Holly Black - How the King of Elfhame Learned to Hate Stories

Vílí království Elfhame je všechno jen ne přívětivé místo. Zdejší obyvatelé se přátelským pohádkovým vílám podobají tak vzdáleně, že by se skoro chtělo říct, že s nimi nemají nic společného. Společnost ovládá spíše krvežíznivost a rivalita než jakákoliv vřelost. Je pak čemu se divit, že zdejší lidé nevěří v lásku a výhodný obchod je pro ně důležitější než jakékoliv city?

Cardan musel vyrůstat s vědomím, že se stane zkázou trůnu, což ho uvrhlo do nezáviděníhodné pozice. Ač královský potomek, z privilegií patřících k tomuto postavení neokusil téměř nic. Není proto nijak překvapivé, že se zatvrdil, uzavřel a laskavost vyřadil ze seznamu žádoucích vlastností. Jeho ostentativní nezájem o kohokoliv a cokoliv je však spíš pózou než skutečným postojem. Nemůže ho totiž zranit.

Holly Black se rozhodla znovu vrátit do svého vílího světa, tentokrát však ne prostřednictvím románu, ale formou kratších povídek. Všechny se zabývají Cardanem a ukazují, jak se z malého opovrhovaného chlapce proměnil v krále hodného toho jména. A jak, aspoň podle názvu, začal nesnášet příběhy. V knize je jedenáct příběhů, z nichž většina je zasazena do minulosti, pouze tři se zabývají děním po skončení třetího románu. Tyto tři kratší texty na sebe navíc navazují a daly by se proto označit za jediný příběh.

Přestože každá z povídek do značné míry funguje samostatně, vyplatí se číst je v pořadí daném knihou. Některé příběhy na sebe totiž volně navazují, doplňují se a ukazují postupný vývoj hlavního hrdiny. Zajímavá je práce s příběhem v příběhu, který se zopakuje třikrát, pokaždé trochu jinak, ale zároveň pokaždé jako reflexe Cardanova charakteru. I na něm je tudíž demonstrován hrdinův postupný vývoj i to, jak si dovede či nedovede brát z příběhů poučení.

Na rozdíl od předchozí trilogie autorka nevypráví v první osobě, nýbrž ve třetí. Zůstal nicméně přítomný čas, což místy působí trochu zvláštně a ne úplně přirozeně, jde ale spíš o zvyk. Hlavním hrdinou je Cardan, z jehož pohledu jsou veškeré události vyprávěny, ne náhodou se však v řadě textů objeví i Jude a čtenář tak dostane novou perspektivu k některým událostem známým už z původní série. Přesto je tato kniha ryze doplňkovou a ani se nesnaží ze sebe dělat plnohodnotné pokračování. V podstatě trochu působí jako skici, které autorce vznikly v hlavě stran Cardanova charakteru a na které se kvůli zvolenému vypravěči v trilogii nedostalo.

How the King of Elfhame Learned to Hate Stories je příjemnou jednohubkou, kterou zvládnete za večer. Příběhy jsou krátké a text je navíc bohatě doplněn ilustracemi. Stylově jsou vcelku jednoduché a barevně monochromatické, výborně však podtrhují atmosféru a vhodně ilustrují zásadní momenty jednotlivých příběhů. Kniha není ničím, co byste nemohli minout, pokud však máte Férskou ságu rádi, pak byste ji vynechat neměli. Už jen proto, že ukazuje Cardana v trochu jiném světle.