Něha

Autor: Alfredo Sanzol
Překlad: Michal Brabec

Premiéra: 20. 6. 2025
Uvádění: Divadlo v Dlouhé

Režie: Martin Čičvák

Obsazení
Královna Esmeralda - Klára Oltová
Dřevorubec Záhněda - Jan Vondráček
Princezna Karmína - Eva Hacurová
Dřevorubec Mořimil - Miroslav Zavičár
Princezna Persimona - Kristýna Jedličková
Dřevorubec Nebeslav - Samuel Toman

Délka představení: 2 h 35

Tři muži, tři ženy a jeden ostrov, který má být opuštěný. Zní to jako zápletka z romantické komedie a vlastně to ani není daleko od pravdy. Španělský dramatik Alfredo Sanzol se rozhodl inspirovat Shakespearem a stvořit hru, která je variací na jeho dramata, půjčuje si řadu prvků, s nimiž Shakespeare běžně pracuje, ovšem skládá je dohromady úplně novým způsobem.

Královna Esmeralda nenávidí muže, příčí se jí jejich chlípné pohledy i násilnické sklony, proto se rozhodne kouzlem potopit celé válečné loďstvo a jenom v doprovodu svých dvou dcer se magicky přepravit na opuštěný ostrov, o jehož existenci nikdo neví, a proto tam ani nemůže žít. Bohužel se ve svém odhadu poněkud přepočítá, jelikož tento kousek země si právě pro jeho opuštěnost vybral i Dřevorubec Záhněda s dvojicí synů, kteří pro změnu z celého srdce nenávidí ženy. Zdá se, že těch šest bude muset nějak koexistovat, ovšem vzhledem k okolnostem bude rozhodně bezpečnější, pokud se ženská trojice přestrojí a bude vydávat za muže. Komedie plná záměn a omylů tak může začít.

Autor vychází z shakespearovských archetypů, a to jak co se postav týče, tak tematicky. V rámci zápletky jsou využity prvky z mnoha Shakespearových komedií převleky počínaje a magickými zásahy konče. Tvůrci se viditelně snaží najít i aktualizační moment, byť je to poněkud problematické, takže vzniká komedie primárně o mezilidských vztazích, která si dělá legraci z nejrůznějších předsudků spojených s oběma pohlavími a občas je dokonce staví na hlavu. Pro diváka znalého Shakespeara potom vzniká příjemná přidaná hodnota v tom, že může hádat, který prvek byl převzat z kterého dramatu, jak moc je shodný a kde se jej autor, potažmo tvůrci rozhodli variovat.

Scénografie je vcelku jednoduchá, sestává z ústřední vyvýšené konstrukce v duchu pódia, na níž se odehrává většina děje. Po celou dobu je doplněna téměř výhradně květináči s nejrůznějšími rostlinami, jimiž se posouvá sem a tam, konkrétní prostředí je dotvářeno přímo hereckou akcí. Kostýmy jsou částečně historizující, nicméně nesnaží se o jakoukoliv dobovou autenticitu a jsou spíše odkazem ke společenskému postavení postav než k době, kdy se příběh odehrává. Tvůrci se ostatně rozhodli pro blíže nespecifikované bezčasí.

Martin Čičvák vede ve své režii herce zkušenou rukou, klade důraz na sílu gesta a toho, co se neříká a zůstává viset nevyslovené na pozadí. Aktéry navíc trochu v duchu Shakespeara ponouká k deklamačnímu herectví, které k textu překvapivě dobře sedí a paradoxně nepůsobí uměle ani strojeně, spíše umocňuje humornou nadsázku, s níž tvůrci k inscenaci přistupují. Aktéři jsou rozděleni do dvojic, potenciálně milostných, přičemž charakterově i herecky nejzajímavější jsou Klára Oltová coby Královna Esmeralda a Jan Vondráček jako Dřevorubec Záhněda. Oba jsou nesmírně dominantní, protože to oni řídí své potomky a jejich počínání pevnou rukou, dovedou však projevit i vlídnou něžnost a pravý rodičovský cit. Ani jeden si nedokáže odpustit při vzájemných setkáních sžíravou ironii, ovšem právě ta mezi nimi vytváří velmi živou a živelnou dynamiku, kterou je zábavné sledovat.

Přestože Něha není svým způsobem úplně originální, je překvapivě současná a mile zábavná. Dá se brát jako hold Shakespearovi a jeho dramatické tvorbě, stejně tak jako hříčka o mezilidských vztazích či trochu pokřivené zrcadlo směrem k naší společnosti. Chcete-li si užít Shakespeara trochu jinak, v moderním hávu a neotřelé variaci, v podstatě komedii, kterou sice nenapsal, ale mohl by, pak je Něha správnou volbou. Asi vyloženě neohromí, ale bavit se u ní budete.