Pravomil

Autor: Petr Stančík
Dramatizace: Pavel Baďura, Tomáš Dianiška

Premiéra: 18. 3. 2023
Uvádění: Divadlo v Dlouhé

Režie: Tomáš Dianiška

Obsazení
Pravomil - Pavel Neškudla
Tinka - Štěpánka Fingerhutová
Karel Vaš - Jan Sklenář
Farář Pamls, Hlídač, Konferenciér - Tomáš Turek
Otec Pravomilův, Generál Píka, Voják - Čeněk Koliáš
Matka Pravomila, Dcera Karla Vaše - Magdalena Zimová
Jarka Baterka, Edy - Miroslav Zavičár
Voják, Velitel gulagu, Spolubojovník Saša, Tony, Reportér - Samuel Toman
Děti, Vězni, Komunisté - Zuzana Kolomazníková, Martina Vašáková, Ondřej Kapal, Pavel Conk, Tomáš Zvědělík, Vladimír Tkáč, Tomáš Jech
Kapela pod vedením Milana Patočka - Kateřina Jirčíková / Martina Fialová, Pavel Lipták / Martin Matejka, Tomáš Makovský / Jiří Nedbal

Délka představení: 2 h 30

Narodil se jako vytoužený syn a jméno dostal proto, aby vždycky obhajoval pravdu a bojoval za ni. Nikdo nemohl tušit, jak těžký úkol to bude. Pravomil to v životě rozhodně nemá snadné. Nesnáší nespravedlnost a bezpráví, přesto má pocit, že boj proti nim se podobá boji s větrnými mlýny. Pravda a láska jako by vítězily jenom v pohádkách, proto se rozhodne vzít věci do vlastních rukou. Uprostřed noci se zjeví u postele člověka, který navzdory četným zločinům unikl potrestání, odhodlaný ho zastřelit. Než však zvládne čin vykonat, skácí se mrtev k zemi. Zní to jako konec příběh, je to však ve skutečnosti začátek. V následujících minutách se divák spolu s protagonisty vrací časem a postupně zjišťuje, co Pravomila k jeho činu vlastně vedlo.

Inscenace je dramatizací stejnojmenného románu, který je pro změnu inspirován reálnou osobou - Pravomilem Raichlem, který si prošel ruským gulagem i komunistickým vězením v Československu a nakonec nalezl klid a svobodu uprostřed oregonských lesů. Tomáš Dianiška už poněkolikáté vytváří na jevišti historickou fresku, která však nechce dokumentovat dějiny, nýbrž vyzdvihnout téma hrdinství a zásadních lidských hodnot těžce zkoušených a ohýbaných nepříznivými okolnostmi.

Příběh je vyprávěn retrospektivně, ovšem víceméně chronologicky, zároveň však má dvě roviny - na jedné stojí Pravomil a jeho život převyprávěný pomocí deníkových zápisků, na druhé dcera potenciální oběti z úvodu, která tento deník objeví a jeho prostřednictvím se seznamuje nejen s osobou domnělého vraha, ale také s pravou tváří svého otce. Tyto roviny se prolínají, zatímco linka z Pravomilova života je pro inscenaci zásadní, druhá je spíše inscenační berličkou pomáhající tvůrcům k dotvoření dramatického oblouku.

Dianiška inscenaci skládá tak, jak jsme u něj zvyklí. Tedy jako mozaiku nejrůznějších popkulturních narážek propojených dějem, které nicméně nepůsobí samoúčelně, nýbrž podtrhují zvolenou tematiku. Zatímco některé mají poukázat na absurditu dění, jiné se chovají jako doprovodný komentář nebo vyzdvihují konkrétní situaci či téma. I díky tomu není inscenace žánrově ukotvena a lavíruje na pomezí několika různých žánrů - chvíli je to drama, chvíli fraška, chvíli kabaret. Přechody mezi nimi působí plynule, jelikož dochází k vzájemnému přelévání, v němž často není jasné, kde jeden žánr končí a druhý začíná. Této roztříštěnosti nahrává i scéna, která není jednolitým prostředím, nýbrž mnoha dílčími, vzájemně propojenými prostory, které se přerozují v konkrétní místo na základě herecké akce. V levé zadní části je místo pro orchestr, vedle něj se nachází stěna s oknem, před ní několik kusů nábytku. Scénografie je dynamická a podle potřeby se proměňuje a doplňuje o další nábytek či cokoliv dalšího, co je zrovna zapotřebí.

Herecké obsazení je relativně úsporné, takže s dvěma výjimkami ztvárňuje každý více rolí. V jediném charakteru po celou dobu zůstávají pouze Pavel Neškudla jako titulní Pravomil a Jan Sklenář coby Karel Vaš. Osudy těchto dvou jsou zvláštním způsobem propojené, protože na sebe neustále všude naráží a silně se ovlivňují. Neškudlův Pravomil je tak trochu rebel bez příčiny. Chvíli nepostojí, neustále musí u všeho být a dohlížet na spravedlnost, ač ho to často samotného přivádí do problémů. Je spíše nenápadným hrdinou, který nemá problém schovávat se v koutě a neopozorňovat na sebe, pokud však má pocit, že něčí chování přesahuje únosnou mez, nebojí se ozvat a vystoupit na obranu utlačovaných. Vyznačuje se až dětskou naivitou a jeho chování v sobě má jistou odevzdanost, není to však rezignovanost absolutní, nýbrž nezlomná. Sklenářův Karel Vaš je prototypem hada schopného se vykroutit ze všeho. Neustále zaujímá dominantní postavení, arogantně vystrkuje hruď i bradu a jeho postoj ani tón hlasu nepřipouští jakoukoliv diskuzi. Pečlivě skrývaná vnitřní nejistota přesto občas vytryskne na povrch v podobě nepatrného trhnutí ramen, pohupování se na špičkách nebo uhýbání pohledem. Poměrně výrazný je také Tomáš Turek především jako lehce neurotický a o poznání více rezignovaný Farář Pamls nebo Miroslav Zavičár coby mírně retardovaný Jarka Baterka, kterému to ale ve skutečnosti překvapivě pálí.

Pravomil je zábavná, byť poněkud hořká inscenace o hrdinství, jeho cestách a jeho marnosti. Ukazuje naši společnost v poměrně nelichotivém světle a připomíná, že potřebujeme hrdiny, ač si jich jen málokdy umíme vážit. Dianiška přenáší diváky do naprosto svébytného světa, v němž jako by neexistovaly hranice a všechno bylo možné, aniž by pustil z ruky inscenační otěže, takže vzniká uvolněný, ale nesmírně kompaktní celek. Pravomil je v mnohém překvapivý, snad i trochu neobvyklý, ale vyznačuje se svébytnou poetikou a dokáže zaujmout.