Máme za sebou další měsíc a já se nestačím divit, jak letošní rok ubíhá. Člověk se málem nestačí nadechnout, protože se pořád něco děje. V práci toho je kvůli poměrně nabitému jaru hodně, do toho zkoušíme dvě inscenace v rámci spolku a o dalších aktivitách ani nemluvím. Na druhou stranu by to jinak byla docela nuda. :)
Únor se pro mě nesl takřka výhradně v pracovním duchu, protože jsem nevyrazila nikam na dovolenou, dokonce ani na výlet. Letos jsem se navíc rozhodla absolvovat suchý únor a obejít se celý měsíc bez alkoholu. Reálně zase tak moc nepiju, takže ten měsíc pro mě nebyl vlastně nijak náročný. Řekla jsem si nicméně, že si budu alkohol víc hlídat čistě jenom proto, abych věděla, jak na tom s pitím jsem. Ono takové to společenské popíjení, když je časté, může být docela problém.
Pokud jde o divadlo, v únoru jsem do něj zašla třikrát. Nejprve to bylo na Valentýna, kdy jsem si dala rande sama se sebou a vypravila se do Karlína na Anděla Páně. Na muzikál jsem slyšela pozitivní ohlasy, tudíž jsem byla hodně zvědavá, a musím říct, že jsem odcházela nadšená. Tvůrcům se povedlo převézt pohádku na jeviště, aniž by ztratila cokoliv ze svého kouzla, naopak ji ještě okořenili spoustou skvělých divadelních nápadů. O poznání horším zážitkem byla Troja, což je novinka Divadla Broadway. Rozhodně je to koukatelný muzikál, o to žádná, výraznějších kvalit nicméně nedosahuje. No a měsíc jsem zakončila v Dejvickém divadle, kam mě pozval kamarád, protože jinak je prakticky nemožné dostat se k lístkům. Viděli jsme Vraždu krále Gonzaga a bylo to skvělé.
Tentokrát jsem kupodivu zvládla i kino. Chtěla jsem vidět Jeden život inspirovaný osudy Nicolase Wintona, takže jsme se na něj se ségrou vypravily, a byla jsem nadšená. Film je krásně a velmi citlivě natočený, navíc ověnčený perfektními hereckými výkony. Jen si radši připravte zásobu kapesníčků, protože je to hodně silný zážitek. No a pokud jde o streamovací platformy, zkoukla jsem druhou sérii Pozlaceného věku, což je dobovka od tvůrců Panství Downton a já si ten seriál zamilovala. Setkáváte se tu s newyorskou smetánkou konce 19. století a atmosféra je úžasná. A rozhodla jsem se taky intenzivně ponořit do Bedekru, cestovatelského pořadu České televize, protože tipů k výletům není nikdy dost. Zatím jsem zvládla Německo a Rakousko a už mám jasno v tom, kam letos vyrazím na adventní trhy. :)
A pojďme se mrknout na knížky. Únor se pro mě nesl v duchu losování, jelikož mám pro letošek závazek přečíst co nejvíc knih z mojí knihovničky, které vlastním už nějaký ten pátek. Navíc Losovací únor jsem pořádala i loni a byla to pro mě dost výzva, tak proč si ji nezopakovat. :D Nakonec jsem zvládla deset knih, přičemž tři z toho byly posudky. Měsíc jsem otevřela románem Písečníci a bludný asteroid, kterého jsem se docela bála, protože autorův Já, Finis mi ani trochu nesedl, ale tady jsem byla příjemně překvapená, a byť je to v podstatě kopie Harryho Pottera, čtení jsem si moc užila. A protože někdo mi chtěl dopřát hned dvojitou nálož vesmírné akademie, později v měsíci jsem si vylosovala i druhý díl a přečetla si tudíž Písečníky a probuzení krále. I to bylo příjemné čtení, takže až vyjdou další díly, určitě se do nich pustím. Došlo taky na rodinnou ságu z Vietnamu Hory zpívají, která sbírá nadšené recenze a i mně se moc líbila. Po neuvěřitelných devíti letech jsem vytáhla z knihovny Krycí jméno Verity a vlastně netuším, proč mi trvalo tak dlouho se do knihy pustit, protože to vůbec nebylo špatné čtení. Měla jsem opět štěstí i na losování klasiky, tentokrát v o poznání stravitelnější podobě Charlotte Brontëové a její juvenálie Z letopisů Angrie. Není to zrovna veledílo, ale přečíst se to dá. V rámci bookclubu jsme tentokrát měli Yellowface o zákulisí knižního průmyslu, což bylo opět velmi příjemné čtení. A měsíc jsem zakončila Prokletou, díky čemuž jsem dokončila aspoň jednu z mnoha svých rozečtených sérií. Ne všichni mají tuhle sérii rádi, já si ji však mimořádně užila.
A jako tradičně pro vás mám i video, kde o knížkách povídám. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat