Pavel Bareš - Projekt Kronos

Svět překonal další ničivou válku, ale moc toho z něj nezbylo. V podstatě to vypadá, že přežívají pouze ojedinělé městské aglomerace, které už se nemůžou rozrůstat do šířky, a proto stoupají směrem vzhůru. Attiona City není v tomto ohledu výjimkou. Zatímco bohatí a privilegovaní žijí v horních patrech Centra přímo pod sluncem a modrou oblohou, ti méně šťastní uvízli v Downtownu, kam se denní světlo nemá přes horní patra šanci prodrat. S městem je něco hodně, hodně špatně. Mají jeho obyvatelé vůbec nějakou šanci přežít?

Jason vidí, jak jeho město pomalu ale jistě umírá. Cítí jeho bolest a slyší, jak k němu Attiona promlouvá. A je odhodlaný se za ni rvát do posledního dechu. Odmítá totiž připustit zkázu města, které je jediným domovem, jejž kdy poznal. Vydává se proto do potemnělých ulic na lov zločinců, drogových dealerů a jiných podvratných živlů, kteří přispívají ke zkáze města. Ve své mladické naivitě ovšem netuší, že to pravé nebezpečí leží jinde, mnohem výš, než kam dosahuje to nejhořejší patro Downtownu.

Luco nemá rodinu ani domov, udržuje si odstup a střeží si tolik tajemství, že by to vydalo na samostatné mysterium. Bohatí a mocní v něm však vidí jistý potenciál, proto ho zapojí do bojové skupiny Sirotků, jejichž hlavním úkolem je chránit město před nebezpečnými zločinci. Otázkou však zůstává, proti komu vlastně bojují? Pracháči z Centra totiž mají o zločincích trochu jiné představy než Downtowneři. A ukazuje se, že spravedlnost se neřídí žádným vyšším principem. Podstatné je pouze to, kdo tahá za provázky...

Román Pavla Bareše je zasazen do nepříliš vzdálené dystopické budoucnosti, kdy lidé už téměř překročili hranice lidskosti. Život se proměňuje v boj o přežití, sociální nůžky se rozevírají na maximální možnou míru a hranice mezi luxusem a živořením je takřka neprostupná. Kdo se jednou narodí v Downtownu, taky tam zůstane, šance na jakékoliv zlepšení jsou pro něj takřka mizivé. Barešův svět je krutý, nespravedlivý, mnohdy velmi zvrácený. Spravedlnost je tady to, co za ni někdo označí, pravidla, podle nichž se určuje, jsou velmi pokroucená.

Román je rozdělen do tří částí, z nichž každá má svého vlastního hrdinu. V první je to samozvaný ochránce spravedlnosti Jason, ve druhé budoucí ruka práva Luco, ve třetí potom samo město Attiona, které potřebuje pomoct. Příběh se odvíjí v několika samostatných dějových liniích, které se více či méně setkávají a propojují. Autor s obrovskou chutí zaplétá do textu záhady a nedořečenosti, trousí mnohoznačné poznámky a řadu toho nevysvětlí, takže čtenář je neustále poháněn vpřed touhou dozvědět se, o co vlastně v příběhu jde, kdo tahá za nitky a jakých cílů chce dosáhnout.

Bareš píše velmi čtivě, má cit pro živé dialogy a velmi vyzrálý vyprávěcí styl, z něhož byste nehádali, že se jedná o jeho prvotinu. Svět, který v Projektu Kronos vytvořil, se řídí svými vlastními pravidly, je do nesmírně záhadný a láká k podrobnějšímu prozkoumání. Postavy oscilují na široké škále od obránců spravedlnosti po absolutní zmetky, a přestože karty jsou do jisté míry rozdány už na začátku, čtenář nemá stoprocentní jistotu, že všichni jsou těmi, ta koho se vydávají. Ani nemluvě o řadě záhadných jednotlivců, jejichž chvíle nejspíš teprve přijde.

Projekt Kronos má originální námět, který se potkává s velmi dobrým zpracováním. Román možná nepřekypuje akcí a po dočtení zanechává ve čtenáři víc otázek než odpovědí, ovšem tím víc ho navnadí na pokračování. Navíc, byť podprahově, otevírá i otázky parcelace moci a společenských rozdílů a stává se možná spíš mimovolnou, ale přesto zřejmou společenskou kritikou. A já jsem už teď zvědavá, co si pro nás autor připravil v pokračování.