Rodina Bridgertonových má tolik členů, že aby si je rodiče nepletli, rozhodli se své děti pojmenovat podle abecedy. Tato skutečnost je sice občas terčem vtipů, Bridgertonovi sami jsou nicméně mimořádně úctyhodná rodina, s níž chce být každý za dobře. Píše se rok 1813, právě začíná další společenská sezóna a zdá se, že tentokrát by mohla být ještě zajímavější než obvykle. Na scéně se totiž objevuje lady Whistledownová se svým bulvárním plátkem, která se nestydí prát veřejně špinavé prádlo celé smetánky.
Daphne prožívá svou druhou společenskou sezónu, ovšem navzdory příjemnému vzhledu i slušnému věnu stále není vdaná. Nějaké žádosti o ruku sice obdržela, ani jedna však nepatřila k těm, které by měla chuť přijmout. Její starší bratr naštěstí netrvá na tom, aby si někoho vzala za každou cenu, ona by však manžela přesto ráda našla. Problém je, že muži, s nimiž by si potenciálně mohla rozumět, ji berou jako skvělou přítelkyni, ale nikoliv jako ženu, která by vzbuzovala jejich touhu. A s přítelkyní se, jak se zdá, nikdo oženit nechce.
Simon se vrátil do Londýna po smrti svého otce. Jako čerstvý vévoda je velmi v kurzu, tím spíš, že je mladý, pohledný a svobodný. Každá vdavekchtivá slečna a především každá matka dcery na vdávání ho má v merku, on však nemá ani tu nejmenší chuť se ženit. Aby unikl ze spárů všech ctižádostivých žen, rozhodne se uzavřít dohodu s Daphne. Bude předstírat, že se jí dvoří, což ji udělá žádoucí v očích dalších mužů, a jemu dají na oplátku všichni pokoj, protože se bude zdát, že je zadaný. Vzhledem k tomu, že Daphne je sestrou jeho nejlepšího přítele, a tím pádem absolutně zakázané zboží, je to geniální a absolutně neprůstřelný plán. Neexistuje nic, co by se mohlo pokazit. Nebo ano?
Román je klasickou historickou romancí s vcelku předvídatelným vývojem i závěrem. Ústřední zápletka se točí okolo předstíraného vztahu, který má oběma stranám přinést výhody, aniž by je cokoliv stál. Daphne je přiměřeně vzdělaná a půvabná dívka, pro niž navíc byla velkou školou skutečnost, že má čtyři bratry, s nimiž si musí nějak poradit. Jako nejstarší dcera by se měla pokud možno dobře vdát, aby svým sestrám otevřela cestu ke stejně výhodným sňatkům, touží však, když už ne po lásce, pak alespoň po muži, jehož by si mohla vážit. Nemá ráda, když jí někdo lže nebo s ní manipuluje, protože upřímnost považuje za jednu ze základních ctností. Simon bojuje se spoustou vnitřních démonů a manželství do jeho plánů rozhodně nezapadá. Chce si uhájit svobodu už jen proto, aby se pomstil svému tyranskému otci, pro nějž bylo na prvním místě rodinné jméno, a nechal svůj rod vymřít. Je inteligentní, zcestovalý, ví, co chce, a dovede si za tím jít, zároveň však často není schopen otevřít se rozumným argumentům a jeho tvrdohlavost může jeho okolí ubližovat.
Vévoda a já je klasická historická romance, která není svým námětem ničím nová ani originální. Autorce se nicméně povedlo stvořit velmi sympatické postavy, které si čtenář navzdory jejich chybám dokáže oblíbit. Romantická linka je doplněna řadou scén zachycujících blízké rodinné vztahy, takže vedle milostného jiskření si čtenář užije i nebývalou porci sourozeneckého škorpení. Autorka má čtivý styl založený hlavně na dialogu, jednotlivé slovní výměny jsou vtipné a i díky tomu si příběh udržuje dynamické tempo. Dalo by se zpochybnit dobovou autenticitu, protože v některých ohledech je příběh neadekvátní, nehraje si však na historický román, takže drobné nepřesnosti jsou odpustitelné. Příběh má skvělou atmosféru, vtip a nadhled a v rámci žánru se řadí k těm velmi dobrým.
Žádné komentáře:
Okomentovat