Velké dobrodružství ve Škole čar a kouzel v Bradavicích právě začíná. Harry je v podstatě naprosto normální, obyčejný kluk, kterému se občas povede zvláštní kousek, ale jinak prakticky nevybočuje. Vyrůstá v rodině svého strýčka, protože jeho rodiče zahynuli, když mu byl jeden rok, ale nemá to tu právě snadné. Dursleyovi, tak se příbuzní jmenují, ho totiž podle všeho bytostně nesnášejí. Nechávají ho spávat v přístěnku pod schody a chtějí po něm všemožné domácí práce. Pak se však stane něco zvláštního...
Krátce před Harryho jedenáctými narozeninami dorazí dopis adresovaný jemu. Pochopitelně, že Dursleyovým se to ani trochu nezamlouvá a s velkou chutí veškerou korespondenci svého synovce ničí. Jejich úsilí je však marné, protože dopisů chodí čím dál víc. A tak se strýc Vernon nakonec rozhodne sbalit rodinku a ujet. Tak se stane, že všichni čtyři skončí v chajdě na útesu, která jen tak tak čelí běsnícím živlům, kam ale zaručeně nemůže dorazit pošta. A taky že ne. Místo nadílky dopisů se totiž objeví obr Hagrid a Harryho tak čekají dosud nejlepší narozeniny.
Harry se najednou ocitá ve světě plném kouzel a divů, kde všechno je možné a i ty nejdivočejší sny se mohou stát skutečností. Harry je totiž čaroděj a Bradavice pro něj mají studijní místo, aby se ve svých schopnostech zdokonalil. Nový svět, v němž se ocitá, je pro něj doslova splněným snem. Konečně našel něco, v čem je dobrý a poprvé v životě má taky kamarády.
Už v prvním díle vzniká naše známé trio - Harry, Ron a Hermiona. S Ronem Weasleyem se setkáváme ještě před nástupem do Bradavického expresu. Je to chlapec poměrně vysoký, zrzavý a pihovatý, který neustále žije ve stínu svých starších bratrů, což se na něm podepisuje. Pořád má strach, že nějak selže, nebo se mu něco nepodaří. To, že se přátelí s Harrym, je pro něj skoro neskutečné. Harry je totiž celebrita - doslova. Je to totiž ten-chlapec-který-přežil, každý ho obdivuje, chce si s ním stisknout ruku, přátelit se... Což je pro Harryho zcela nové a nečekané. Po řadě let, kdy mu Dursleyovi dávali najevo, že je absolutní nula, totiž něco znamená. Pro celý kouzelnický svět.
A nesmíme zapomenout na třetí dílek trojlístku. Hermiona Grangerová má trochu větší přední zuby, vlasy, které se odmítají nechat zkulturnit, a tendenci všechny poučovat. Od rána do večera má totiž nos zabořený v knížkách a ve svém zvyku neustále ze sebe sypat rozumy je značně nesnesitelná. Kdo by se divil, že nemá kamarády? Aspoň do chvíle, kdy tak trochu zachrání Harryho s Ronem z nepříjemné situace. Chlapci jí totiž dovedou být vděční. A Hermiona se může ukázat i v jiném světle, než jako nesnesitelný šprt.
Přestože se vlastně jedná o prvotinu, je výborně napsaná. Značný díl je nepochybně nutno připsat i překladu, protože Vladimír Medek je skutečně překladatel s velkým P. Dokázal vymyslet pro kouzelnický svět řadu názvů, které nám jiní mohou jenom závidět. Pod rukama překladatele tak vlastně vzniká zcela nový kouzelnický svět plný poetických názvů a trefných přirovnání.
Čeho jsem si nemohla nevšimnout, jsou chyby, kterých se překladatel zcela neúmyslně dopouští. Je to tím, že čtu sérii už poněkolikáté a navíc ji znám celou, jinak by takovéto omyly mé pozornosti zajisté unikly. Překlad z angličtiny je komplikovaný v tom, že neexistuje pořádné rozlišení mezi mužským a ženským rodem. Překladatel tak musí někdy hádat z kontextu, a pokud je o osobě jen okrajová zmínka, odhadovat. Tak se stane, že Levandule Brownová změní pohlaví a je zní Lavender Brown, protože překladatel prostě nevěděl, zda je to žena nebo muž. Na druhou stranu, jméno Lavender nepatří k těm, které by se v anglofonním světě dávala mužům.
Až na pár takovýchto drobných zaškobrtnutí se však kniha čte výtečně. Děj příjemně plyne, autorka vypráví čtivým způsobem, a přestože se jedná teprve o první díl, je vidět, že má svůj svět do detailů promyšlený. Při čtení dalších dílů si sice vždycky budete klást otázku, jestli tohle autor plánoval od začátku, nebo to jen vyplynulo z dané situace, nijak zvlášť to však ve čtení neomezuje ani nebrání.
Harry Potter je kniha, se kterou jsem vyrůstala. Když taťka domů přinesl první tři díly, byla jsem ve druhé třídě a sérii si okamžitě zamilovala. Moje generace z větší části vyrůstala na Harrym Potterovi, a přestože podobné žánry nyní zažívají doslova boom, nedá se očekávat, že nějaká série Harryho Pottera nahradí nebo dokonce vytlačí ze scény.
Žádné komentáře:
Okomentovat