Marissa Meyerová - Prokletá

Serilda nikdy nečekala, že se její život tak strašně zašmodrchá. Aby zachránila duše dětí unesených Králem duchů, rozhodla se mu vydat na milost, takže teď je prokletá. Její tělo si král schoval, zatímco její duši připoutal k hradu. Něco totiž od Serildy chce a rozhodně ji nepustí z háčku snadno.

Čas pomalu plyne a Serilda zůstává připoutána k hradu. Není mrtvá, ale není ani živá. Velmi dobře si uvědomuje, že král někde musí její tělo skrývat, ale přestože po něm nepřestává pátrat, úspěch se nedostavuje. A aby toho nebylo málo, Král duchů s ní má vlastní zvrácené plány. Od chvíle, kdy se dozvěděl, že čeká dítě, hodlá ji využít pro vlastní prospěch. Jejich dohoda zahrnuje také nutnost předstírat, že potomek je jeho. V Serildě se proti tomu všechno bouří, tím spíš, že by moc ráda řekla pravdu o dítěti aspoň Zlatovi, jenže nemůže.

To však ještě zdaleka není to nejhorší. Král duchů totiž neustává ve svém honu za nejrůznějšími mýtickými bytostmi a Serildě teprve postupně dochází, jak to s těmito tvory ve skutečnosti je a nač je Král duchů potřebuje. Pro jeho ambice totiž nic není příliš nedosažitelné, a pokud si něco usmyslí, tak toho dosáhne. Serilda je odhodlaná proti jeho zlovolnosti bojovat, s čím dál větší hrůzou si však uvědomuje, že na jeho úspěších má možná podíl ona sama a její prokletí vyprávět příběhy. Mnohdy se v nich totiž skrývá mnohem víc pravdy, než by si byla ochotná připustit.

Druhý díl pokračuje v podstatě tam, kde ten první skončil. Čtenář je bez větších skoků navrácen zpět do příběhu a může sledovat další osudy postav známých už ze Zlaté. Zatímco první díl se poměrně hodně soustředil na vztah mezi Serildou a Zlatem a vcelku přesně sledoval linii pohádky o Rampelníkovi, ten druhý je o poznání temnější a zaměřuje se spíše na legendu okolo Krále duchů. Autorka se i nadále drží mytologie a rozpracovává ji podle vlastní potřeby, takže do popředí tentokrát staví především stará božstva a jejich schopnosti, případně legendy, které jsou na ně navázané. Postavy jsou vcelku sympatické, byť v některých momentech je jejich chování zvláštně iracionální a čtenář marně uvažuje, co je právě k němu vede.

Přestože román je poměrně obsáhlý, není nijak bohatý na děj. Ne snad, že by se v něm vyloženě nic nedělo, akce se však koncentruje spíše do závěru, případně několika dalších momentů v průběhu. Autorka se po celou dobu snaží především vystihnout atmosféru, jejíž tísnivost postupně vzrůstá, dovede však překvapit nečekanými zvraty a překvapivými odhaleními. Trochu uspěchaně působí pouze úplný závěr, který sice v kontextu příběhu dává smysl, ale možná by si zasloužil trochu větší rozpracování. Autorka si nicméně velmi pěkně hraje s jazykem a je nesmírně poetická, což k příběhu, jehož hlavní hrdinkou je bohy požehnaná/prokletá vypravěčka, perfektně pasuje.

Prokletá je dobře napsaný román, který ocení zejména čtenáři vychutnávající si práci s jazykem a celkovou atmosférou. Příběh není nijak zvlášť akční, přesto je velmi čtivý a autorce se povedlo zpracovat jej se značnou mírou překvapivosti a napětí. Postavy sice občas jednají velmi iracionálně, neztrácí tím však čtenářské sympatie, takže vám na jednu stranu příšerně lezou na nervy, ovšem na druhou jim fandíte. Autorčin styl je nesmírně poetický a čtivý, takže dovede do příběhu vtáhnout, zároveň však možná ne každého zaujme, protože celkové tempo příběhu je spíše pomalé. Já si nicméně tuhle sérii zařadím mezi oblíbené.