Lisabon

Některá města si vás získají na první pohled a jiná si cestu do vašeho srdce hledají jenom zpozvolna a postupně. Lisabon patří do té první kategorie. Město si vás obtočí kolem prstu svou malebností, ulicemi bujícími životem i neopakovatelnou atmosférou. Dobré jídlo, víno a přátelští lidé jsou jen třešnička na dortu.

Jak do Lisabonu a jak po něm

Portugalsko, ostatně Pyrenejský poloostrov všeobecně, jsou z Prahy hůře dosažitelné než jiné destinace. Pokud tedy nejste ochotni připlatit si za letenky. Může se vám ale poštěstit, že narazíte na nějakou sympatickou akci, díky které vás cestovní náklady vyjdou celkem levně. Určitě se vyplatí jet mimo sezónu, jelikož letenky (a nejen ty) bývají levnější. Z Prahy létá přímá linka easyJetu, případně i přímo portugalský TAP. V první případě jde o klasickou nízkonákladovku, takže pokud se vám poštěstí, seženete zpáteční letenky třeba i za dva tisíce (to byl přesně náš případ), i tak je však průměrná cena spíše kolem pěti tisíc a často i víc.

Jakmile budete na místě, můžete si zvolit z několika možností dopravy. Po městě jezdí čtyři barevně odlišené linky metra, jedna přímo z letiště, které je překvapivě blízko centru. Krom toho tady jsou tramvaje a autobusy. Jednorázová jízdenka vás vyjde na 1,80 euro, pokud víte, že budete cestovat víc, vyplatí se koupit si celodenní lístek za 6,80 euro. Výhoda je, že v jeho rámci se můžete svézt třeba i ikonickým výtahem nebo žlutou lanovkou. Jízdenky koupíte v automatech, v případě autobusu nebo tramvaje se dá koupit lístek přímo u řidiče, případně v automatu ve voze. Při první nákupu si pořiďte žlutou kartu za 0,50 euro, na kterou si pak budete nahrávat všechno další jízdné.

Pokud víte, že budete chtít aktivně využívat přívoz nebo se vydat do nejbližšího okolí Lisabonu, můžete si připlatit a koupit celodenní lístek za 10,80 euro, zároveň však můžete bez potíží na tyhle cesty nakupovat lístky jednorázově. Mimo hlavní pásmo MHD si pořizujete lístek za 2,60 euro, za jednu jízdu přívozem dáte 1,50 euro. Ani v jednom případě tedy nejde o nějak horentní sumu.

Nejlepší způsob, jak nějaké město poznat, je pochopitelně chodit pěšky, což je moudro, které praktikuju kdekoliv a kdykoliv jsem. Výjimkou nebyl ani Lisabon, jen se v tomhle případě připravte na to, že město pěkně otestuje vaši fyzičku. S výjimkou pobřežní promenády to tady totiž je neustále do kopce a z kopce a dost často se objevují schody. Občas si můžete cestu zkrátit výtahem nebo pomocí eskalátorů, připravte se ale na to, že město umí být poměrně nemilosrdné, a pokud nejste zvyklí moc chodit, Lisabon není nejvhodnější destinace, kde s tím začít. Síť MHD je ale poměrně hustá, takže s její pomocí se všude, kam potřebujete, dopravíte.

Kde se ubytovat a kde najíst

Přichází moje obligátní věta - záleží na vašich finančních možnostech. Mimo sezónu je nabídka ubytování poměrně pestrá a řada hotelů navíc nabízí mimosezónní slevy, takže ušetříte. My se ubytovaly v Lisboa 85 Suites & Apartments by RIDAN Hotels. Pokojíček byl malinký, ale svůj účel splnil, jelikož jsme tady primárně přespávaly. V přepočtu nás to vyšlo na něco kolem 2200 Kč na osobu včetně městské daně. Hotel nabízí i snídaně, které se dají dokoupit na místě za 10 euro za jednu, přičemž výběr jídla je za tu cenu adekvátní. Navíc je hotel přímo na metru a kousek od zastávky tramvajové linky 28, která patří k těm nejslavnějším a nabízí v podstatě okružní jízdu kolem památek, do centra ale můžete klidně dojít i pěšky, je to pořád z kopce a zabere vám to kolem půl hodiny. V dostupné vzdálenosti jsou i obchody s potravinami a nejrůznější restaurace, takže hlady tady určitě neumřete.

