Stacy Farská - Špatný záběr

Jsou knihy, do kterých se ponoříte po prvních několika slovech a ony vás nepustí. Jsou jiné, do nichž se sice začítáte trochu déle, ale nakonec si je užijete. A pak jsou knihy, u kterých celou dobu litujete, že za ně stromy položily svůj život. Špatný záběr možná nespadá přímo do této poslední kategorie knih, ale mnoho k tomu nechybí. 

Rebeka je vcelku obyčejná žena s třicítkou na krku žijící průměrný život. Má práci, co ji baví, přátelé, kteří se o ni zajímají, i milující rodinu. Možná ničím nevybočuje, ale vlastně si ani nemá na co stěžovat. Aspoň do chvíle, kdy se vlivem únosu její život obrátí vzhůru nohama. Rebeka je za bílého dne na ulici přepadena a odvezena neznámo kam. Netuší, kdo jsou její únosci, ani proč stojí zrovna o ni, ale je si jistá, že teď jde skutečně o život.

Hlavní slabinou textu je, že autorka jako by toho chtěla vyprávět mraky, ale nedokázala se rozhodnout pro jednotné téma, které následně zpracuje. Chrlí proto nápady, vrší jeden přes druhý, ale ve výsledku to nedává smysl. Ústřední dějová linka je jako ze špatného amerického bijáku a vyvolává dojem, že autorka viděla příliš mnoho akčních filmů. Kamera něco podobného snese, papír už o poznání hůř. Hlavní téma navíc ani není pořádně zpracováno, klouže po povrchu a o uvěřitelnosti nemůže být ani řeč. Zřejmě je to dáno i délkou knihy, protože na necelých 150 stranách nemá autorka šanci příběh pořádně rozvinout. Každý potenciálně dobrý nápad se navíc utopí v řadě nelogičností a desítkách zbytečných, výplňkových scén.

Příběh se odvíjí velmi epizodicky, vlastně působí spíš jako sled samostatných drobných příhod než jako jeden velký celek. Akční linka je pak vyloženě navíc. Působí nevěrohodně a ani není pořádně vysvětlena. Čtenář nechápe pohnutky pachatelů na začátku, v průběhu ani na konci vyprávění a marně proto uvažuje, proč se něco podobného v příběhu vůbec nachází. Jenom to přispívá k žánrové nevyhraněnosti. Text se na jednu stranu tváří jako komediální příběh ze života a la Bridget Jones, ovšem doplněný o silně nevěrohodnou akční thrillerovou linku a pár špatně napsaných postelových scén jako okopírovaných z průměrné harlekýnky. Jednotlivé epizody často vůbec nenavazují nebo jsou šroubovaně vměstnány do příběhu, aby vytvořily aspoň nějakou spojnici. Paradoxně právě výplňkové scény jsou výrazně lepší a zajímavější než hlavní akční linka, přesto přetrvává pocit rozpracovanosti. V textu je toho mnoho nakousnuto, ale nic pořádně vysvětleno a od každého slibného nápadu se uteče tak rychle, že jej čtenář málem ani nestačí zaregistrovat.

Už od začátku text trpí řadou nešvarů začínajících autorů. Úvodních několik kapitol v podstatě obsahuje jenom řadu velmi podrobných popisů, které jsou však pro děj samý zcela irelevantní. Čtenář nepotřebuje znát přesné rozložení hrdinčina bytu, ani být informován o každé skříňce a zapomenuté ponožce, která se v něm nachází. Tím spíš, že to v příběhu nehraje žádnou roli. Situace s popisy prostředí, hlavní hrdinky či dalších postav se pravidelně opakuje, byť do dění nevnáší nic nového, zajímavého ani podstatného. Popis děje pak působí místy rozvláčně a místy uspěchaně a nedokáže najít to správné tempo.

Bohužel ani samotný styl psaní text nezachrání. Autorka se sice snaží o jakýsi humor či nadsázku, nějak to však nefunguje. Výše zmiňované popisné pasáže působí spíš jako ze slohové práce žáka základní školy na téma Popiš svůj pokoj nebo Popiš svou oblíbenou postavu. Skutečným kamenem úrazu jsou pak dialogy. Postavy spolu mluví tak šroubovaně a nepřirozeně, že máte tendenci považovat je za duševně choré. Rušivá je zejména snaha o maximální spisovnost působící v dialozích jako pěst na oko. Možná by se dala skousnout, kdyby spolu debatovaly schovanky klášterní školy, a možná ani tak ne, protože s přirozeným slovním projevem nemá vůbec nic společného. Nebo skutečně v klasickém hovoru říkáte slova jako "neustále", "již", "moci", "rovněž" atd.? Už vyloženě absurdní je potom kombinování spisovných a nespisovných výrazů často v rámci jediné věty. Nejde přitom o žádný literární záměr či umělecký prvek. Postavy prostě jen neumí mluvit. Na tak útlou knihu je navíc v textu neskutečné množství chyb, a to jak gramatických a pravopisných, tak faktických.

Špatný záběr působí spíš jako náčrt k rozsáhlejšímu románu než jako hotové dílo. Příběh sice nezapře jistý potenciál, ten se však nakonec utopí v zoufalé snaze vykřesat z něj dobrou literaturu. Pár scén zaujme, jako celek je to ale jedno velké trápení. S pořádnou redakcí by z toho mohl být docela fajn román, v současné podobě jde ale spíš o zmarněný pokus. Povrchní příběh pro velmi nenáročného čtenáře, který se vyžívá ve sledování béčkových akčních filmů a chce si dopřát podobný zážitek i v knižní podobě.

Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.