Roald Dahl - Čarodějnice

Pohádek o čarodějnicích jsme všichni slyšeli na tisíce. Možná nás s nimi v dětství strašili rodiče, možná jsme se rozhodli, že jimi budeme znepříjemňovat život svým vlastním dětem nebo třeba mladším sourozencům, ale nikdy by nás nenapadlo, že by na těch zkazkách mohlo být něco pravdy. Ale... co když čarodějnice skutečně existují? A jsou ještě nebezpečnější, než jsme si mysleli?

Hlavní hrdina, který jen tak mimochodem nemá v knize žádné jméno, je malý chlapec, který ztratil rodiče při autonehodě. Vychovává ho proto babička a neustále mu vypráví příběhy o čarodějnicích. Zlovolných ženštinách, které ze všeho nejvíc nenávidí děti, a snaží se je proto systematicky sprovodit ze světa. Vnouček sice považuje babiččino vyprávění za výmysly, ale přesto mu v koutku mysli hlodá a probouzí ho k obezřetnosti. Je si jistý, že kdyby na nějakou čarodějnici narazil, bezpečně ji pozná. A ono k tomu skutečně dojde.

Hlavní hrdina i jeho babička tráví léto na anglickém pobřeží ve velkém luxusním hotelu. Původně sice plánovali jet do Norska, odkud jejich rodina pochází, ale babiččin zdravotní stav je přinutil změnit plány. Když si však vybírali náhradní alternativu, určitě by je nenapadlo, že ve stejném ubytovacím zařízení se budou v tentýž čas nacházet i všechny anglické čarodějnice. Ty tady totiž mají svůj sjezd, na němž kují ďábelské plány stran odstranění dětí ze světa. Plány, které by jim rozhodně měl někdo překazit...

Vypravěčem příběhu je hlavní hrdina, který po celou dobu vyvolává dojem někoho podstatně staršího než malého chlapce, jímž ve skutečnosti je. Dahl totiž své vyprávění podává s ironickým nadhledem a se čtenářem si hraje. Nikdy není zcela jasné, co je myšleno vážně a co jako pouhá nadsázka. Zajímavý kontrast vzniká především díky kombinaci bezprostřední dětské naivity hlavního hrdiny a sarkastické sžíravosti jeho podstatně staršího alter ega / vypravěče. Celý příběh má až nádech grotesky protkané černým humorem a absurditou. Text není prvoplánově vtipný ani veselý, komika se nicméně skrývá právě v jeho gradující absurditě. Dětskému čtenáři, jemuž je příběh primárně určen, se nicméně může jevit v o poznání děsivějším, skoro hororovém světle.

Čarodějnice nejsou kouzelně pohádkovým příběhem propojujícím reálný svět s neotřelou magií. Mnohem spíš jde stejně jako u jiných Dahlových textů o vyprávění edukativního charakteru se skrytým varováním. Příběh je vcelku banální, přesto plný mnohdy dost nečekaných zvratů. Přeneseně jde o klasický boj dobra se zlem, který dětem předává důležité poselství a rodiče pobaví lehce nekorektním humorem. Příjemným zpestřením jsou ilustrace Quentina Blakea, které svým provedením evokují novinové stripy a vhodně text doplňují. Román je odpočinkovým čtením, v němž Dahl prokazuje svůj vypravěčský talent a nenáročnou formou předává poselství dětem i dospělým.