Linus Baker pracuje jako sociální pracovník a jeho hlavním cílem je zaručit, aby se každému dítěti dostalo správného zacházení. Jeho úkol však není vůbec snadný, protože mládež, s níž se potýká, není obyčejná. Je nadána magickými schopnostmi, a už jen proto by mohla být potenciálně nebezpečná. A skupinka obývající jinak v podstatě opuštěný ostrov patří k těm nejhorším.
Linus Baker je vzorný pracovník, který zpracovává mimořádně přesná a podrobná hlášení. Nikdy nic nepřikrášluje ani nezamlčuje, takže je v podstatě ideálním nástrojem systému, který považuje za nutné mít dohled nad všemi magickými individui. Je to právě jeho pečlivost, co mu vynese speciální úkol podléhající tomu nejvyššímu stupni utajení. Nejvrcholovější management úřadu, pro nějž pracuje, si ho pozve k sobě a vyšle do sirotčince na konci světa, jehož fungování je potřeba zmapovat. Vybaven téměř nulovými informacemi tak Linus sbalí kufr, naloží svou kočku a vydává se do neznáma.
Ostrov leží kousek od pobřeží, vesničani se k němu však nepřibližují a i přívoz sem jezdí jen neochotně. Není se co divit. Mezi obyvateli domu je totiž zahradní trpaslice, měnič, tedy hoch schopný brát na sebe podobu zvířete, zvláštní zelená hmota, o níž nikdo netuší, co je vlastně zač, příslušník už téměř vyhubeného druhu vyvernů, lesní víla a antikrist, tedy chlapec, jehož otcem je samotný ďábel. Ti všichni navíc spadají pod ochranu Arthura Parnasse, o němž toho Linus ví ještě méně než o jeho svěřencích. První dny na ostrově jsou pro něj krušné, protože má pocit, že mu všichni neustále usilují o život. Jak se však začíná sžívat s fungováním domu a rituály jeho obyvatel, dochází mu, že přes svůj vzhled a původ nejsou jeho obyvatelé ani náhodou tak děsiví, jak se na první pohled zdálo.
Román je neuvěřitelně laskavým příběhem o hledání rodiny, o níž ani nevíte, že ji postrádáte. Linus je ve své podstatě osamělý, společnost mu obvykle dělá jenom jeho věčně nevrlá kočka a jeho život je tvořen takřka výhradně prací a osamělými večery doma při poslechu hudby. Sní o tom, že by svůj život mohl nějak změnit, schází mu však odvaha to skutečně udělat. Oddanost práci je v podstatě to jediné, co má, proto se snaží být ve své profesi co nejlepší. Stejně jako většina lidí okolo něj je zaslepen předsudky a tím, co je mu neustále vtloukáno do hlavy. Příručka s pravidly a směrnicemi je jeho biblí, není však natolik zatvrzelý, aby se nedokázal otevřít realitě, která s nimi nekoresponduje. Má neustálé pochyby o sobě samém a své hodnotě, nechápe, proč by na něm mělo někomu záležet, a má sklony se podceňovat, pod přísnou úřednickou slupkou však skrývá upřímné srdce připravené milovat a otevřít se těm, které uzná za toho hodné.
Dům v blankytně modrém moři je neuvěřitelně laskavým příběhem o hledání štěstí, který dokáže zahřát na duši. Autorovi se podařilo na jeho stránkách vybudovat řadu osobitých a nesmírně zajímavých charakterů, o nichž se toužíte dozvědět co nejvíc a jimž fandíte už jen proto, jaké jsou. Děj není nijak komplikovaný a v podstatě popisuje cestu hlavního hrdiny k sobě samému a jeho skutečným touhám, vyprávění je však plynulé, prodchnuté spoustou humoru a nadhledu a mimořádně čtivé. Jednoduše řečeno, pokud hledáte knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři a přiměje vás doufat v to lepší v lidech, jste na správné adrese.
Žádné komentáře:
Okomentovat