Můj rok 2020

Je to tak. Máme tady nový rok a s ním i spoustu potenciálních nových zážitků a možností. Ještě než se však vrhneme vstříc všem dobrodružství, která si pro nás rok 2021 přichystal, chtělo by to ohlédnout se zpátky a trochu bilancovat. Ostatně, kdy jindy, než právě začátkem ledna, kdy se nám vědomí o novém letopočtu ještě pořád úplně pevně neusadilo v mysli, se zabývat tím, co bylo? Takže... jaký byl rok 2020 pro mě?

Loni touhle dobou jsem vstupovala do nového roku plná očekávání. Říkala jsem si, že když má tak krásný, kulatý letopočet, rozhodně nemůže přinést nic špatného. No... asi všichni víme, jak to s rokem 2020 nakonec dopadlo. Kdybych chtěla být hodně zlá, mohla bych říct, že mě někdo okradl o rok života. Většina mých plánů padla nebo se musela přizpůsobit, většina mých zájmů byla nucena zmírat na úbytě. Myslím, že nebudu moc lhát, když řeknu, že rok 2020 nás všechny řádně proškolil. Na jeho začátku bychom si jen těžko dovedli představit, že dojde k celosvětové pandemii, která ochromí život napříč všemi kontinenty a přinutí nás všechny zastavit se a přehodnotit věci, které jsme do té doby považovali za samozřejmé. Jestli totiž rok 2020 něco ukázal dokonale, pak fakt, že nic jako jistota neexistuje a každá z nich se může sesypat jako domeček z karet. Věci, které pro nás jsou běžné, se najednou staly vzácnými, náš život se striktně omezil a nejhorší je, že pořád ještě nesvítí žádné světlo na konci tunelu. A pokud přeci jen, je tak mlhavé a nejasné, že na něj téměř nedohlédneme. Uklidňovat se tím, že se život časem vrátí do starých kolejí, je nesmysl. Nejspíš všichni víme, že k ničemu takovému nedojde. Ano, svět se po nějaké době pokusí o návrat k předkoronavirové době, ale přesto už nic nebude jako dřív. Současná pandemie je jako válka, vlastně to svým způsobem válka je. Jen nikdo nedokáže odhadnout rozložení sil, protože bojujeme s neviditelným nepřítelem, který se nechce nechat porazit. Nechci být skeptikem, na druhou stranu už ale nedokážu zůstávat optimistická. Dostala jsem se do fáze, v níž sama sebe přesvědčuju, že brzy bude líp, i když už tomu vlastně nevěřím. Ovšem to by bylo na dlouhé a velmi pesimistické povídání. Zkusme se podívat spíš na to dobré, co jsem si z loňského roku odnesla.

Myslím, že snad nikdy jsem nestrávila doma tolik času, jako v roce 2020. Kvůli home office i kvůli nemožnosti kamkoliv se vypravit. A co si budeme nalhávat, zavřenému mezi čtyřmi stěnami člověku začíná pomalu ale jistě hrabat. Našly se ovšem i světlé momenty toho všeho. Kupříkladu jsem se konečně dokopala k tomu vytáhnout šicí stroj a naučit se ho používat. Pravda, zatím jsem toho neušila moc, ale rozhodně jsem objevila novou relaxační činnost, u které si i přes občasné rozčilování báječně odpočinu. Taky jsem si našla čas otestovat nové recepty a zejména dezerty, na které jsem si do té doby netroufala. A zjistila jsem, že to vlastně vůbec není taková věda. :)

Na začátku roku 2020 jsem měla velké cestovatelské plány. Z těch bohužel postupně sešlo, okolnostem člověk prostě neporučí. Když to ovšem neklaplo se zahraničím, mohla jsem obdivovat alespoň krásy českých luhů a hájů. A že těch míst, kam jsem vyrazila, bylo nakonec víc než dost. Kupříkladu jsem v jednom roce vylezla na Říp i Blaník, tedy hory silně provázané s českou mytologií. Splnila jsem si jeden ze svých cestovatelských snů výstupem na Ještěd a podívala se taky na Trosky. Po letech jsem se vrátila do Českého Krumlova, a i když počasí nám úplně nepřálo, vlastně šlo o příjemný výlet. Taky jsem zavítala do západních Čech, konkrétně do Plzně a do Karlových Varů, po letech znovu dostala příležitost projet si safari v zoo ve Dvoře Králové, prochodila jsem Český ráj a taky podnikla výlety do okolí Prahy - k lomu Velká Amerika, k Čertovým hlavám nebo třeba do Koněpruských jeskyní. Jistě, zahraničí do nebylo, ale kdo tvrdí, že Česká republika nemá pro cestování co nabídnout, je hlupák. Skrývá se u nás totiž spousta velmi fascinujících míst, takže pořád je, co objevovat.

