K. J. Beneš - Uloupený život

Dvě ženy, které vypadají úplně stejně, a přece jsou každá jiná. Sylva a Martina přišly na svět v týž den, pouhou hodinu po sobě. Na první pohled jsou od sebe k nerozeznání, dokonce ani jejich otec si není vždycky jistý, s kterou vlastně mluví, ale povahami se liší. A Martina se celoživotně užírá závistí, protože její sestra má všechno, kdežto ona pokaždé ostrouhá. Ovšem potom se zjeví nečekaná příležitost, jak to změnit.

Martina se vždycky toužila co nejvíc podobat své sestře. Vzhledem k tomu, že jsou dvojčata, vizuálně to není nijak těžké, Martina však tento svůj cíl dovádí poněkud do extrému, napodobuje sestřin styl chůze i tón hlasu a všechna její gesta. Jednoduše touží stát se jejím přesným obrazem, aby nebylo patrné, která jsou která. Nejvíc ji však ubíjí, že navzdory vší své snaze je ona vždycky tou druhou a je to Sylva, kdo má všechno včetně muže, do něhož je Martina hluboce zamilovaná, ale který pochopitelně upřednostňuje její sestru a tu si také vezme.

Krátce po svatbě se Sylvin manžel vydává na polární výpravu a dívka zůstane na několik dlouhých měsíců až let sama. Aby se nějak zabavila, společně se sestrou vyrazí do Normandie, aby si užily francouzského venkova i slunce a v jeho paprscích se plavily na moři. Jsou sice zdatné námořnice a plachetnici ovládají s naprostou lehkostí, přesto se jim přílišný risk za větrného počasí nevyplatí. Jejich loď se převrátí a Sylva nehodu nepřežije. Martině se podaří zachránit, ovšem poté, co procitne v nemocnici, ji všichni považují za její sestru, jelikož se jí nějakým nedopatřením dostal na ruku její snubní prsten. Dívka má nejprve v plánu tento omyl uvést na pravou míru, čím déle v něm však všichni setrvávají, tím těžší je se k tomu odhodlat, až se nakonec rozhodne, že by mohla situace využít a sestřin život si přisvojit. Díky tomu by totiž mohla mít všechno, po čem kdy toužila.

Román se odehrává na začátku století v době krátce před první světovou válkou, ovšem zaměřuje se primárně na vnitřní svět hlavní hrdinky, dobové nálady řeší jenom velmi okrajově. Autor se pokouší o hlubokou psychologickou sondu, přičemž Martinu staví před zásadní morální dilema. Může se stát někým, kým ve skutečnosti není, zatratit sama sebe a uvelebit se v cizím životě. Je však otázka, jestli něco takového dokáže. Existence v sestřině kůži pro ni totiž znamená neustále a soustavné potírání vlastního já a časté balancování na hraně nože, když se nedokáže rozhodnout, jak moc je její chování adekvátní tomu, co by udělala Sylva a v čem se od toho jejího odlišuje. Bez ustání tak musí vyvažovat to, co se od ní čeká, s tím, jak se sama uvnitř cítí, a po všech stránkách ji to ubíjí.

Přestože těžiště románu tkví v psychologii hlavní hrdinky, je velmi bohatý na mnoho nečekaných zvratů. Některé situace sice jsou do určité míry předvídatelné, jiné však přicházejí jako blesk s čistého nebe. Díky tomu se autorovi daří udržovat napětí, a to navzdory tomu, že jeho styl je poměrně hutný a popisný, zaměřující se primárně na vnitřní svět hrdinů. Dialogů či jakýchkoliv rozhovorů je v textu pomálu, řada konverzací se odehrává pouze zprostředkovaně prostřednictvím popisu, mnohdy postavy vlastně ani nemají o čem mluvit, případně co si říct.

Uloupený život je dobře napsaný psychologický román postavený na zajímavé premise. Autor se v něm snaží zodpovědět otázku, jak moc nás vnější vzhled předurčuje k tomu, jak se budeme chovat, a jak moc toho dvojčata vlastně sdílí. Pod totožnou vnější slupkou totiž mohou být zcela odlišná. Hlavní hrdinka se ocitá v situaci, po níž vždycky toužila, která jí však ani náhodou nepřináší takové uspokojení, v jaké doufala. Osud jí navíc bez ustání hází klacky pod nohy, čímž se autorovi daří udržovat napětí, a to navzdory vcelku popisnému stylu zaměřenému na vnitřní svět postav. Nejedná se o úplně snadné čtení, nicméně rozhodně o zajímavý kousek v rámci meziválečné české literatury.