Že v Praze leží čtvrť, v níž nefunguje elektřina, věděl celý svět už řadu let. Teprve teď však přišel na to, čím by mohl být tento zajímavý fenomén způsobem. Stroj Hanuše Nápravníka už není tajemstvím. A přestože této realitě se mnozí stále zdráhají uvěřit, jiní už větří šanci, jak Prašinu ovládnout a proměnit v hypermoderní čtvrť plnou života. I když její obyvatelé na to možná budou mít jiný názor.
Jirka se rozhodl, že střežit dál tajemství Prašiny nemá cenu. Nikomu to totiž nepřineslo nic dobrého, a pokud čtvrť zanikne, zas tak moc se nestane. En má bohužel na celou věc jiný názor a jejich přátelství tím značně utrpí. Dívka se rozhodne vypravit na Prašinu na vlastní pěst, aby se pokusila aktuální situaci nějak uspokojivě vyřešit a třeba i nalézt to, co léta považovala za ztracené.
Jirka si sice slíbil, že už se na Prašinu v životě nevrátí, ovšem nechat En napospas jejím nástrahám nedokáže. Spolu s Tondou se proto do tajuplné pražské čtvrtě vydává, byť oba mají jen velmi mlhavou představu, kde přesně by En mohla být. Navíc si jsou vědomi nebezpečí, které jim všem hrozí, pokud se dostanou pod ruce Krchlebanům. Ti totiž vyhlásili Pražanům válku a v boji s nimi se neštítí vůbec ničeho.
Závěrečný třetí díl uzavírá sérii Prašina vskutku symbolicky. Ještě předtím však čtenářům naservíruje novou porci dobrodružství naší oblíbené trojice. Život Jirky, En i Tondy se od chvíle, kdy se poprvé dozvěděli pravdu o Prašině, radikálně změnil. Jejich dětská bezstarostnost vzala za své, nemluvě o tom, že bouřlivé dospívání zamíchá s jejich vzájemnými vztahy. Prašina se zdá jako jeden z mála pevných bodů v jejich životech, který je však stejnou měrou spojuje jako rozděluje. Ani ve třetím díle z jednání postav nevymizela impulzivnost, jednají však přeci jenom o něco racionálněji a stejně tak jejich úvahy, dedukce a zejména fyzické předpoklady nabyly reálnější obrysů. Najednou tu nemáme dětské superhrdiny s mozkem Sherlocka, ale průměrné teenagery snažící se bojovat až na hranici svých sil.
Na románu je znát obrovský autorský posun. Matocha se viditelně vypsal, takže dialogy jsou ve třetí Prašině plynulé a z textu se celkově vytrácí plochost a kostrbatost. Naopak se objevují vcelku pěkné pasáže nutící k zamyšlení. Autorský styl je čtivý a Matocha navíc dosáhl i vyváženého temporytmu, díky němuž si příběh udržuje napětí, ale zároveň zběsile nepádí vpřed.
Prašina: Bílá komnata jako závěr celé trilogie víc než obstojí. Vyvrcholení asi pro mnohé nebude nijak překvapivé, je v něm však skrytá jistá symbolika. Pro čtenáře navnaděné prvním dílem na pořádnou akční jízdu může být závěrečný díl lehkým zklamáním, za sebe však musím konstatovat, že série má vzestupnou tendenci. Matocha v ní umně propojuje dobrodružství s prvkem záhady i lehkým fantastičnem a vytváří čtivý mix, který nejen dospívající čtenáři ocení.
Žádné komentáře:
Okomentovat