Hraní počítačových her může být nebezpečné. Zvlášť když hra, do které jste se pustili, není tak úplně normální. Erebos je totiž mnohem, mnohem víc...
Nick Dunmore chodí na jednu z celé řady londýnských škol. Jeho známky nejsou úplně nejhorší, ve volném čase hraje basketbal, má pár skvělých přátel a doufá, že se mu podaří pozvat na rande dívku svých snů. Počítač využívá, jako každý průměrný teenager, občas si na něm i něco zahraje. Rozhodně však není závislý ani nemá potřebu trávit tak několik hodin denně. Jenže pak se jeho školou začne šířit zvláštní DVD. A Nick zatouží zjistit, co na něm je. Zdá se totiž, že obsah je přísně tajný a povídat si o něm smí jen zasvěcení.
Netrvá to tak dlouho a i Nick je osloven, aby se zapojil do hry. Což s chutí udělá, jeho zvědavost je příliš velká, než aby vyčkával. A obsah ho naprosto pohltí. Hra je totiž neskutečně živá a navíc se neomezuje jen na elektronickou podobu. Úkoly se začínají promítat do skutečného světa a Londýn se okamžitě stává obrovským herním polem, na němž nikdo navzájem nezná svou totožnost a věci mohou nabírat nečekané obrátky...
Co když se ukáže, že hra vás sleduje? Zadává vám nesplnitelné úkoly, a pak vás trestá, když se odvážíte neposlechnout? Je to zvrácené, je to zlé, ale nedá se to nijak zastavit. Protože pokud chcete hrát, musíte přinášet oběti. Otázka zní, kam až jste ochotni zajít?
S každým novým dnem ztrácí moje realita na významu. Je hlasitá a bez řádu, nepředvídatelná a náročná. (str. 144)
Příběh nezůstává stát na místě, ale úžasným způsobem graduje. Jak hra postupuje kupředu, rozkrývá se celá řada záhad, jimiž je opředena. O co v Erebosu vlastně jde, proč je zakázáno o tom mluvit, jaký cíl vlastně hra sleduje a hlavně... kdo za tím vším stojí? Záhada za záhadou a všechny vyvrcholí v závěru, kdy je odhaleno víc než jedno tajemství.
Autorka vyniká uměním poutavě vyprávět, vykreslovat charaktery i jejich postupný vývoj a proměnu v důsledku hraní Erebosu. Její postavy jsou uvěřitelné a mnohdy i zajímavé. Stejně tak prostředí, které vytváří, je stylové. Vedle sebe totiž existují dva světy - ten reálný a svět Erebosu, které se navzájem proplétají a prolínají. Co je doopravdy a co jenom hra? Kde se nachází křehká hranice mezi realitou a fikcí?
Příběh je líčen ze tří různých pohledů - Nickova, jeho herního hrdiny Sariuse a samotného Erebosu. Nick je obyčejný teenager, který si užívá život a má ho rád. Chce něčeho dosáhnout, udělat radost rodičům, zavděčit se okolí. Jeho herní hrdina je perfektní v boji, snaží se neselhat a plnit svědomitě všechny své úkoly. Jakmile však začne herní svět Nicka pohlcovat, může být těžké rozlišit, kdy se rozhoduje sám za sebe a kdy jeho volbu řídí Sarius. A pak je tady Erebos. Tichý komentátor okolního dění vnášející do všeho ještě větší temnotu...
Není těžké rozlišit mezi různými rovinami vyprávění - Nick je popisován er-formou v minulém čase, Sarius přechází do přítomnosti a Erebos je psán ich-formou. Nemusíte se tak bát, že byste se v příběhu ztráceli. A může být skutečně zajímavé pozorovat, jak se vzájemné osudy Nicka a Sariuse mísí.
Když jsem začínala knížku číst, vlastně jsem od ní nečekala nic zvláštního. Během četby jsem usoudila, že rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem za poslední dobu četla, ale skutečně mě přesvědčila až gradace, která pozvolna zhruba od půlky knihy spěje až k vrcholu. Erebos je geniální - nápadem, stylem psaní, charaktery... Ne každému se musí zamlouvat, ale nikdy nebudeme mít všichni stejný vkus. A já dávám téhle šílené počítačové hře zelenou :)
Žádné komentáře:
Okomentovat