Máme za sebou první měsíc roku 2024 a nutno podotknout, že jsem si ho užila. Byla spousta času na relaxaci, zaletěla jsem si na pár dní na dovolenou do Portugalska a hodně četla, takže se mi povedlo přelouskat docela dost kousků.
Začátek roku bývá zpravidla hektický, ale pro mě to bylo paradoxně přesně naopak. Po podzimním masakru jsem měla šanci užít si v práci trochu klidu, jelikož po Vánocích zavládla relativní pohoda, která nejspíš skončí s polovinou února, kdy se začnou postupně chystat všechny jarní premiéry. Vzhledem k tomu, jak vyčerpávající první polovina sezóny byla, však rozhodně není na škodu mít i období relativního klidu. :)
Jelikož všichni víme, že cestování je takovou mou malou závislostí a jakmile narazím na akční letenky do míst, která bych ráda navštívila, okamžitě je kupuju (pokud to pochopitelně moje aktuální finanční a časové možnosti dovolí), nebylo tomu jinak ani v lednu. Když jsem na konci loňského roku našla zpáteční letenky do Lisabonu za naprosto směšné dva tisíce (normálně to stojí minimálně dvakrát víc), nemohla jsem odolat. A tak jsme s kamarádkou po půlce ledna vyrazily do hlavního města Portugalska načerpat trochu sluníčka a zážitků. Co vám budu povídat, Lisabon je láska na první pohled, kam se rozhodně potřebuju někdy v budoucnu vrátit. To město má naprosto dokonalou atmosféru, a jelikož vyjma Madeiry zatím nemám Portugalsko moc procestované, rozhodně mám dobrou záminku to tady pořádně prozkoumat. :) A protože bych vás nemohla ochudit o svoje zážitky, klasicky tady máme článek a taky video.
Pojďme se teď podívat, jak jsem to měla v lednu s kulturou. Nebyl to žádný zázrak, protože zkraje ledna se skoro nikde nehrálo, ale nějaká divadla jsem přece jenom stihla. Zavítala jsem do Dlouhé na Pravomila, kterého jsem si vybrala hlavně podle jména, jež se mi líbilo, a byla jsem vlastně velmi mile překvapená. Neměla jsem žádná očekávání a představení si moc užila. Potom jsem vcelku impulzivně vyrazila do Kalichu na Srdcového krále. Už jsem tenhle muzikál viděla před lety, když se uváděl poprvé, a líbil se mi, tak jsem se rozhodla osvěžit si paměť. A bylo to boží. Jasně, nečekejte žádnou intelektuální nálož, ale pokud se chcete prostě jenom pobavit a máte rádi hudební divadlo, tohle je správná volba. A úplný závěr měsíce jsem věnovala Shirley Valentine, což byl totální přešlap a nebýt toho, že mě k tomu přesvědčili kamarádi, asi bych nešla. Ta inscenace je na repertoáru už věky a já se jí velmi úspěšně vyhýbala a dobře jsem věděla, proč to dělám. :D Většina diváků je z ní nicméně nadšená, takže to je asi spíš o osobním vkusu.
Do kina jsem se v lednu nedostala, ovšem na nejrůznějších streamovacích platformách jsem toho sledovala docela dost. Jelikož jsem na začátku měsíce četla Pýchu a předsudek, rozhodla jsem se připomenout si i její filmovou verzi. Tím pádem jsem si pustila seriál BBC z roku 1995 a také o deset let mladší film. S četbou souvisí i další seriál, který jsem v lednu sledovala, protože jsem se odhodlala dát si letos rereading celé série o sourozencích Bridgertonových. Začátkem roku přišla řada na první dva díly, na které jsem rovnou navázala oběma sériemi seriálu Bridgerton, abych si je připomněla, než v květnu vyjde ta třetí. Historické kulisy má i Downton Abbey: A New Era, což je druhý z filmů doplňujících moji oblíbenou sérii. A když se teď objevil na Netflixu, s chutí jsem si ho pustila. No a nemohla jsem si nechat ujít ani seriálové zpracování Percyho Jacksona, které se Disney+ moc povedlo.
A teď pojďme na přehled čtení. Dohromady jsem zvládla dvanáct knih, dvě z toho byly posudky. Pokud jde o zbývajících deset, část byla rereading, protože jsem se rozhodla si připomenout některé příběhy. Měsíc jsem odstartovala s Pýchou a předsudkem, kterou můžu číst pořád dokola a nikdy mě to neomrzí. Tentokrát jsem si ji ale otevřela kvůli speciálnímu boxu a celé čtení jsem dokumentovala, takže pro vás mám i video. Pak jsem se vrátila k sérii Bridgertonovi a sáhla po prvních dvou dílech - Vévoda a já a Vikomt, který mě miloval. V obou případech to bylo milé čtení a já si jenom ověřila, proč vlastně mám tuhle sérii tak moc ráda. Pustila jsem se i do letošní čerstvé novinky Kam se ztrácí Alice Sun, což je contemporary líznuté fantasy prvkem, které otevírá celou řadu závažných společenských otázek. Přelouskala jsem taky recenzní výtisk Zpátky do středověku I: Reputace, což je slušně napsané litRPG, které nicméně má své nedostatky. V rámci knižního klubu jsme tentokrát četli Dům v blankytně modrém moři, což je neuvěřitelně laskavá fantasy s obrovským přesahem. Protože čas od času ráda sáhnu i po populárně naučných knihách, přečetla jsem si Mozaiku duše, která řeší problematiku duševního zdraví a snaží se detabuizovat psychické problémy, s nimiž se potýká čím dál více lidí. V rámci BookClubu s Markem Torčíkem jsem si přečetla jeho románový debut Rozložíš paměť, který otevírá nejrůznější společenské otázky a zároveň zkoumá, jakým způsobem vlastně funguje naše paměť. Svým způsobem je to formální experiment, ale skvělý. Došlo taky na druhý díl série Zaklínač Meč osudu, což je opět povídková sbírka zaměřená primárně na Geralta a jeho vztahy s okolím, především Yennefer a Ciri. No a měsíc jsem ukončila dalším recenzním výtiskem, tentokrát románem Adresa naděje, který řeší prožité trauma a návrat zpátky do života a je neuvěřitelně milým a citlivým příběhem.
A klasicky, jak už jste zvyklí, pro vás mám i video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat