Suzanne Collinsová - Balada o ptácích a hadech

Vítejte zpátky ve světě Hunger Games. Od války uplynulo teprve deset let, všichni lidé v Kapitolu i krajích si pomalu zvykají na novou situaci a Hladové hry jsou spíš barbarským masakrem než sofistikovanou zábavou pro širokou veřejnost. Desátý ročník však má být v něčem jiný a nový. A možná změní pohled, který společnost na celou tuhle zábavu má.

Coriolanus Snow je studentem prestižní kapitolské Akademie těsně před maturitou a pomalu se připravuje na studium na Univerzitě. Aby si ho mohl dovolit, potřebuje však získat stipendium. I když se snaží předstírat opak, Snowovi jsou chudí jako kostelní myš a přežívají spíše z podstaty své někdejší slávy než ze skutečného jmění. Šancí, jak se náležitě předvést, by pro Coriolana mohly být Hladové hry. Nový ročník totiž přichází se zásadní změnou - každý splátce získá svého trenéra z řad kapitolských studentů. A pokud se mladý Snow předvede ve správném světle, mohla by z toho koukat naděje na zajímavý finanční příspěvek pro jeho příští studium.

Ještě než hry vůbec začnou však na Coriolana čeká zklamání. Je mu přidělena splátkyně z Dvanáctého kraje, tedy místa, které nemá ani tu nejmenší šanci na výhru. Snowovi nezbývá než pracovat s tím, co má, ovšem Lucy Gray není jen tak obyčejná dívka. Dovede lidi zaujmout a donutit je, aby na ni jen tak nezapomněli. Pokud Coriolanus dostane šanci získat si její důvěru a v aréně jí pomoct, možná by pro něj celá situace nakonec nemusela dopadnout tak špatně.

Román je návratem do světa Hunger Games a odhaluje čtenářům zákulisí Hladových her i charakter hlavního hrdiny. Prezident Snow je hlavním antagonistou původní trilogie, nikdo o něm však nic moc neví. Díky Baladě získáváte unikátní možnost nahlédnout do jeho mládí a pochopit, co ho formovalo a proč se z něj stal muž, kterým se stal. Autorka si velmi dobře prohrála s jeho povahokresbou, takže Coriolanus sice ze všeho vychází jako sobec, kterému jde v první řadě o něj, zároveň však nepostrádá lidskou stránku a svědomí. Jeho činy jsou obvykle výsledkem racionální a účelové kalkulace, protože úmyslně potlačuje emoce a vyhýbá se jim, neznamená to však, že by city neměl. Občas si pouze nedokáže naplno uvědomit důsledky svých rozhodnutí anebo mylně předpokládá, že budou jiné, než jaké očekává.

Charaktery všeobecně jsou silnou stránkou románu. Autorce se daří zasadit do příběhu velmi rozmanité a často absolutně protikladné povahy. Díky tomu se setkáte s bezskrupulózními zmetky ochotnými obětovat naprosto cokoliv, bezpáteřními tichošlápky přitakávajícími každému, kdo jim může být užitečný i otevřenými rebely snažícími se postavit nastolenému režimu, přestože to připomíná boj s větrnými mlýny. Zajímavá je i postava splátkyně Lucy Gray, která na první pohled působí jako nevinná zpěvačka v duhových šatech, ovšem ve skutečnosti jde o předčasně dospělou ženu, která se o sebe umí velmi dobře postarat a dovede s lidmi umně manipulovat, aby si toho vůbec nevšimli.

Zatímco na postavách i popisech prostředí odvedla autorka skvělou práci, dost pokulhává, pokud jde o tempo příběhu. To je nevyvážené a především obsahuje hluchá místa. Občas celé pasáže působí navíc a naopak jiné nejsou dostatečně rozvedené. Místy děj zběsile pádí vpřed a jinde se zoufale vleče a nijak vás nenutí pokračovat ve čtení. Ne snad, že by autorka neměla příjemně čtivý styl, jen občas ve snaze poukázat na konkrétní charakterové vlastnosti postav používá až moc omáčky. Trochu zklamání je pak samotný závěr, který není vyloženě překvapivý, nicméně působí odbytě, protože je snad až moc otevřený a ponechává některé důležité otázky bez vysvětlení.

Balada o ptácích a hadech je sympatickým návratem do světa Hunger Games, který ukazuje, jak tradice Hladových her v podobě, kterou známe z původní trilogie, vlastně vznikla. Zároveň je zde velmi dobře vykreslen vývoj charakteru hlavního antagonisty, nicméně Coriolanus Snow je představen i ze své lidské stránky jako člověk chybující, pochybující a hledající sám sebe. Přesto jde o příběh, který původní trilogii nepřekoná. I když v původních Hunger Games možná scházelo některým věcem vysvětlení, v Baladě autorka vysvětluje snad až moc, nicméně ne ty důležité věci, a prázdná omáčka zabíjí jinak dobře nastavené tempo. Román je proto zdlouhavý, místy až nudný a přes čtivý styl psaní v řadě pasáží nedokáže zaujmout. Není to špatné čtení, charaktery a styl však bohužel vysoko vyčnívají nad zápletkou. Fanoušci Hunger Games to jistě ocení, nové čtenáře neznalé původní trilogie však román k přečtení této série nejspíš nezláká.