S kulturou to bylo letos dost neslavné. Až na pár krátkých měsíců divadla ani kina nehrála, tudíž vypravit se nebylo na co. Ten omezený čas, kdy se přeci jen dalo na nějaké představení zajít, jsem se ale pokusila vytěžit na maximum. Celkem jsem viděla sedm filmů, což je na mě slušný průměr, protože do kina ani normálně moc nechodím, a 21 divadelních představení. Z toho 12 činoher, 7 muzikálů a 2 alternativní projekty. Za normálních okolností by toho bylo víc, ostatně ještě pořád mám lístky na podzimní představení, která se odehrají někdy na jaře či v létě v náhradním termínu, ale vlastně si nemám na co stěžovat. Jsem upřímně ráda, že jsem stihla aspoň něco, a už se moc těším, až nám kulturu zase vrátí. :)

A teď pojďme na čtenářské statistiky. Za rok 2020 jsem zvládla přečíst celkem 90 knih, které dohromady čítaly více než 28 839 stran, tj. zhruba 320 stran na knihu. I přes svůj slib číst víc v originále, jsem zvládla jenom 3 knihy v angličtině a 1 ve francouzštině. Do nového roku si tradičně dávám předsevzetí to změnit, ale kdo ví, jak v něm nakonec uspěju. Většinu knih jsem četla poprvé, přesto mám na svém kontě i 7 re-readingů. A byla jsem poměrně hodná, co se hodnocení týče. V průměru jsem dávala 3,9 hvězdičky, nebo chcete-li, 81 %. To vypadá velmi velkoryse, ovšem pravda je, že jsem měla vesměs štěstí na dobré knihy, byť i slabší kousky se našly.

Pokud se zaměřím na to, jaké knihy jsem četla z hlediska jazykového, pak necelá polovina, konkrétně 41 knih, byla anglofonní provenience. V loňském roce jsem se ovšem výrazně zaměřila také na české autory, od kterých jsem zvládla 31 knih. Dalších 8 bylo francouzských, 3 ruské, po 2 německých a japonských a po 1 vlámské, švédské a slovenské.

Co se žánrů týče, nejvíce se mi do rukou dostávala společenská próza - ať už šlo o romány nebo povídky. Dohromady to bylo 27 kousků. Dalších 9 knih se řadí do žánru romantiky a 8 do fantasy. V loňském roce jsem poměrně výrazně omezila young adult knihy, bylo jich jen 15, z toho 8 contemporary a 7 fantasy. Zvládla jsem taky 6 historických románů a 4 primárně dětské knihy. Po 3 kouskách se mi dostalo do rukou thrillerů, klasiky, sci-fi a odborných, respektive populárně naučných knih. Přečetla jsem taky 2 knihy životopisné, 2 satiry a 1 cestopis. No a 4 kousky bych zařadila do kolonky ostatní.

Pokud jde o čtenářskou výzvu, dopadla jsem celkem mizerně. Zvládla jsem ji jenom z poloviny, ovšem na svou obranu musím říct, že jsem se nijak důsledně nesnažila o její plnění. Spíše jsem náhodně zařazovala knihy, které se do ní zrovna hodily. Letos se asi do žádné nepustím, a pokud, pak to bude podobným stylem - tedy zařazování knih, které náhodně přečtu.

Jak už vysvítá z průměrného hodnocení, které jsem zmínila výše, na dobré knihy byl rok 2020 velmi bohatý. Objevila jsem řadu kousků, které mi zůstanou v hlavě ještě dlouho po dočtení a ke kterým se v budoucnu třeba znovu vrátím. Které konkrétně to jsou, se dozvíte už brzy ve videu, které pro vás chystám. :)