A teď už pojďme přímo k podnikům, které doporučujeme vyzkoušet. Minout byste určitě neměli Time Out Market, který se nachází kousek od přívozu, a jak už název napovídá, je to v podstatě tržnice. Celkovou atmosférou připomíná pražské Manifesto nebo třeba podobnou tržnici ve Florencii, kde jsem taky byla během návštěvy na jídle. Máte tady desítky stánků s nejrůznějšími pochutinami - vybrat si můžete z portugalské i mezinárodní kuchyně, nabízí tu nepřeberné množství ryb a mořských plodů, spoustu sladkostí nebo třeba lokální portugalská vína. Co byste rozhodně měli otestovat, jsou zdejší krokety. Ty se vyrábí primárně z masa a ryb, ale najdete tady i čistě vegetariánské sýrové nebo zeleninové druhy. Na výběr je dohromady k patnácti různým variacím. U dalšího ze stánků najdete typické portugalské sendviče, vlastně něco na způsob hamburgerů, ale v jiném druhu pečiva, a pokud nechcete teplé jídlo, můžete si dopřát třeba jenom degustační prkénko s lokálními sýry a uzeninami. Z bohaté nabídky si vybere každý.

Pokud byste rádi navštívili nějaký typicky portugalský podnik, pak zajděte do Casa da Índia. Navzdory názvu to tu nemá s indickou kuchyní nic společného a hlavní součástí zdejšího jídelníčku jsou ryby, mořské plody, případně maso. Název ostatně pochází od obchodní indické společnosti, která operovala v Portugalsku v době zámořských objevů. Veškeré suroviny vám tady připraví čerstvé, kuchař griluje v podstatě přímo před vámi ve výloze restaurace, a ceny jsou hodně lidové, v pohodě se tu najíte za 10 euro.

Pro ty, kdo nedají dopustit na pořádnou snídani, mám tip, který se nachází v té stejné ulici jako výše zmíněný podnik, jenom o pár desítek metrů dál. Jde o Breakfast Lovers Misericórdia, což je trochu hipsterská, ale sympatická kavárnička, kde mají bohatý výběr snídaňových jídel. Můžete si dát lívance s tvarohem a ovocem, nebo si je nechat naservírovat na americký způsob s javorovým sirupem a slaninou. A taky připravují vejce Benedikt na minimálně deset různých způsobů, takže pokud je milujete stejně jako já, tady rozhodně nebudete zklamaní.

Co v Portugalsku nemůžete neochutnat, jsou jejich typické koláčky, tzv. pastéis de nata. S jejich výrobou začaly jeptišky v jakobitském konventu v Belému v 19. století a dodnes se tu vytváří podle původní receptury. Pastéis de Belém se honosí tím, že peče podle původní receptury už od roku 1837 a zdejší koláčky jsou skutečně luxusní. Doporučuju posypané cukrem a skořicí a doplněné malou sklenkou portského vína. Jinak se ale tyhle koláčky dají koupit víceméně všude po celém Lisabonu a vlastně asi nejen v něm, je to prostě typicky portugalská sladkost.

Pokud byste rádi zašli na nějaký drink, pak nasměřujte kroky do Pavilhão Chinês. Zvenku je to podnik, který snadno minete, protože se nevyznačuje nijak líbivou fasádou, za návštěvu však rozhodně stojí už jen pro spoustu bizarních a někdy lehce děsivých dekorací, na které tu narazíte. Můžete si tady dopřát v podstatě cokoliv - čaj, kávu, pivo a víno i spoustu různých míchaných drinků. Nápojový lístek je tak rozsáhlý, že jenom celý ho projít dá docela dost práce. Můžete si ale být jisti, že určitě najdete něco, co vám přijde k chuti. Drinky stojí obvykle 12 euro, všechny ostatní nápoje jsou o poznání levnější.

Co v Lisabonu vidět a rozhodně neminout

Město nabízí nesčíslně nádherných zákoutí a vyhlídek, na mnohé z nich přitom můžete narazit úplnou náhodou při bloudění sem a tam ulicemi. Tím, že Lisabon je kopcovitý, otevírají se na každém kroku vyhlídkové terasy, z nichž můžete město obdivovat - často z mnoha různých a nečekaných směrů. Pokud chcete skutečně nasát historickou atmosféru města, ideální je k tomu čtvrť Alfama plná úzkých uliček a schodišť, která jsou nejrůznějším způsobem propojena, takže tady můžete bloudit donekonečna a většinou předem nevíte, kde vlastně vylezete. Právě tohle dobrodružství je ale na zdejších toulkách naprosto kouzelné.

