Krást se nemá a je to špatné za všech okolností. A když ukradnete nevydaný rukopis ženě, která vás považovala za přítelkyni a která právě nešťastnou náhodou zemřela přímo před vámi, hraničí to doslova s hyenismem. June měla na začátku jen ty nejlepší úmysly, stačí však záchvěv budoucí slávy a všechny berou za své...
Athena vždycky měla všechno, po čem June jenom toužila. Úžasnou spisovatelskou kariéru, romány oceňované běžnou i odbornou veřejností, spoustu peněz... June na rozdíl od toho vydala jednu neúspěšnou knihu a musí se živit doučováním dětí a jejich přípravou na testy, aby vůbec dokázala zaplatit nájem. Athenu vlastně nemá v lásce, ale pokaždé, když ji dívka pozve ven, bez váhání souhlasí, snad aby se mohla trýznit pomyšlením na to, že jejího úspěchu nikdy nedosáhne. Tentokrát se ale má všechno změnit. Dívky jsou u Atheny doma a spontánně se rozhodnou uvařit si palačinky. Následně uspořádají soutěž v jejich jedení, která se Atheně stane osudnou. Soustu jí nešťastně zaskočí, a přestože June se snaží jí pomoct a zavolá záchranku, nakonec může jenom s hrůzou přihlížet tomu, jak jí kamarádka umírá před očima.
V následujících týdnech chodí kolem June všichni po špičkách, protože chápou hloubku jejího traumatu. Nikdo z nich ale netuší, že June oné osudné noci neodešla z Athenina bytu s prázdnou. Rozhodla se totiž odcizit dívčin poslední rukopis a v klidu si ho přečíst, aby zjistila, o čem by dílo mělo být. Původně prostě jenom chce, aby rukopis spatřil světlo světa, jelikož Athenin odkaz si to bezpochyby zaslouží. Její dobré úmysly však velmi rychle vezmou za své, protože o rukopis je enormní zájem a June začne sama sebe zásobovat výmluvami, proč o Athenině spoluautorství pomlčet.
Román čtenářům přibližuje fungování knižního průmyslu, vedle toho však otevírá celou řadu společenských otázek, které jsou pečlivě skryté pod povrchem. Nejvíc vystupuje problematika plagiátorství, hodně silně se však do příběhu promítá také rasismus, a to v nejrůznějších podobách včetně pozitivní diskriminace. Postavy si musí poradit s nejrůznějšími předsudky svého okolí, které často vyvěrají ze vzájemného kulturního nepochopení i nedostatečné empatie. Autorka nicméně řeší třeba také problematiku duševního zdraví a to, jak tenká je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem.
Postavy, které se v příběhu objevují, jsou vůči sobě navzájem velmi toxické a nejvíc ze všeho je pohání egoismus a touha po vlastním úspěchu. Hlavní hrdinka June je uvězněná v pocitu vlastní méněcennosti, zdá se jí, že není dost dobrá a nic nedokáže, zároveň však extrémně touží po tom, aby byla slavná a uznávaná. Spisovatelská kariéra pro ni není tolik o psaní, jako spíš o následném ocenění. Jako by postrádala svůj vlastní osobitý hlas a vlastně neměla co říct. Nepovažuje své nápady za dostatečně nosné a jen těžko se dostává do fáze, kdy by jí psaní přinášelo uspokojení. Ani mnohé další postavy na tom však nejsou jinak, protože se primárně soustředí na svou kariéru a její strmé směřování k vrcholu.
Yellowface je kniha mnoha tváří, která otevírá překvapivé množství společenských témat. Záštitu pro ně tvoří knižní prostředí a jeho fungování včetně nejrůznějších marketingových berliček a umělého vytváření bestsellerového statusu knihy, jinak se ale v románu hodně řeší psychické zdraví, rasismus, rodinné vztahy, předsudky nebo hledání autorského hlasu. Autorka má cit pro jazyk a vystižení atmosféry, dovede nastolit dramatičnost a hrát si se čtenářem. Román sám o sobě je vlastně svým způsobem literární hříčkou, jejíž hloubka se odhalí až v samotném závěru. Je to působivé čtení, které je vlastně poměrně náročné, ale určitě stojí za to se do něj ponořit.
Žádné komentáře:
Okomentovat