Na skok do Olomouce

Zbožňuju cestování a poznávání, čím dál víc mi nicméně dochází, že většina mých cest směřuje do zahraničí. A to je docela škoda vzhledem k tomu, kolik krásných míst se nachází v naší republice. Cest do ciziny bych se nevzdala za žádnou cenu, zároveň však chci trochu víc procestovat i všechna ta města, vísky, hrady a zámky, které mám doslova za humny. Vždyť do většiny z nich je to, co by kamenem dohodil. A takový jednodenní výlet rozhodně není k zahození. Člověk aspoň na pár hodin opustí svou všední realitu a vychutná si nové prostředí plné nových zážitků.

Na začátku července jsme se díky prodlouženému víkendu rozhodly (já a ségra), že by byl hřích nevyužít ten jeden den navíc. A při diskuzích, kam vyrazit, jsme se nemusely dlouho rozmýšlet – volba padla na Olomouc. Už jsem tady před pár lety byla, nicméně pouze jako doprovod a morální podpora na ségřiných přijímačkách. Z města jsem tehdy viděla všehovšudy jednu cukrárnu a jedno nákupní centrum, ségra vlastně ani to, protože strávila devadesát procent svého tehdejšího pobytu v přednáškové aule a mučila se nad testem. Tentokrát jsme proto byly odhodlané dopřát si všechno, co nám město může nabídnout. 

Olomouc je jedním z nejstarších měst na našem území a v rámci Moravy byla dlouho významnější než Brno. Starší dějiny jsou svázány především s církví, ty novější potom s vojskem. Samo historické centrum nicméně není až tak rozlehlé a na projití vám bude stačit jeden den. Z Prahy se sem dostanete pohodlně vlakem – cesta trvá něco přes dvě hodiny a zvolit si můžete kteréhokoliv z našich vlakových dopravců. Jezdí sem totiž České dráhy, stejně jako Regiojet a Leo Express, ceny vycházejí podobně, takže si vybírejte spíš podle času. My vyrazily už před sedmou ráno, abychom v Olomouci byly kolem deváté. A že to bylo hodně nepříjemné vstávání vzhledem k tomu, že jsme předchozího večera byly do noci na pracovní akci. Co by ovšem člověk pro výlet neudělal. 

Nádraží se nachází trochu stranou centra, nicméně v dochozí vzdálenosti, tudíž je jen na vás, jestli si dopřejete zhruba půlhodinovou procházku, nebo se svezete MHD. Ve městě jezdí autobusy a tramvaje, přičemž obojí staví u vlakového nádraží. Jen pozor, do jakého spoje nastupujete. Řada z nich má totiž potenciálně více konečných stanic, takže byste mohli klidně skončit někde, kam jste vůbec neplánovali jet. 

Olomouc je plná nejrůznějších církevních památek. Kostely nebo menší kaple se nachází prakticky na každém kroku. Většina z nich je volně přístupná, takže pokud se uvnitř zrovna neslouží mše nebo nekoná svatba či pohřeb, můžete bez obav vstoupit a prohlédnout si je. V letních měsících jsou navíc v řadě z nich k dispozici průvodci z řad studentů či důchodců, kteří vám o konkrétní památce rádi řeknou zajímavé informace a třeba vám i ukážou místa, kam se běžně nedostanete. Pokud chcete vidět nějaký konkrétní kostel, můžete si předem na webu zjistit, jestli je nebo není otevřen, případně kdy. Některé menší církevní stavby jsou totiž přístupné třeba jen dvě tři hodinky denně, tudíž to chce návštěvu naplánovat. 

Trochu stranou centra stojí katedrála sv. Václava, tedy hlavní arcibiskupský kostel, který za několik staletí prodělal řadu přestaveb včetně podstatného rozšíření. Původně zde stála románská bazilika, která byla počátkem 13. století přestavěna na gotický kostel. Ten se zhruba o čtyři staletí později dočkal rozšíření o presbytář. V 19. století si stavba vyžádala nákladnou rekonstrukci, protože po úderu blesku shořely všechny tři věže a musely být nahrazeny. Jedna z věží je dodnes dokonce druhou nejvyšší kostelní věží u nás (první je na plzeňské katedrále sv. Bartoloměje). Pokud do katedrály zavítáte, nezapomeňte sestoupit i do prostor pod presbytářem. Nachází se tam menší kaple, kde se sloužily mše v dobách vrcholného socialismu, a také krypta s rakvemi některých významných olomouckých biskupů a arcibiskupů. 