Pokud jde o konkrétní pamětihodnosti, které si nesmíte nechat ujít, jejich nabídka je neuvěřitelně pestrá a záleží čistě na vašich preferencích. V Lisabonu se totiž skrývá řada muzeí, církevních památek i dalších, např. technických pamětihodností. Pojďme se postupně podívat na nějaké moje osobní tipy. Dobrým místem, kde prohlídku města začít, je Praça do Comércio, česky Obchodní či Palácové náměstí, obrovské náměstí přímo na břehu řeky obklopené spoustou podniků lákajících ke spočinutí. Vedle jezdecké sochy krále Josefa I. tady najdete také historické molo se sloupy, odkud je krásný výhled na ikonický most 25. dubna, a Vítězný oblouk propojující náměstí s nákupní třídou Rua Augusta, která tvoří jednu z hlavních městských tepen.

Pokud se ulicí vydáte směrem do středu města, dovedou vás kroky k výtahu Santa Justa, unikátní technické památce z roku 1902, která je stále v provozu. Pokud se budete chtít svézt, připravte si 6 euro v hotovosti (za tu cenu se dostanete nahoru i dolu) nebo celodenní jízdenku, v níž je potenciální jízda výtahem obsažena. A jeden drobný tip - pokud se budete chtít výtahem projet, zvolte cestu seshora dolů. V horním patře se totiž na rozdíl od toho spodního prakticky netvoří fronty, takže ušetříte půl hodiny či více nesmyslného čekání na dvacetivteřinovou jízdu.

Když už budete nahoře u výtahu, můžete zavítat do Muzea archeologie umístěného v ruinách gotického kostela, který byl poničen při velkém zemětřesení v polovině 18. století. Chrámová loď je od té doby bez střechy. Další církevní památkou, kterou byste neměli minout, je lisabonská katedrála přestavovaná a rekonstruovaná v důsledku zemětřesení stále dokola a dokola v různých architektonických stylech. Vstup do katedrály je zpoplatněn. Za návštěvu stojí také Igreja de São Vicente de Fora, který je místem posledního odpočinku dynastie Braganzů. Do kostela se dostanete zadarmo, za přilehlý klášter se platí.

Určitě nesmíte minout ani čtvrť Belém. Teoreticky tam dojdete podél řeky z centra, jen to bude docela na dlouho, takže se klidně můžete popovézt vlakem nebo tramvají. Vynechat byste rozhodně neměli MAAT, muzeum a galerii v bývalé říční elektrárně, kde je vedle expozice o jejím provozu v minulosti také expozice o udržitelné energetice. V podstatě jde o autentickou technickou památku, která rozhodně stojí za vidění, a to i pokud vás podobné věci zas až tolik nezajímají. I kdybyste nechtěli platit za lístek, měli byste se však minimálně zastavit na střeše vedlejší galerie, která slouží jako vyhlídková plošina, nemluvě o tom, že jde o architektonicky působivou stavbu.

Pokud budete pokračovat po pobřežní promenádě, dostanete se nejprve k Památníku objevitelů, který jako by z oka vypadl nejrůznějším budovatelským památníků, které známe i z našich luhů a hájů. Vznikl ostatně v roce 1940 jako podpora Salazarova režimu, později byl rozebrán a současná verze je kopií z roku 1960, ovšem podle původního návrhu, a byla odhalena k pětisetletému výročí smrti Jindřicha Mořeplavce, který stojí v čele 33 portugalských osobností. Vaší další zastávkou na pobřeží se může stát Belémská věž, která se řadí k ikonickým lisabonským monumentům. Postavena byla na začátku 16. století jako součást obranného systému u ústí řeky Tejo do moře. Původně se nacházela hlouběji v řece, vlivem postupného nánosu sedimentů je však dnes spojena s pevninou. V roce 1983 byla zařazena na seznam památek UNESCO, stejně jako nedaleko stojící klášter jeronymitů založený počátkem 16. století. Obě památky jsou považovány za perly manuelské pozdní gotiky.

Nedaleko od Beléma je ikonický most 25. dubna pojmenovaný na památku Karafiátové revoluce znamenající pád salazarovského režimu. Je to první most přes ústí řeky propojující Lisabon s Almadou, ovšem vznikl až v 60. letech 20. století. Otevřen byl v srpnu 1966 a původně nesl jméno diktátora Salazara, to se změnilo po jeho pádu. Přes most se dostanete autem, autobusem nebo vlakem, vzhledem k tomu, že po něm vede dálnice, tady není průchod pro pěší. Na lisabonské straně pod ním najdete areál LxFactory, což je soustava obchodů a restaurací v prostorech bývalé továrny s velmi bohémskou atmosférou. Návštěvu doporučuju hlavně knihomolům, kteří mají rádi krásná knihkupectví - jedno takové tady totiž najdete.

A teď už pojďme přes řeku do Almady. Právě tady, kousek od konce mostu, najdete sochu Krista inspirovanou tou v Riu de Janeiru. Přímo v podstavci se nachází i kaple, a pokud chcete, můžete se výtahem vyvézt až nahoru přímo ke Kristovi. V zásadě je to však zbytečné, protože vyhlídka na Lisabon je kouzelná i jenom z parku u úpatí podstavce.

