Colleen Hooverová - Pravda, nebo lež

Lowen je nepříliš úspěšnou, zadluženou spisovatelkou. Když proto přijde nabídka, která se takříkajíc nedá odmítnout, je trochu na vážkách. Jejím přijetím by se na jednu stranu vyřešily všechny její finanční problémy, na druhou ovšem netuší, jestli by svěřený úkol vůbec zvládla. Má se totiž stát spoluautorkou velmi populární série slavné Verity Crawfordové, jelikož ona sama není dalšího psaní schopná.

Lowen se nakonec rozhodne na nabídku přistoupit a odjede do Verityina domu. Spisovatelčin manžel totiž chce nové autorce poskytnout tolik podkladů, kolik bude k uspokojivému dokončení rozepsané série potřebovat. A ve Verityině pracovně jsou mraky materiálů lákající k prostudování. Lowen se do práce pouští spíš s obavami než s nadšením, protože Verity ji i přes svůj prakticky vegetativní stav silně znervózňuje. Když pak narazí na rukopis, který se tváří jako spisovatelčina autobiografie, Lowenina úzkost začne ještě víc narůstat. Zdá se, že v domě se děje něco hodně divného. Anebo je všechno jenom Lowenina bujná fantazie?

Autorka na stránkách svého románu rozehrává v podstatě dva příběhy - jeden popisuje aktuální situaci v domě Crawfordových, ten druhý se vrací do minulosti a ukazuje Verityin život od jejího seznámení s manželem po autonehodu, která ji uvrhla do současného stavu. Obě linie jsou propojené a navzájem spolu souvisí, děj jako celek je nicméně lehce předvídatelný. Autorka nenabízí moc různých možností, kudy by se mohl její příběh ubírat, takže ve výsledku nijak nepřekvapí. Samotné rozuzlení působí šablonovitě, protože se podobá jiným textům z tohoto žánru a vlastně ho tak trochu čekáte.

Vedle značné předvídatelnosti je problematická i určitá překombinovanost příběhu a velmi hraniční věrohodnost. Jako by toho autorka chtěla vetknout do románu až moc a nedokázala jednotlivé nápady ukočírovat. Navíc působí zejména romantická linka a snad až zbytečně moc erotiky.

Zarážející je i chování postav, které je často nelogické či postrádá hlubší opodstatnění. Hrdinové jednají zkratkovitě a občas i zdánlivě bezdůvodně, protože vysvětlení jejich akcí je poněkud vachrlaté. Hlavní hrdinka, která je zároveň vypravěčkou příběhu, působí celou dobu jako psychicky nevyrovnaná, labilní puberťačka se sklony k dramatu, která se raději utápí ve vlastních domněnkách a obavách, než by se situaci pokusila nějak rozumně vyřešit. A podobné je to i s dalšími hrdiny.

Román je velmi čtivý a dovede si udržet čtenářovu pozornost od první do poslední strany, jednoduše vás zajímá, jak to celé skončí, i když to tak nějak tušíte. Příběh se nese ve svižném tempu, byť konec působí  trochu uspěchaně. Samotné rozuzlení je pak v podstatě obrovské klišé v duchu deus ex machina, jako by autorka netušila, jak jinak celou situaci vyřešit a dodat vysvětlení tam, kde do té doby scházelo.

Pravda, nebo lež je ve své podstatě oddechovou záležitostí, která vás sice dovede udržet v napětí, ale jen po určitou dobu. Příběh se podobá řadě jiných a není příliš překvapivý ani šokující - jak jednotlivé zvraty, tak konečné rozuzlení se vlastně dají čekat. Jako malé bezvýznamné plus hodnotím skutečnost, že autorka nechává na čtenáři, aby se sám rozhodl, čemu chce věřit, jinak však jde o průměrný psychothriller plný nelogičností a silně na hraně věrohodnosti. Ve zkratce čtení, u nějž si odpočinete, ale které vás nijak neohromí.