charaktery vcelku zajímavé a v rámci možností propracované, byť Damova naivita hraničí se zabedněností a vezmeme-li v potaz, v jakých podmínkách je zvyklý žít, působí nevěrohodně. Problémem jsou spíše zástupy postav vedlejších. S ohledem na rozsah románu je jich možná až moc, přičemž některé se v příběhu v podstatě jen mihnou, aniž by měly na děj podstatnější vliv, a vzápětí zase zmizí. Nejvíce rozčilující je potom absence jakéhokoliv backgroundu k antagonistům. V příběhu sice vystupují temné entity v podobě Fleků, Madame nebo Rektora, čtenář o nich však skoro nic neví. Leda to, že jsou tak trochu nejmenovanými vládci města a vědí všechno o všech. Jak si však svou pozici vydobyli a o co jim jde, zůstává zahaleno rouškou tajemství a světlo do problému nevnese ani finální rozuzlení.
Z Futura dýchá, že se jedná o prvotinu. Autorčin styl má své mouchy, některé pasáže zní trochu kostrbatě, ale rozhodně nepostrádá potenciál. Problematičtější je spíš samotný příběh, v němž jako by bylo všeho moc - moc postav, moc linek, moc záhad. Hlavní dějová linie se topí a ztrácí ve vedlejších, které nejsou pořádně vysvětleny. Skoro to působí, jako by autorka chtěla vyprávět spoustu různých příběhů, ale prostě na to neměla dost prostoru, takže všechno seškrtala, jak jen se dalo. Je to škoda. V textu kvůli tomu zůstávají mezery, které by si zasloužily podrobnější vysvětlení, a celý román působí neuzavřeně. Na prvotinu to není špatné, příběh ale rozhodně měl mnohem větší potenciál.
Žádné komentáře:
Okomentovat