Lemony Snicket - Široké okno

Sourozenci Beaudelairovi to mají v životě vážně těžké. Nejdřív jim umřeli rodiče, pak skončili v péči příšerného hraběte Olafa, který prahne jen po jejich majetku, a když už to začalo vypadat, že se na ně usměje štěstí, protože byli svěřeni báječnému strýčkovi Montymu, stal se dotyčný obětí zločinu. Trojice dětí se tak opět stěhuje. Bude jejich nový opatrovník lepší?

Chtělo by se říct, že naši tři sourozenci mají proklatou smůlu. Když se ocitli v domě herpetologa Montgomeryho Montgomeryho, vypadalo všechno velmi nadějně, pak se však na scéně objevil hrabě Olaf a všechno šlo do háje. Po smrti jejich předchozího opatrovníka je bezodkladně nalezen další vzdálený příbuzný, u nějž můžou bydlet. Tentokrát je to teta Josephine, která s nimi sice není pokrevně nijak spřízněna, ale snad právě proto dokonale odpovídá profilu správného opatrovníka. V jejím domě na útesu nad jezerem dostanou sourozenci vlastní pokoj a zdá se, že by tu mohli mít docela pohodlí. Celé to má jen jeden drobný háček. Teta se bojí i svého vlastního stínu, takže zatopit nebo uvařit teplé jídlo odmítá jako příliš riskantní. A to je teprve začátek.

Třetí díl Řady nešťastných příhod přivádí sourozence Beaudelairovy do péče další potrhlé příbuzné, která to s nimi sice nemyslí zle, ale zároveň má dost problémů sama se sebou. Tetička Josephine jezero, nad nímž žije, vždycky milovala, od momentu, kdy ji připravilo o manžela, ji ale začalo děsit. A bohužel nejen ono. Její život se proměnil v sérií strachů z čehokoliv, co by se mohlo pokazit, takže nechce vařit teplá jídla, aby náhodou něco nepodpálila, zatopit v kotli, aby nevybuchli, nebo zatelefonovat, aby nedostala zásah elektrickým proudem. K dětem se však chová pěkně, takže to jediné, nač si můžou stěžovat, je tetiččina přehnaná záliba v gramatice a tendence neustále opravovat jejich větnou skladbu nebo způsoby vyjádření.

Vyprávění je opět plné nečekaných zvratů a až absurdních situací. Autor využívá už do jisté míry šablonu, na základě které příběh dospěje k závěru. Na přetřes se opět dostávají Violetiny vynálezy, Klausova záliba ve čtení čehokoliv, co má písmenka, a Sunnyina tendence okusovat všechno, co se v její blízkosti objeví, stejně jako talent hraběte Olafa na fikané převleky, které nejsou dospělí, na rozdíl od dětí, schopni včas odhalit. V chování sourozenců navíc nepřestává figurovat určitá naivita, která je nutí k přehnané důvěřivosti nebo naopak přehnanému vychloubání. Spoustu problémů si totiž způsobují sami svou neschopností ve správnou chvíli mlčet.

Vyprávění je mimořádně čtivé a rychle plyne. Autor stejně jako v předchozích dílech vysvětluje význam řady slov, vzhledem k tetičce se zájmem o gramatiku navíc tentokrát přichází na přetřes i pravopis a větná skladba. Zápletka je ve třetím díle vcelku originální, protože autor jako by si dělal legraci z některých zažitých klišé nebo věcí, v něž se všeobecně věří, přestože nejsou pravda. Díky tomu se posiluje komická stránka příběhu a vznikají nečekaně humorné momenty.

Široké okno je dalším zábavným dílem série, v níž se pro hlavní hrdiny vždycky pokazí všechno, co může. Sourozenci Beaudelairovi se opět ocitají v ohrožení života, musí čelit svému úhlavnímu nepříteli a u toho pokud možno zachránit, když už ne svého aktuálního opatrovníka, pak aspoň sami sebe. Vyprávění je čtivé, se značnou dávkou humoru a nadsázky, a přestože v některých ohledech je přece jenom trochu šablonovité, autor stále dovede překvapovat. Nezbývá proto než se začíst a doufat, že naši oblíbení hrdinové přece jenom časem dospějí ke šťastnému konci.