Prosinec je pro mě pokaždé spojen s jistou hektičností. Blížící se Vánoce kladou nároky na náš čas i energii a občas to chce nervy z ocele, abychom to vůbec nějak přežili. Letos to bylo dvojnásob náročné, protože covid si s námi pohrál a jako mnohokrát v roce 2020 znemožnil dělat věci, které bychom rádi. Tak doufejme, že ten letošní rok bude o poznání předvídatelnější a lepší.
S prosincem a časem adventu mám spojených několik příjemných tradic. Například vyrážím na trhy na Staroměstském náměstí, kde si dávám svařák, něco na zub k němu a potom brázdím ulicemi Starého Města a Malé Strany a vychutnávám si vánoční atmosféru. Tentokrát to bohužel dopadlo jinak, protože trhy se nekonaly, tudíž nebylo kam vyrazit. Ten svařák jsem si ale stejně neodpustila a došlo i na tradiční procházku. Jiná z mých zvyklostí se ovšem tak úplně adaptovat nedala, a musela jsem ji proto oželet. V čase adventu totiž pravidelně vyrážím do divadla na něco předvánočního či pohádkového. Jelikož kulturní svatostánky jsou stále uzavřené, musela jsem se však smířit s tím, že v roce 2020 k tomu nedojde. Doufám, že letos si to nakonec nějak vynahradím.
Co jsem si však v prosinci užila na maximum, jsou procházky všeho druhu. Ať už to bylo po Praze nebo po okolí Kutné Hory, sama s podcastem v uších nebo v doprovodu někoho. Zvlášť mezi svátky počasí výletům vyloženě přálo, takže jsem měla řadu možností doplnit si vitamín D, prochodit místa, kde jsem třeba i pár let nebyla, a poprvé se podívat na Blaník. Pravda, nápad se silvestrovským výšlapem na tuhle posvátnou horu měla zhruba půlka republiky, ale i přesto šlo o příjemné zpestření mojí dovolené.
A teď už se podívejme, jak to bylo se čtením. Prosinec se trochu překvapivě ukázal jako na knížky nejplodnější měsíc. Nejen, že jsem jich hromadu dostala, případně si sama pořídila, ale navrch jsem jich i zvládla přečíst slušnou nálož. Pokud jde o dárky ty už jste mohli vidět ve videu, takže se pojďme rovnou podívat, co jsem vlastně přečetla. Bylo to dvanáct kousků.
Měsíc jsem zahájila románem Colleen Hooverové Pravda, nebo lež, na který všichni pějí ódy, ale mně zas až tolik nezaujal. Poté jsem si dopřála jeden dětský příběh a sice Čarodějnice od Roalda Dahla a po nich přišla na řadu vánoční romantika s přiléhavým názvem Jak si zamilovat Vánoce. O tom, jak se v nás rodí a pak zase umírá láska ke čtení, jsem se dozvěděla víc v krátké eseji Jako román. Probádala jsem taky vody současné české young adult prózy prostřednictvím antologie Nejkrásnější dárek. Do kanadského vězení jsem zavítala s románem Na světě žijeme každý jinak, následně se přesvědčila, jak moc je důležitý Vděk a v japonské kavárně jsem zkoumala, co se stane Než pravda vyjde najevo. Následně jsem si užila skutečnou kalamitu v povídkovém souboru Sněží, sněží, na kouzlo Vánoc se naladila Dickensovou Vánoční koledou, spolu s hlavní hrdinou vyrazila na Dvanáct vánočních schůzek a v závěru měsíce se vrátila k jedné z knih mého dětství - Harrymu Potterovi a Kameni mudrců.
Pokud chcete vědět, co si o knížkách myslím, můžete se prokliknout na recenze nebo jako tradičně mrknout na video. :)
To je slušná hromádka čtení. :)
OdpovědětVymazat