Anděl Páně

Hudba a texty písní: Ondřej Gregor Brzobohatý
Libreto: Lucie Konášová

Premiéra: 26. 10. 2023
Uvádění: Hudební divadlo Karlín

Režie: Martin Čičvák

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Petronel - Filip Hořejš, Ondřej Rychlý
Uriáš - Marek Lambora, Jan Sklenář
Dorotka - Ines Ben Ahmed, Kristýna Daňhelová, Kateřina Marie Fialová
Pán Bůh / Rychtář - Jiří Korn
Hrabě - Lukáš Janota, Roman Tomeš
Správce - Viktor Javořík, Petr Vaněk
Klíčnice - Anna Fialová, Karolína Vágnerová
Panna Marie - Radka Coufalová, Veronika Khek Kubařová
Ježíšek - Prokop Křenek, Filip Procházka, Tobiáš Skružný

Délka představení: 2 h 50

Když něco funguje na plátně, respektive televizní obrazovce, proč by to nemohlo fungovat i na jevišti? Konec konců, mnoho slavných zahraničních snímků se dočkalo své divadelní adaptace. Pohádka Anděl Páně je notoricky známá a divácky oblíbená už téměř dvacet let, takže jistě není překvapivé, že právě ona se dočkala podoby výpravného rodinného muzikálu. A to muzikálu po všech stránkách povedeného.

Petronel je sice anděl, ale tak úplně nezapadá. Na rozdíl od svých dalších nebeských spolubydlících totiž pokazí, co může. Chtělo by se dokonce říct, že je to chodící katastrofa. V nebi ho radši drží od všeho důležitého dál, protože se děsí, co by mohl zase vyvézt, a jemu už to řádně leze na nervy. Nechce nic jiného, než dostat od někoho šanci a vysloužit si tak jeho důvěru. Nakonec se nad ním smiluje ten nejvyšší a sám Bůh ho postaví do služby k nebeské bráně. K ruce mu má být čert Uriáš, který už to tam velmi dobře zná. Petronel je nadšený, ovšem ve své horlivosti zase všechno akorát pokazí, a ještě se odváží kritizovat Pána Boha. Za trest je poslán na zem, aby tam napravil aspoň jednoho hříšníka, a když se mu to nepovede, propadne on sám peklu.

Strachova pohádka je notoricky známá, a tvůrci muzikálu se proto ani nesnaží ji nějakým zásadním způsobem měnit. Pod libretem je podepsána Lucie Konášová, scenáristika původního filmu, tudíž se diváci dočkají všeho, co mají na Andělovi Páně rádi včetně už zlidovělých hlášek. Muzikálová podoba nicméně ponechává tvůrcům značnou svobodu v tom, jak příběh oživit a doplnit, a to především o velkolepá hudební čísla, která dobře korespondují s příběhem a zároveň ho rozvádějí. Diváci se tak dočkají třeba písně, v níž jsou opěvovány Petronelovy schopnosti, nebo oslavy pekelného života.

Hudba Ondřeje Brzobohatého je melodická a velmi pestrá. Nedrží se v intencích jediného žánru, nýbrž střídá nejrůznější styly i nálady. V jednu chvíli tak z jeviště zaznívá americký gospel střídaný romantickou baladou nebo svižným rapovým číslem. Hudba je však velmi dobře prokomponovaná, takže jednak se melodie průběžně vrací, jednak velmi často slouží i jako podkres scénického dění a umožňují plynulé přechody z jednoho čísla do druhého. Zároveň každá postava jako by měla vlastní hudební motiv, který ji definuje, takže už sama hudba mnohdy napovídá, kam se bude děj posouvat. Na vysoké úrovni jsou také texty, které jsou zpěvné, nebojí se neotřelých slovních obratů a slovních hříček a snaží se vyhýbat banálním rýmovým schématům.

Co kvalitní hudbu i libreto jenom podtrhuje, je Čičvákova inscenace, která je nesmírně funkční, svěží a tempově vyvážená. Režisér hodně pracuje s herci, ovšem zároveň na maximum využívá možností, které mu skýtá jeviště a scénografie. Ta je monumentální, ale vlastně poměrně jednoduchá. Sestává totiž z celojevištní otočné konstrukce, která imituje nebeské oblaky a zároveň kupy sněhu. Podle potřeby je doplněna ještě velkou vstupní branou a schodištěm, s výjimkou dvou vězeňských klecí, které se objeví v druhé půli představení však není nijak konkrétněji dokreslována, takže prostředí se dotváří jevištní akcí. Odpadá díky tomu nutnost zdlouhavých přestaveb a inscenace se tak (snad s jedinou výjimkou) zcela vyhýbá zatmívačkám. Jak už bylo výše zmíněno, režie výborně pracuje s temporytmem, tudíž se pravidelně střídají velká muzikálová čísla s nápaditou choreografií Ivany Hannichové s komornějšími scénami, při nichž na jevišti zůstane třeba jen jedna dvě postavy.

Už jsem zmínila, že režisér výborně pracuje s herci a na maximum využívá jejich nejen muzikálových, ale i činoherních schopností. Bezkonkurenčním králem muzikálu je Ondřej Rychlý v hlavní roli anděla Petronela, který je naprosto ukázkovým mamlasem. Vrazí, do čeho (a koho) může, zakopává o vlastní nohy, spadne do každé díry... Jeho Petronelovi ale rozhodně neschází přehnané sebevědomí hraničící až s arogancí, které postupně bere za své, až je vystřídáno sympatickou mírou pokory. Příjemným překvapením je také Marek Lambora jako Uriáš, který možná není vyloženě démonický, ale má v sobě značnou míru rošťáctví, s nímž neváhá svého společníka ponoukat k nepravostem a se sardonickým klidem se bavit jeho přešlapy. Navíc má velmi příjemnou barvu hlasu a nebojí se do svých písní opřít s nadšením vyžilého rockera. Oba dva dohromady spolu na scéně skvěle fungují a jejich pošťuchování nepostrádá nezbytnou chemii. Vynikající jsou také Petr Vaněk a Karolína Vágnerová jako Správce a Klíčnice, kteří jsou zároveň antagonisty a zároveň komickým prvkem celé inscenace. I mezi nimi vládne perfektní chemie a jejich záškodnictví je díky humornému podtónu v něčem skoro sympatické.

Anděl Páně je velmi dobrým muzikálem, který skvěle chápe pravidla žánru a dokonale je naplňuje. Melodická hudba doplněná chytrými a zábavnými texty a jenom podtržená funkčním příběhem si dovede diváky získat, nemluvě o tom, že Martin Čičvák odvedl svou režií na inscenaci výbornou práci. Podařilo se mu stvořit velkolepou podívanou nabitou monumentálními muzikálovými čísly i komorně pojatými lyrickými baladami, navíc měl šťastnou ruku, pokud jde o obsazení. Všichni aktéři odvádějí velmi profesionální výkon, dohromady skvěle fungují a šíří se z nich neskutečná energie. Podtrženo sečteno, Anděl Páně za návštěvu rozhodně stojí.