Hned vedle katedrály dnes najdete arcidiecézní muzeum s mnoha historickými exponáty. A drobná zajímavost pro milovníky dějin – právě tady, v prostorách bývalého děkanství, byl roku 1306 zavražděn Václav III., čímž Přemyslovci vymřeli po meči. Muzeum je možné navštívit samostatně, ale můžete si taky pořídit zvýhodněnou okružní vstupenku, s níž se dostanete také do Arcibiskupského paláce, případně i na zámek v Kroměříži. Arcibiskupský palác můžu s klidným srdcem doporučit, jeho reprezentační prostory rozhodně stojí za vidění. Otevřeno je denně krom neděle a každou hodinu se koná prohlídka s průvodcem. 

Olomouc činí známou zejména barokní morový sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí, který byl roku 2000 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Tato neotřelá stavba je nejvyšším sousoším na našem území, v útrobách sloupu se navíc nachází malá kaple. Prostory jsou to poněkud stísněné, víc jak pět lidí se dovnitř nevmáčkne, ale naprosto unikátní, protože nebylo zvykem něco podobného jako součást morových sloupů budovat. Stavba vznikla v první polovině 18. století k poctě katolické církve a jako poděkování za skončení morové epidemie, která Moravu v letech 1714 – 1716 postihla. Výrazně menší morový mariánský sloup najdete i na sousedním Dolním náměstí. Minout byste neměli ani soustavu barokních kašen roztroušených po celém městě. 

Pokud cestujete s dětmi, můžete je vzít do Pevnosti poznání, relativně nedávno otevřeného muzea, které vás provede přírodními vědami i historií Olomouce. Expozice je do značné míry interaktivní, takže všechny hravé dušičky si přijdou na své. A úžasná je také zoo na nedalekém Svatém Kopečku. Tentokrát jsme ji sice nenavštívily, ale byla jsem tam jako malá, tj. před nějakými dvaceti lety, a dodneška si pamatuju, jak na mě zapůsobil zdejší medvěd. 

Přestože poznávat památky je moc fajn, nejen duchovní stravou živ je člověk. A my do Olomouce zamířily i za gastrozážitky. Jak já, tak ségra máme moc rády show MasterChef a jedním z porotců letošního ročníku byl Přemek Forejt, šéfkuchař, který svou restauraci Entrée otevřel právě v Olomouci. Pokud tedy v hanácké metropoli budete, vřele doporučuju sem zavítat. Restaurace leží kousek od vlakového nádraží v moderním multifunkčním objektu a už svým vybavením naznačuje, že se zde servíruje moderní gastronomie. Menu se několikrát do roka mění, aby korespondovalo s ročním obdobím, takže sem můžete zavítat opakovaně a vždycky najdete na jídelním lístku něco nového, co vás překvapí. 

V Entrée kombinují na první pohled nečekané chutě, které však dohromady perfektně ladí. Servírování je navíc stejnou měrou neotřelé jako naprosto precizně provedené. Zážitek tak čeká jak vaše oko, tak žaludek. Jídlo můžete vybírat z klasického menu, vaří tady ovšem také polední výběry a degustační menu, v obědové i večerní variantě. My si daly polední degustační menu a bylo naprosto skvělé. Naservírovali nám amuse bouche, následoval předkrm, polévka, dva hlavní chody a dezert. Všechno dokonale vychucené a pečlivě naservírované. Za nás tedy vřele doporučuju, jedná se o zážitek pro oko i chuťové pohárky, který si dokonale užijete.

Náš výlet do Olomouce se rozhodně vydařil. Dopřály jsme si přesně vyváženou porci historie, příjemného potulování spletitými uličkami a dobrého jídla, takže jsme odjížděly maximálně spokojené. Tuto hanáckou perlu tedy vřele doporučuju a už teď jsem zvědavá, kam nás zavane další výlet.