Shirley Valentine

Autor: Willy Russell
Překlad: Pavel Dominik

Premiéra: 26. 4. 2008
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: Zdeněk Kaloč

Hrají
Shirley Valentine - Simona Stašová

Délka představení: 2 h 50

Kdy žena přestává pro své okolí existovat a stává se jenom pečovatelkou o dům, která nemá nárok na vlastní touhy a život? Shirley je přesně v tom věku, který přímo volá krize - mládí pryč, do důchodu daleko, děti z domu a stárnoucí manžel vyžadující každý den teplé večeře na krku. Jak si v téhle situaci poradit, neztratit sama sebe a nezapomenout, že na vašich přáních pořád ještě záleží? Odpovědi se pokouší najít monodrama Williyho Russela Shirley Valentine.

Titul je na repertoáru Městských divadel pražských už od dubna 2008 a za těch necelých šestnáct let se zatím dočkal úctyhodných téměř devíti set repríz. Stále ještě vyprodaný sál svědčí o jeho divácké oblíbenosti, čím to však je, že do divadla láká pořád nové lidi toužící se dozvědět vše o peripetiích jedné obyčejné stárnoucí ženy? Text sám o sobě je velmi nadčasový a především ženy ve středním věku se v něm nejspíše v mnohém najdou. Co říct má však i mladší generaci, protože jeho tématem není jenom nekončící péče o domácnost a děti, ale i mezilidské vztahy jako takové a jejich komplikovanost nebo touha pohnout se v životě někam dál a vyrazit za dobrodružstvím.

Text je komponován de facto jako úvahy nad životem hlavní hrdinky proložené vzpomínkami. Shirley si povídá sama pro sebe, mluví do zdi, ale přitom se obrací ke každému z diváků v sále a hledá u nich pochopení. Ujištění, že v tom není sama a že na jejích pocitech není nic divného ani nenormálního, protože něco obdobného zažíváme všichni. Nejprve z kuchyně svého britského domu a následně z prosluněné řecké pláže popisuje svůj život a jednotlivá myšlenková hnutí, která ji dovedla až do tohoto konkrétního okamžiku.

Vzhledem k tomu, že se jedná o monodrama, je v něm prostor pro jedinou herečku, v tomto případě Simonu Stašovou, která stráví na scéně obdivuhodné téměř tři hodiny. Vedle Shirley porůznu ztvárňuje i další postavy svého příběhu a dává jim konkrétní, lehce karikovanou podobu, takže na každém vyzdvihne nějaký konkrétní znak. Na jevišti tak ožívá třeba její buranský manžel, sebestředná dcera, elegantní spolužačka ze střední nebo oprsklý řecký ctitel. Každý z nich působí úplně jinak a divák má pocit, že scéna je skutečně zabydlena mnoha lidmi navzdory tomu, že vidí jedinou herečku. Stašová je v tomto ohledu skutečným chameleonem, který dovede přesvědčivě přeskakovat z charakteru do charakteru, samotná Shirley jako by se však v tom všem trochu ztrácela.

Podle toho, co se divák dozvídá o povaze hlavní hrdinky z textu, by se dalo soudit, že je to uťápnutá puťka, která má strach i jenom opustit město, natož vydat se na zahraniční dovolenou. Na jednu stranu by strašně chtěla, na druhou si nedokáže představit, že by to skutečně mohla udělat. Problém je, že Stašová svou Shirley tímhle způsobem vůbec neprezentuje. V jejím podání je Shirley hlučná, neohrožená a velmi expresivní. Její projev má zvláštní hereckou manýru, která jako by se odkazovala k tradici prvorepublikového deklamačního herectví. Výsledkem je hraní postrádající civilnost s poněkud komickou intonací a zvláštně umístěnými přízvuky. Vlastně hodně svébytné divadelní herectví, které ale může po delší době působit vyloženě otravně a odvádět pozornost od textu, protože divák má tendenci soustředit se na to, jak jsou věty řečeny, nikoliv na to, co je jejich obsahem.

Shirley Valentine je pro mě inscenací, kterou nemůžu s klidným srdcem doporučit, protože o jejích kvalitách nejsem přesvědčena, zároveň si však velmi dobře uvědomuju, že je divácky extrémně oblíbená. Alfou a omegou tak pro vás nejspíš bude to, jak moc si porozumíte se způsobem hraní Simony Stašové. Já si totiž nemůžu pomoct a zdá se mi, že o něco civilnější herecký projev by Shirley slušel přece jen o malinko víc. Text dramatu je totiž sám o sobě zajímavý, otevírá nejrůznější společenské problémy a je v mnohém nadčasový. Prostě to zkuste a uvidíte.