Kim Liggettová - Prokletý rok

Jaké to je, narodit se jako žena ve světě ovládaném muži? Nemáte žádné slovo, je vám v podstatě zapovězen i vlastní názor a navíc si můžete být jistá, že až dosáhnete určitého věku, budete muset podstoupit prokletý rok. Ženy jsou totiž ďábelská stvoření a svou nebezpečnou magií lákají muže na scestí. Ohrožují tím nejen jejich život, ale také fungování celé společnosti. A přesně z toho důvodu se z nich musí tento nástroj ďábla vymýtit.

Tierney už je skoro dospělá, což znamená, že se ocitá na trhu s nevěstami a také kousek od prokletého roku. Dlouholeté tradice, která má u nich v okrese za úkol vymýtit z žen veškeré zlo způsobené magií a vrátit je domů povolné a neschopné jakkoliv škodit. Tierney na magii nevěří. Nevěří ostatně ani na domluvené sňatky. Jediné, po čem touží, je být volná a svobodná, moci si dělat, cokoliv se jí zamane, a zachovat si sama sebe. To by ovšem musela žít v jiném světě.

Když přichází začátek prokletého roku, na Tierney čeká nejdřív šok v podobě nečekaného zasnoubení a následně únavná cesta na ostrov, kde má strávit následujících dvanáct měsíců. Tábořiště, které má být během prokletého roku jejich domovem, najdou dívky zubožené a zničené, takže jejich dobrodružství vůbec nezačíná slibně. Jak dlouho bude trvat, než se obrátí jedna proti druhé?

Autorka si ve svém románu pohrává s tématem moci a toho, co všechno může její vědomí způsobit. Svět, který stvořila, je ryze mužský, ženy v něm fakticky nemají žádná práva. Jedinou možností, jak se mohou svobodně projevit, je prokletý rok, časově omezené období, v němž jsou vydány na milost pouze samy sobě. A vlastně nevědí, co si s touto čerstvě nabytou svobodou počít. V románu proti sobě stojí striktní racionalita a fanatismus. Autorka názorně ilustruje, že lidé vždycky věří tomu, čemu sami věřit chtějí, i kdyby to měl být absolutní nesmysl. V příběhu se tak střetávají různé názorové proudy, které stojí proti sobě a už z principu se nemohou pochopit.

Společnost v románu je ve své podstatě velmi zvrácená. Je to oligarchie ovládaná několika vyvolenými muži, kteří se cítí povoláni rozhodovat o životech všech. Systém navíc trochu připomíná kasty, protože velmi záleží na postavení, v němž se narodíte. Jste-li vyhnanci, vaše děti nikdy nebudou mít nárok na nic lepšího, stát se vyvrhelem a klesnout na společenském žebříčku však zas až tak těžké není. Svět je dobře propracovaný a jeho fungování výborně popsáno. Navíc oceňuju, že přes zmínky o ženské magii na příběhu vlastně nic nadpřirozeného není a vše má jasné a racionální vysvětlení (byť trochu předvídatelné).

Tierney je a zároveň není typickou představitelkou společnosti, k níž přísluší. Na jednu stranu je striktně racionální, takže všechno v ní se bouří uvěřit v existenci magie, na druhou je však svázána mnoha předsudky. Bouří se proti úloze, která jí byla přisouzena, nelíbí se jí představa, že by měla být majetkem jakéhokoliv muže, ovšem zároveň věří v hodnoty, v nichž ji vychovali. Prokletý rok je pro ni zkouškou zejména proto, že bude muset důsledně zvážit všechno, co kdy považovala za pravdu, najít cestu sama k sobě a především místo ve světě, který jí zcela zjevně není ani trochu blízký. Její charakter i jeho vývoj jsou velmi dobře vystihnuté, a i když je Tierney místy lehce otravná, je to hrdinka, se kterou není těžké se ztotožnit. Tím spíš, že si až na výjimky nepotrpí na okázalá gesta a nesnaží se hrát si na neohroženou za každou cenu.

Autorka má velmi čtivý styl, díky kterému příběh rychle plyne. Vypravěčkou je Tierney, tudíž čtenář má možnost nahlížet na svět příběhu i veškerou akcí jejím lehce skeptickým pohledem. Námět působí neotřele a forma jeho zpracování odpovídá spíše dystopickým příběhům v duchu Příběhu služebnice, přesto jsem se po celou dobu nedokázala ubránit dojmu, že něco podobného už jsem četla. Jako by autorka pospojovala dohromady nápady z jiných knih a naservírovala je čtenáři v trochu jiném kabátku. Prostřední část románu zaměřená na Tierneyin pomalu vznikající vztah s cizím mužem navíc oproti části úvodní a závěrečné lehce ztrácí švih.

Prokletý rok bezpochyby zaujme, protože má zajímavý námět a velmi dobře vybudovaný svět. Je v něm výborně popsáno fungování oligarchické společnosti z perspektivy jejích různých příslušníků - těch, co vládnou, těch, co se musí podřídit, i těch, kteří se snaží rebelovat. Autorka má čtivý styl, kterým dokáže strhnout, nemluvě o talentu na překvapivá odhalení. Jak moc jimi budete šokováni asi záleží spíš na vašich osobních zkušenostech s tímto druhem literatury, mě osobně vesměs nepřekvapily. I tak však jde o sympatický příběh s dobře vystavěnou zápletkou, který za přečtení stojí.