Mnoho povyku pro nic

Autor: William Shakespeare
Překlad: Jiří Josek
Úprava: Štěpán Otčenášek, Hana Burešová

Premiéra: 5. 4. 2014
Uvádění: Divadlo v Dlouhé

Režie: Hana Burešová

Obsazení
Leonato - Miroslav Hanuš
Don Pedro - Jan Vondráček
Don Juan, Písař - Tomáš Turek
Benedik - Marek Němec
Claudio - Jan Meduna
Antonio, Virgil - Jiří Wohanka
Baltazar, První strážník - Čeněk Koliáš
Boracio - Filip Cíl
Konrád, Otec Francisco - Martin Veliký
Dagobert - Vlastimil Zavřel
Druhý strážník - Milan Potoček
Třetí strážník - Pavel Lipták
Héra - Klára Sedláčková-Oltová
Beatricie - Helena Dvořáková
Uršula - Marie Turková
Margareta - Marie Poulová
Chůva - Michaela Doležalová

Délka představení: 2 h 45

Shakespearovy komedie jsou divácky nesmírně vděčné a rádi je mají i divadelníci, protože jsou nadčasové a dobře se v nich hledají aktuální témata. Mnoho povyku pro nic v Divadle v Dlouhé jde nicméně spíše cestou frašky, která sice pobaví, ale nemá hlubší přesah. Inscenace je až zbytečně povrchní a celkovému dojmu nepomáhají ani herecké výkony.

Hana Burešová dělá obvykle poměrně klasické inscenace bez větších experimentů a platí to i pro jejího Shakespeara. Používá sice víceméně moderní stylizaci, v níž se přesouváme na italskou riviéru a do prostředí elitních sportovních klubů, tento nápad však není hlouběji rozvíjen. Zajímavým oživením je motiv fotografování využívaný k zachycení některých situací. Ani s ním se však nepracuje příliš důsledně a není jasné, podle jakého klíče jej tvůrci do inscenace umisťují. Objevuje se totiž zcela nahodile. Hlavním problémem nicméně je, že tvůrci jako by si nedovedli specifikovat, o čem vlastně chtějí hrát. Má jít o lehkou komedii (či spíše frašku) o lásce? Hru o rodinných vztazích, postavení ženy? V inscenaci je od všeho trochu ale od ničeho dost, aby to vydalo na jednotné téma.

Scéna je vcelku minimalistická, sestává ze zadního prospektu imitujícího pláž a čehosi jako dlouhého mola či přístavního můstku vedoucího nad písečnými dunami. Prostředí se dotváří dalšími kusy dekorací či rekvizit podle aktuální potřeby, jde však o velmi drobné změny. Kostýmy odpovídají pseudomoderní stylizaci a až na výjimky jsou černobílé. Chtělo by se říci, že rozlišení černé a bílé rozděluje postavy na dobré a špatné, tento princip nicméně neplatí důsledně a vlastně se s ním pořádně nepracuje.

Mnoho povyku pro nic je hodně založeno na slovním vtipu a špičkování mezi postavami. Joskův překlad, který se tvůrci rozhodli použít, je v tomto ohledu dobrý a pobaví, problém je spíše v hercích, kterým jako by nešel úplně přirozeně od pusy. Ztrácí se tak pointy a celé představení působí až zbytečně fraškovitě a přehnaně. Jako by se herci zbytečně nutili do přehrávání, aniž by za sebe nechali mluvit spíše text. Částečně za to nejspíš může i režijní stylizace, celkově však kvůli tomu inscenace působí ztracená sama v sobě. Samostatnou kapitolou je postava Chůvy doprovázené hloučkem dětí, která má v ději absolutně marginální a zbytnou úlohu, až se divák ptá, proč se na jevišti vůbec objevuje. Vlastně působí jenom jako zbytečná výplň umožňující ostatním rychlý převlek nebo přesun, i to by však šlo vyřešit bez ní a jinak.

Herecky zaujme Marek Němec v roli Benedika, který si svůj part vyloženě užívá. Po většinu času se drží v lehce sarkastické poloze a nikdy není jasno, co myslí vážně a co je pouze rýpavou poznámkou. Místy je jeho projev sice lehce na hraně zbytečného přehrávání, nicméně i tak se mu daří udržet zdání civilnosti po celou dobu. Velmi dobrý je také Filip Cíl coby Boracio, který jako by se nemohl rozhodnout, jestli chce být spíše dobrákem nebo zločincem, a proto lavíruje mezi obojím, všem šeptá do ucha sladké řečičky a ze všeho se dokáže vymluvit. Špatný není ani Miroslav Hanuš jako Leonato, který se snaží krotit svou poněkud prchlivou povahu inklinující spíše k činům než planým řečem a stojí ho to značný vnitřní boj.

Zásadní slabinou celé inscenace je bohužel nepřesvědčivá hlavní dvojice. Jak už bylo řečeno výše, Marek Němec pojímá svůj part sice trochu pozérsky, ale přesto se sympatickou komikou, Helena Dvořáková jako Beatricie působí jenom nudně, případně jako namyšlená ledová královna, na níž není sympatického vůbec nic. Jejímu projevu schází lehkost a nadsázka, mezi dvojicí nefunguje žádná chemie a divák nechápe, proč by se ti dva měli nechat vemluvit do vztahu, když je to k sobě zcela očividně netáhne.

Mnoho povyku pro nic v Dlouhé sází především na celkovou nadsázku a vlastně mimoděk přiznává, že nic, co se na jevišti děje, se nedá brát vážně. Místy však inscenace sklouzává ke zbytečné fraškovitosti. Herecký projev jednotlivých protagonistů je lehce rozpačitý; přestože hra je na repertoáru už nějakou dobu, jako by si úplně nerozuměli s textem a nedokázali Shakespearovy vtípky vypointovat. Vynikající je Marek Němec, výkony ostatních nijak neuráží, ovšem ani výrazněji neuvíznou v paměti. Jako odlehčená komedie, která si neklade za cíl víc, než pobavit, to nicméně vlastně funguje.