John Boyne - Chlapec v pruhovaném pyžamu

Píšou se čtyřicátá léta, v Evropě zuří druhá světová válka a malému Brunovi se právě hroutí svět, protože po něm chtějí, aby se přestěhoval. Z Berlína, v němž strávil celý život a kde má přátele, se má přesunout do místa, jehož jméno ani neumí pořádně vyslovit. Může snad jeho život být ještě horší?

Bruno se vší svou vůli vzpírá a bouří, když však Fíra zavelí, ostatní musí poslouchat. Spolu s rodiči a sestrou proto odjíždí do Oušicu, kde má jeho otec důležitý úkol. Brunovi se na novém místě ani trochu nelíbí, jelikož postrádá všechen komfort, který měl v Berlíně, a navrch se ještě pekelně nudí. Jeho jediným potenciálním partnerem k hrám je jeho sestra a ta je Beznadějný případ, a navíc o svého bratra a jeho nesmyslné nápady nejeví žádný zvláštní zájem. Pak se však na Bruna usměje štěstí, protože při své průzkumné výpravě po okolí domu narazí na dalšího malého chlapce. Žije sice na opačné straně plotu, ale to jim nijak nebrání v tom si povídat. A Bruno se najednou cítí mnohem méně osamělý.

Bruno je ukázkově rozmazlený fracek, který má pocit, že celý svět se musí točit jenom okolo něj. Na prvním místě u něj vždy a všude je jeho vlastní spokojenost, o lidi okolo se příliš nezajímá a zůstává slepý k nespravedlnostem i divným věcem, kterým nerozumí. Místo aby se snažil věci pochopit nebo si je dávat do souvislostí, raději věří vlastním domněnkám, utvrzuje se v nich a nevidí důvod, proč si je nechat vyvrátit. Jeho chování je vesměs velmi iritující a ani jeho věk není v tomto případě vhodným argumentem k jeho ospravedlnění. Brunův pohled je totiž na devítiletého chlapce až přehnaně naivní a pro autora se v podstatě stává prostředkem, jak se vyhnout podrobnějším historickým rešerším.

John Boyne se pustil do obtížného úkolu přiblížit dětským čtenářům jedno z největších zvěrstev lidských dějin - holocaust. Bohužel se mu to povedlo jenom napůl. V jeho románu jsou dobře zachyceny některé paradoxy a nesmyslnosti války, na druhou stranu je však historicky velmi nepřesný a pro neznalého problematiky i zmatečný. Boyne pracuje s premisou, že hlavní hrdina o pravé povaze věcí vůbec nic neví. To je sice s ohledem k jeho věku pravděpodobné, rozhodně však ne v plné šíři. Kupříkladu je uvěřitelné, že Bruno nemá povědomí o tom, co se za branami Osvětimi skutečně děje, už však nedává logiku, aby se pídil, co je na obyvatelích tábora špatného krom toho, že jsou to Židé. Žádné německé dítě rozhodně nemohlo uniknout nacistické propagandě v tomto ohledu. Tím spíš dítě prominentního nacistického důstojníka. Stejně tak není příliš pravděpodobné, aby totéž dítě nevědělo nic o zuřící válce a jejím průběhu. 

Na románu je hodně vidět, že si autor nedal moc práce s nastudováním problematiky, a z historického hlediska je proto špatně snad úplně všechno. Jak samotná zápletka, tak její konečné vyústění nedávají z hlediska dějin smysl, problematické jsou i podrobnosti a detaily. S ohledem na cílového čtenáře se to dá odpustit, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že problematika holocaustu je v románu zjednodušená až příliš. Boynovi se povedlo dobře vystihnout absurditu holocaustu otevřenou demonstrací toho, že mezi německým a židovským chlapcem není vlastně žádný rozdíl, řadu věcí však nechává v přílišných náznacích. Jako by se chtěl soustředit právě jenom na toto poselství, ale pravou podstatu války a jejích zvěrstev odsouval na na druhou kolej. Nabízí se proto otázka, jestli touhle bagatelizací historie neprokazuje čtenářům medvědí službu, protože v nich probouzí dojem, že situace nebyla tak vážná, jak ve skutečnosti byla.

Chlapec v pruhovaném pyžamu může být pro dětské čtenáře dobrou vstupenkou do problematiky holocaustu, nejde však o román, který by měli číst samy. Kniha totiž v mnoha ohledech potřebuje interpretaci a dovysvětlení faktů, která jsou v příběhu pouze naznačena, ale nerozvedena. Dětský čtenář nemá šanci z nejrůznějších náznaků pochopit, o čem vlastně čte. Slova Oušic nebo Fíra mu nic neřeknou, jelikož si je nedokáže spojit s ničím konkrétním, celý holocaust je zde navíc zjednodušen až neuctivě, o množství faktických chyb ani nemluvě. Záměr přiblížit tuto problematiku mladším čtenářům je sice chvályhodné, ani dětský čtenář však není hlupák. Boynův román tak sice má výborný záměr, ovšem ve výsledku k pochopení dané problematiky nijak nepomáhá.