Václav Dvořák - Písečníci a probuzení krále

Od konce poslední školní sezóny uplynulo dlouhých dvacet osm let a celá posádka Poutníka se probouzí z hibernace v nové sluneční soustavě. Studenti si konečně budou moct užít dlouho očekávané prázdniny, pečlivě prozkoumat každý kout lodi a připravit se na všechno, co je ve škole tentokrát čeká. Anebo ne?

Tomáš se po procitnutí z hibernace těší na všechna dobrodružství, která s kamarády podnikne. Než šli spát, slíbil sice Lucce, že s ní bude trávit čas, ale vlivem dalších okolností berou tyhle sliby za své. Nejprve se totiž vydá s Ollem na jejich rodinnou loď, aby uspořádali hon na komety, a následně dojde k něčemu, co vůbec nikdo nepředpokládal - tým Písečníků je vylosován jako náhradníci pro cestu na cizí planetu. Šance, že se výsadku skutečně zúčastní, je mizivá, přesto však pro ně prázdniny končí, protože volno musí podřídit přípravě.

Ačkoliv je to vrcholně nepravděpodobné, Písečníci se nakonec do výsadku skutečně dostanou. Jejich hlavním úkolem je navázat kontakt s domorodci a Tomáš zároveň pracuje i na neoficiálním úkolu zahrnujícím nalezení původního pátrače, tedy člověka se specifickým talentem, který ale nemá žádné podobně nadané příbuzné. Většina pobytu na cizí planetě se nese v poklidném duchu, na samotném konci se však všechno pekelně zvrtne. A nemá jít o jediné komplikace, s nimiž se bude Tomáš a zbytek Písečníků letos potýkat.

Román začíná v podstatě tam, kde první díl skončil, respektive jenom o malý kousek dál. Hrdinové procitají z hibernace a protože jsou nezdravě zvědaví, zavaří si na pořádný průšvih. V druhém díle své vesmírné ságy autor své postavy opět vystavuje řadě nečekaných událostí a nutí je vyrovnávat se s nimi. Neváhá je dostávat do život ohrožujících situací, aby si otestoval, jak se zachovají, a mnohdy je nechává podléhat iracionalitě hraničící s hloupostí. Jednotlivé charaktery jsou zajímavě prokresleny, a byť ne všechny si čtenář dokáže oblíbit a v případě některých má skoro pocit, že jejich chování nedává smysl, všichni působí minimálně životně.

Na rozdíl od prvního dílu není ten druhý tak zjevnou kopií Harryho Pottera. Některé styčné body však zůstávají, jelikož autor si půdorys, na němž dál staví, načrtl už v úvodu a těžko se jej proto bude zbavovat. Na druhou stranu se však snaží zapojovat originální prvky a hledat nová témata k vyprávění. Většina děje postihuje školní rok a chtělo by se skoro říci, že s výjimkou velkého finále se toho v příběhu příliš mnoho nestane. Závěr je do určité míry předvídatelný a nejsem zcela přesvědčena o tom, že mi úplně dává smysl, dojem z románu ale nenarušuje. Navzdory omezenému množství akce je příběh čtivý, autorovi se daří čtenáře vtáhnout a udržovat ho v napětí, a to navzdory tomu, že tak nějak očekává, co se asi stane (byť jsou i momenty, které dovedou překvapit).

Písečníci a probuzení krále jsou čtivým románem, který navzdory své délce dokáže čtenáře připoutat a udržet si jeho pozornost od první do poslední stránky. Autorovi se dobře daří budovat napětí a zároveň rozvíjet své charaktery, vystavovat je zkouškám a na základě toho ukazovat jejich postupný vývoj a proměny. Cílová čtenářská skupina příběh určitě ocení, ale nudit se nebudou ani ti, kteří mají dětství dávno za sebou. Svět Písečníků je pestrý a zábavný, takže nezbývá než doufat, že autor chystá nějaké další pokračování svých vesmírných dobrodružství.