Město toho nabízí ještě spoustu dalšího, takže všechna výše zmíněná místa berte prostě jenom jako tipy ode mně, co se dá ve městě stihnout za necelé tři dny. :)

Co dělat, až vás Lisabon omrzí?

Šance, že vás město znudí, je poměrně malá, protože ani já jsem ho nezvládla prochodit celé a nějak zevrubně, na to nebylo dost času. Pokud byste ale chtěli vyrazit i mimo jeho hranice, rozhodně doporučuju výlet do Sintry a na Cabo da Roca. V závislosti na tom, jak moc se na obou místech zdržíte, vám to vyjde zhruba na celodenní výlet, který ale určitě stojí za to.

Cabo da Roca je nejzápadnějším výběžkem Evropy. Ze Sintry se sem dostanete autobusem za zhruba tři čtvrtě hodiny a můžete se těšit na okružní jízdu po portugalském venkově. Jízda vás vyjde na 2,60 euro a připravte si hotovost, protože řidiči neberou karty, lístky se nedají koupit online a na Cabo není žádný bankomat, kde byste si vybrali. Pokud stejně jako my uvíznete na místě bez peněz, můžete si zavolat taxi, Bolt vás do Sintry doveze za 12 euro, anebo zkusit ukecat nějakého řidiče autobusu, ať vás vezme zadarmo. Nám se to naštěstí povedlo. Ideální samozřejmě je, pokud máte vlastní auto. Je tady vcelku velkokapacitní parkoviště, takže bez potíží zastavíte.

Cabo je ve své podstatě zajímavé jenom tím, že je nejzápadnějším výběžkem pevniny, ale výhledy na oceán jsou tady skutečně dechberoucí. Můžete se projít kousek podél pobřeží, případně obdivovat zdejší maják postavený na konci 18. století, který je třetím nejstarším objektem tohohle druhu v Portugalsku. Celá návštěva vás ale ve výsledku vyjde na zhruba hodinku času (plus cesta tam a zpátky).

A teď zpátky do Sintry. Tomuhle městu se někdy přezdívá pohádkové a v éře monarchie to bylo oblíbené letní sídlo portugalských králů. Svoji podobu získalo povětšinou v éře romantismu v 19. století, jeho historie je ale výrazně starší. Z Lisabonu se sem dostanete za 2,60 příměstským vlakem, který jede z nádraží Rossi zhruba hodinu.

Stejně jako Lisabon je i Sintra hodně kopcovitá, zejména pokud se rozhodnete prozkoumat zdejší paláce. V takovém případě počítejte s mnoha kilometry a patry v nohách. Nejslavnější je palác Pena, který je z centra vzdálený necelé tři kilometry stále do kopce. Nahoru můžete vyrazit skrz rozsáhlý park, jehož terén se sice řadí k těm náročnějším, ale nabízí spoustu krásných zákoutí, a pokud jste nadšenci do lezení, pak taky přístupných skal, případně po silnici, což je ale trochu oklikou. Teoreticky se sem dá dojet i autobusem, ale to je docela drahá sranda, protože sem jezdí jenom turistická linka, která vás vyjde na nějakých 20 euro, případně si můžete stopnout nějaký ten tuk tuk i s průvodcem, tady si ale taky připlatíte. Vstup do paláce i jeho zahrad je zpoplatněn, lístek si kupujete na konkrétní časový slot a místo je mezi návštěvníky docela populární, takže si lístek pořiďte spíš online s předstihem, ať nemusíte zbytečně čekat.

V Sintře jsou ale i další pamětihodnosti a do některých objektů se dostanete i bez front. Můžete například zavítat na maurský hrad, který tady stojí už od dob maurské okupace Pyrenejského poloostrova, byť později se dočkal konzervace a jistých stavebních prav. Na hlavním náměstí se zase nachází letní královský palác známý jako Národní nebo Městských palác, trochu stranou centra zase Quinta da Regaleira, soukromá rezidence bohatého továrníka Monteira a jeho rodiny. Tento objekt vás okouzlí především svou zahradou, ve kterém se nachází proslulé rituální schodiště umožňující sestup do podzemního labyrintu chodeb. Určitě už jste nějaké jeho fotografie viděli na internetu.

Lisabon je město, které si vás dokáže získat na první pohled, a čím víc času v něm trávíte, tím hlouběji se vám zadírá pod kůži. Má totiž osobité kouzlo, vítá vás neuvěřitelnou vřelostí a na každém kroku překvapuje nádhernými zákoutími i dechberoucími výhledy. Jednoduše je to město, na které vám jedna návštěva stačit nebude.