Árie a Perry jsou zase spolu a zdálo by se, že ke spokojenosti jim nic nechybí. Sice mají trochu problém s komunikací, ale ten se v partnerských vztazích objevuje běžně a naši dva hrdinové mají prostředky, jak si s ním poradit. Mnohem víc je trápí venkovní počasí. Sice už by mělo být jaro, ale nepřestávají zuřit éterové bouře a nebe navíc přechází z modré do červené barvy. Vypadá to, že se blíží poslední dny lidstva...
Svět začíná být k lidem silně nepřátelský. Tideové byli vyhnáni ze své osady a nuceni se uchýlit do sítě podzemním jeskyní a chodeb na mořském pobřeží. Sice tam mají relativní pohodlí, ale všichni vědí, že se jedná pouze o dočasné řešení. Jakmile totiž éterové bouře zesílí a rozzuřené trychtýře se začnou spouštět z oblohy každodenně, Tideové zůstanou uvězněni ve svém útočišti a postupně vyhladoví. Jedinou šancí, jak zhruba čtyři sta lidí zachránit a nabídnout jim šanci na lepší život, je objevení Poklidné modři. Bájné země s věčně modrou oblohou, kde neexistuje éter a v noci jsou vidět hvězdy. Jediný problém spočívá v tom, že Tideové netuší, kde by měli tento ráj hledat.
Perry je svému kmeni absolutně oddaný a nemůže snést pomyšlení, že by jej měl přenechat jisté zkáze. V doprovodu Árii a několika dalších přátel se proto vydává na nebezpečnou misi za Sobolem. Mužem, který ví, kde Poklidná modř leží. Všichni tuší, že o své znalosti se jen tak s někým nepodělí, ovšem oni by mohli získat výhodnou vyjednávací pozici. Pokud se jim tedy podaří zachránit uneseného přítele a přesvědčit Sobolova spojence ke zradě.
Všechny postavy prošly od prvního dílu výrazným vývojem, nejvíce se rozhodně změnila Árie. Z Osadnice žijící v bezpečí Lusku a Říší se proměnila v neohroženou Outsiderku ochotnou obětovat se pro svůj kmen. Její divošská část jí umožňuje adaptovat se na okolní prostředí a přijímat lidi v něm jako plnohodnotné lidské bytosti. Sice mnohem drsnější než ty, které znala celý život, ale o to upřímnější a opravdovější. Její přístup k Outsiderům bohužel nesdílí všichni Osadníci. Árie jich z rozpadajícího se Lusku přivedla necelou padesátku, a přestože se všichni zvládli aklimatizovat na venkovní prostředí, navazovat vztahy s Outsidery se jim moc nechce. A na Árii leží složitý úkol přesvědčit je, že pouze pokud budou spolupracovat, mohou přežít.
Perry se snaží být svým lidem dobrým Krvepánem, ale je jasné, že se v této roli necítí úplně nejlíp. Leží na něm ohromná zodpovědnost za všechny a za všechno. Navíc je bez ustání obklopen lidmi, kteří po něm chtějí rozhodnutí a ze všech svých omylů se jim musí zpovídat. Kde má mezi tím vším najít čas na usmiřování s nejlepším přítelem nebo pár ukradených polibků s Árií? Perry sice má k ruce schopné pomocníky, ti jej však nemohou zastoupit. A zodpovědnost ležící na jeho ramenou je den ze dne tíživější.
Autorka se stejně jako v předchozích dílech rozhodla vyprávět ve třetí osobě ovšem z pohledu obou hlavních hrdinů. Po většinu knihy se tak střídají kapitoly z pohledu Árii a další z pohledu Perryho. Díky tomu si čtenář může v hlavě vytvořit ucelenou mozaiku vzájemných vztahů a do detailu pochopit problémy, které každého z hrdinů sužují. Kniha je napsána čtivě a velmi rychle plyne, požitek ze čtení však narušuje ohromné množství překlepů. Korektorská práce byla v tomto případě silně odbytá a je to škoda. V textu se kvůli tomu objevují záměny osob, nesmyslná slova, v nichž chybí či naopak přebývají písmenka, i opakující se částice či zájmena v rámci jedné věty. Ať už se o jazykovou stránku knihy staral kdokoliv, zasloužil by si výpověď.
Do Poklidné modři je důstojným zakončením velmi dobře promyšlené série. Příběh i vývoj postav se uzavírají, ale pesimistická dystopická vize budoucnosti s sebou přináší naději, že svět nemusí být pouze bezútěšným místem plným strachu a nenávisti. V průběhu příběhu totiž všichni hrdinové objevují hodnoty, na nichž skutečně záleží, a učí se za ně bojovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat