Myla Goldberg - Pastva pro oči

Být svobodná matka rozhodně není žádný med. Tím spíš, když žijete v New Yorku 50. let a na život si vyděláváte uměním. Rodiče pro Lilly naplánovali dokonalý život s úctyhodnou kariérou v domku na malém městě, dívka však má o životě vlastní představy. Touží fotit a tomuhle snu obětuje úplně všechno. Ať to stojí, co to stojí.

Lilly pochází ze slušné středostavovské rodiny, která pro ni přirozeně chce to nejlepší. Problém je, že Lillyina představa se s tou jejích rodičů dost zásadně rozchází. Zatímco oni by ji nejradši viděli usazenou v pěkném domku po boku příjemného manžela, ona touží pouze fotit. Studium v New Yorku si nakonec prosadí, čímž udělá první krok k tomu, aby se od rodičů nadobro odpoutala. Všechna její příští rozhodnutí totiž budou jenom hlouběji a hlouběji vrážet klín, který už mezi nimi beztak je. A nechtěné těhotenství je jenom třešničkou na dortu.

Lilly dítě rozhodně neplánovala, nepovažuje se za rodinný typ a všechen svůj čas obětuje focení. Tvorba je pro ni stejně důležitá jako dýchání a nedovede si ani představit, jak by se mohla obejít bez ní. V první fázi je odhodlaná se dítěte vzdát, aby se mohla dál nerušeně oddávat umění, nakonec však od tohoto plánu ustoupí. A postaví se k problému velmi nekonvenčním způsobem. Píše se konec 50. let a otevřené vztahy či nemanželské děti jsou věcí neobvyklou, ba přímo nežádoucí. Lily však době i svému okolí navzdory přivede na svět dceru. A je předem jasné, že do svého nekonvenčního způsobu života zavleče i ji.

Román je vedle obsahu zajímavý i po formální stránce. Je totiž koncipován jako výstavní katalog souborné výstavy Lillyiných fotografií. Autorka podává příběh víceméně chronologicky, s tím, že zapojuje různé vyprávěcí postupy. Hlavní vypravěčkou je Samantha, nemanželská dcera fotografky, která popisuje každou jednu ze 118 vystavených fotografií a dodává k ní širší kontext a osobnější příběh. Vedle toho jsou do textu přidány také výňatky z Lillyina deníku či korespondence a komentáře osob, které v minulosti znala a byly jí nějakým způsobem blízké. Katalog je tak vlastně víc než popisem retrospektivní výstavy příběhem jejího života se všemi jeho zákrutami.

Přestože postava Lilly je fiktivní, autorka se při její tvorbě inspirovala skutečnými pouličními fotografy či spíše fotografkami. V románu jsou popsané jednotlivé obrazy včetně dojmu, který mají vyvolávat, či jej přinejmenším vyvolávají ve vypravěčce. Vedle toho jde však také o příběh Ameriky - země svobody a rovnoprávnosti, kde obojí platí maximálně na papíře. Autorka příběh zasazuje do historického kontextu, nezajímají ji však zásadní dějinné zvraty. Válka v Koreji či atentát na prezidenta Kennedyho jsou sice zmíněny, nehrají však v životech protagonistů nijak zásadní roli. Autorka se zaměřuje spíše na celkovou společenskou atmosféru a zachycuje Spojené státy od padesátých po sedmdesátá léta se všemi rozmanitými kauzami, které v té době zemí hýbaly. Popisuje mládežnická hnutí, boj o svobodu projevu i umění snažící se prosadit všem navzdory. Zároveň demonstruje střet generací, které nemají šanci si navzájem porozumět, protože přes podobné hodnoty každá pochází z názorově jiného prostředí.

Celá kniha je v ich-formě, ovšem má několik vypravěčů. Každý z nich má přitom trochu jiný styl, takže je od sebe bez větších obtíží rozlišíte. Autorka ve svém psaní snoubí poetickou obraznost se striktní racionalitou a právě tento kontrast dovoluje promlouvat emocím. Celý příběh je pojímán jako osobní zpověď všech zúčastněných, nezáleží na tom, jestli se o vzpomínky dělí Samantha, Lilly nebo některý z jejich známých. Často jde přitom o hluboce lidské tragédie, které se dějí na pozadí celosvětově zásadních dějinných zvratů. Ačkoliv se v románu objevuje i několik mužů, celý je primárně o ženách a jejich komplikovaném postavení ve společnosti, za něž musí tvrdě bojovat. Nepoužila bych pro román přímo označení feministický, je však více než jasné, že ženská otázka je v něm velmi důležitá.

Pastva pro oči rozhodně zaujme neotřelou formou, s níž je příběh podán, nejedná se však o žádný formální experiment. Příběh je líčen chronologicky a autorka se nesnaží o originální koncept na úkor obsahu. Román v sobě skrývá hluboký lidský příběh plný větších či menších osobních tragédií. Vypráví o postavení amerických žen i komplikovaných rodinných vztazích a jako červená nit se jím vine umění, které hrdiny osvobozuje i svazuje zároveň. Jedná se o nesmírně citlivě napsaný příběh o jednom nevšedním osudu a ženě, která tak úplně nepatřila do své doby, ač byla jejím klasickým zástupcem.