Václav Dvořák - Písečníci a bludný asteroid

Písečnice je malá a dost nehostinná planetka kdesi ve vesmíru. Přesto tady žijí lidé a mezi nimi i Tomáš a Lucka, dvojice dětí ze sirotčince. Zatímco Tomáš rodiče nikdy nepoznal a vlastně ani netuší, co byli zač, Lucka o ně přišla až o něco později během jejich výzkumné práce v dolech. Tak jako tak ale nikoho dalšího nemají a vypadá to, že si na sebe prostě zbyli.

Tomáš chodí do školy a po ní, stejně jako všechny ostatní děti ze sirotčince, pracuje v dolech. Jako jeden ze starších má za úkol dělat průvodce některému z mladších dětí při jejich první cestě do dolu, ovšem co čert nechce, vyfasuje Lucku. Starat se o malou holku je absolutně pod jeho úroveň a je odhodlaný se jí při první příležitosti zbavit, nakonec to však neudělá, protože celou Písečnicí se jako blesk šíří zpráva, že po řadě let se na ní chystají přistát lidé s vesmírnou lodí, kteří shání nové členy posádky. Tomáš sní o tom, že se jednou podívá do vesmíru, a tohle by mohla být skvělá příležitost. Získat takhle prestižní místo ale nebude jen tak.

Zatímco Tomáš vyráží s dalšími dětmi na výlet na observatoř a spřádá plány, jak se stát součástí vesmírné posádky, v dole, kde pracuje, dojde k závalu. Většině dětí se naštěstí podaří uprchnout, Lucka je však uvězněna uvnitř a nikdo nedává moc šancí na její přežití, nedej bože záchranu. S tím se ovšem Tomáš nehodlá smířit a srdnatě do dolu zamíří. Je to sice neuvěřitelně komplikované, ale nakonec se mu podaří dívku najít a oba se v pořádku dostanou zpátky na povrch. Tam navíc na Tomáše čeká překvapení, protože v nemocnici ho navštíví profesor z vesmírné lodi, který ho na základě úspěšného testu přijme do posádky. Chlapec má na prestižní vesmírné akademii spolu s dalšími dětmi studovat nejrůznější obory a zlepšovat svoje schopnosti, aby se jednou stal plnohodnotným členem výzkumného týmu.

Příběh je postaven na půdorysu Harryho Pottera a s trochou nadsázky by se dal označit za jeho sci-fi podobu. Máte tady totiž prestižní školu navštěvovanou dětmi se zvláštními schopnostmi, soutěž, v níž jednotlivci získávají body, bodrého nemotoru, který se spřátelí s hlavním hrdinou, skupinku cítící se nadřazeně vůči všem ostatním, učitele, který této skupince nadržuje a všechny ostatní bytostně nesnáší, přechytralou dívku, která má vždycky na všechno odpověď... A takhle bych mohla pokračovat dál, protože paralel je skutečně hodně a pro ty, kdo Harryho Pottera znají, nebude v příběhu vlastně nic překvapivého. Všechny zápletky a zvraty se totiž drží schématu, s nímž přišla Rowlingová ve svém Kameni mudrců, a byť to není přesná kopie, je to extrémně výrazná inspirace, která až hraničí s plagiátorstvím.

Postavy v příběhu jsou poněkud šablonovité a jejich jednání mnohdy postrádá logiku. Zdá se, že se nějak chovají čistě proto, že jsou tak napsány, nikoliv proto, že je k tomu něco nutí. Místy tak působí zbytečně ploše a čtenář jejich pohnutky jednoduše nechápe. Přes předvídatelnost zápletky danou jasným zdrojem inspirace nicméně text nepostrádá zajímavé nápady a dobře pracuje i s vesmírným prostředím. Zároveň je velmi čtivý, takže stránky rychle plynou a autorovi se vlastně daří udržovat čtenáře v určitém napětí (i když znalec Harryho Pottera prostě tuší, co se bude dít dál). Přidanou hodnotou je také grafická podoba knihy a především celostránkové barevné ilustrace, které pěkně dokreslují atmosféru.

Písečníci a bludný asteroid nejsou originálním příběhem, protože inspirace Harrym Potterem je u nich až příliš výrazná. Přesto se autorovi podařilo vybudovat funkční vesmírný svět a zabydlet ho postavami, jimž čtenář dokáže fandit. Zápletka je předvídatelná a stejně tak všechny zvraty jsou určitým způsobem očekávatelné, autor však má čtivý styl, kterým dovede vtáhnout do příběhu a udržet si čtenářovu pozornost, nemluvě o tom, že román bude bavit nejen děti, ale i dospělé. Pokud tedy milujete Harryho Pottera a chcete si přečíst něco hodně podobného (čti v podstatě stejného), v prvním díle Písečníků to dostanete.