Mohlo by se zdát, že když žijeme na počátku 21. století, dosáhly jsme jako ženy už takřka všeho. Máme rovnoprávnost umožňující nám studovat, pracovat i volit, nikdo neřeší, jestli na sobě máme sukni nebo kalhoty, a dokonce už se ani nepovažuje za nic nepatřičného mít sex před svatbou. Minimálně v rámci západní společnosti. A přesto je ona stále omílaná rovnost často jenom formální a v praxi tak úplně nefunguje. Bernardine Evaristová ve své osobité próze poukazuje na to, jak těžké a nevděčné je být ženou.
Dvanáct žen, dvanáct rozdílných příběhů. Hrdinky zdánlivě nic nespojuje, přesto mají jednu věc společnou - narodily se jako ženy a všechny mají, byť někdy velmi hluboké, africké kořeny. Autorka v rámci textu představuje dvanáct lidských osudů a jejich prostřednictvím řadu komplikovaných společenských problémů hýbajících světem, před nimiž se veškeré osvětě navzdory stále často zavírají oči.
Amma je volnomyšlenkářská umělkyně s pevně vžitými názory a cíli, jichž se odmítá vzdát; její dcera Yazz se snaží vůči matčině extrémismu vymezit; rodinná přítelkyně Dominique je spíše nestrannou pozorovatelkou unášenou proudem cizích názorů. Carole ze všeho nejvíc touží zbavit se svého afrického dědictví a jednoduše zapadnout; její matka Bummi bere jako hrubou urážku, že její dcera o své kořeny nestojí; spolužačka LaTisha je Caroliným pravým opakem a typickou ukázkou toho, jak může být rodinné zázemí determinující. Shirley zasvětila svůj život vzdělávání mladých generací, tváří v tvář realitě však její ideály rychle upadají; její matka Winsome dávala vždycky přednost bezpečné jistotě a racionálnímu přístupu, protože si obojí musela tvrdě vybojovat; Penelope je zahořklá stárnoucí učitelka, kterou vlastní práce unavuje a celý její život je poznamenán vykořeněností plynoucí z nejasnosti vlastního původu. Megan se narodila jako žena, už od dětství však má tendenci profilovat se po svém a tendovat spíše k bezgenderové, než jakkoliv vymezené identitě; její prababička Hattie prožila takřka století na rodinné farmě a nikdy nepocítila potřebu odtud odejít, její život je pevně svázán s půdou a stává se spojnicí pro několik dalších generací vlastní rodiny; její matka Grace se do farmářského prostředí přivdala a vzhledem ke svému původu se musela naučit dostát očekáváním všech, kteří ji už předem odsuzovali.
Každý z příběhů funguje do určité míry samostatně, ovšem zároveň se všechny propojují, a to nejčastěji na základě vzájemných vztahů mezi postavami, které se všechny více či méně, napřímo nebo zprostředkovaně znají. V rámci knihy v podstatě fungují čtyři samostatné příběhové triptychy, které se navzájem provážou v závěrečné kapitole a následně definitivně uzavřou epilogem.
Autorka úmyslně volí hrdinky z různých společenských vrstev, kulturních prostředí a názorových spekter. Právě tato diverzita jí umožňuje postihnout problematiku z mnoha různých pohledů a stavět do kontrastu chování i jednání jednotlivých protagonistek. Spolu s tím v textu otevírá řada podstatných společenských otázek a mnohdy i tabuizovaných témat a zároveň svůj text staví na porovnáních a protikladech. Bohémský svět West Endu i obskurních divadelních společností je dáván do kontrastu s bankéřským prostředím City, kosmopolitní město stojí proti zkostnatělému, lehce zpátečnickému venkovu, tradiční univerzita bojuje o přízeň s moderní vzdělávací institucí... Pro autorku je velmi podstatný rasismus, který se v různé míře prolíná všemi příběhy, jelikož protagonistkami jsou téměř výhradně černošky či mulatky. Krom toho však objevuje také problematika homosexuality a transsexuality či transgenderu, domácího násilí, společenského determinismu, rasové a národní hrdosti, adopce či rodičovství. Ne náhodou jsou v rámci jednotlivých triptychů obvykle zachycovány příběhy matek a dcer s jejich rozdílnými pohledy na stejnou problematiku a tím pádem zosobněným generačním bojem.
Dívka, žena, jiné je bezpochyby feministickou či možná lépe řečeno ženskou literaturou tematizující palčivé otázky příslušnosti k "něžnějšímu" pohlaví. Jednotlivé hrdinky jsou silné ženy s pevně utvořeným světonázorem, které však musí bojovat s předsudky svého okolí a neustále dokazovat, že za to stojí. Autorka se ve svém textu dotýká značného množství závažných společenských otázek, rozkrývá nejrůznější tabu a nebojí se představit čtenáři pestrou názorovou paletu, v níž snadno najde idey, které v něm rezonují. Po formální stránce se navíc jedná o neobvyklý literární počin, který zaujme specifickým vyprávěcím stylem i samotnou výstavbou. Dívka, žena, jiné rozhodně není čtením pro každého, pokud ovšem vyhledáváte ne zcela obvyklé a silně zaměřené knihy, pak by vás neměla minout.
Žádné komentáře:
Okomentovat