Anne Brontëová - Dvojí život Heleny Grahamové

Život dovede být plný překvapení a dost často nás samé usvědčuje ze lži nebo ukvapených názorů. Gilbert Markham je přiměřeně bohatý muž z dobré rodiny, který je připraven tvořit si rychlé soudy o komkoliv. Není proto divu, že když se do sousedství přestěhuje mladá vdova s malým synkem, na základě její odtažitosti při několika krátkých setkáních k ní pojme antipatie. Netrvá však dlouho, aby mu začalo docházet, že se ve svých závěrech možná přece jenom trochu ukvapil.

Helena Grahamová je mladá vdova, o níž toho nikdo moc neví. Drží si lidi od těla, udržuje pouze nutné společenské styky a v podstatě se snaží být nenápadná a neviditelná. Většinu času tráví v domě malováním, případně výchovou malého synka. Zpočátku o ní panuje vcelku kladné mínění, čím déle však v místě bydlí, tím víc podivných klepů se začíná šířit, přičemž většina z nich ji nezobrazuje právě v nejlichotivějším světle. Panuje podezření, že udržuje milenecký poměr s majitelem panství, od nějž si pronajímá dům, a říká se ještě leccos jiného.

Gilbert je sice zpočátku vůči Heleně téměř opovržlivý, netrvá však dlouho a začne propadat jejímu kouzlu. Během řady rozhovorů, které spolu vedou, pochopí, jak skvěle si s ní rozumí, a dřív, než si stačí uvědomit, co se vlastně stalo, je do ní hluboce zamilován. Zdá se, že mladá vdova jeho sympatie sdílí, přesto si udržuje odstup a veškeré náznaky dvoření potírá hned v zárodku. Trvá na tom, že mezi nimi nemůže být žádný bližší vztah, odmítá však vysvětlit své důvody. Teprve když je okolnostmi zahnána do kouta, svěří Gilbertovi svůj deník, v němž má možnost přečíst si celý její příběh.

Román je koncipován jako epistolární, ovšem jde spíše o falešný román v dopisech. Hlavní hrdina sice píše svému příteli, jedná se však pouze o záminku k tomu, aby mohl svůj příběh vyprávět. Na pozici vypravěče se s ním navíc prostřídá i přímo Helena, a to prostřednictvím svého deníku i několika listů, které píše příbuzným. Navzdory epistolární formě tak většina textu nemá náležitosti dopisu a zvolena byla spíše proto, že autorce umožňuje proniknout skutečně hluboko do nitra svých postav a podělit se o jejich nejtajnější myšlenky a pocity. Zároveň to umožňuje velmi dobře postihnout vývoj postav a ukázat je jako mnohovrstevnaté a zmítané osudem.

Děj není příliš komplikovaný a v jistých ohledech je dokonce předvídatelný, paradoxně však přesto dovede ve čtenáři probudit napětí a zejména touhu dozvědět se, jak věci ve skutečnosti jsou a zda se ve svých odhadech neplete. Autorka se nesnaží o originalitu a píše v duchu své doby a tehdejších zvyklostí, navíc v souladu s dobovou morálkou. Výborně se tu také prolínají prvky romantismu a realismu, aniž by některý převládal. Navzdory svému stáří je román nesmírně čtivý, k čemuž přispívá jak jeho značná dialogičnost, tak vynikající překlad, který zachovává autorčin styl, ale přibližuje jej současnému jazyku.

Dvojí život Heleny Grahamové je i současnému čtenáři velmi přístupná klasika, která možná neohromí originalitou příběhu, ale přesto dovede vtáhnout a pohltit. Autorce se podařilo vytvořit čtivý příběh se zajímavými postavami prodělávajícími složitý vnitřní vývoj, které jsou stále dokola zkoušeny osudem a nuceny se s ním prát, i když jim dochází síly. Jedná se o nádherné svědectví o době svého vzniku, které je sice poněkud romantizovanou verzí skutečnosti, přesto realistickou ukázkou postavení ženy ve společnosti v polovině 19. století. Navíc je tento román důkazem toho, že Anne Brontëová, přestože ze sesterského trojlístku nejméně známá, by rozhodně neměla zůstat opomíjená.