Život v 19. století není pro ženu žádný med. Tím spíš, že je odkázána na dobrodiní svých příbuzných, případně na své schopnosti a velmi omezené kariérní možnosti. Když se potom domnělá dědička ukáže být obyčejnou podvodnicí, čeká ji nezáviděníhodné postavení společenského vyvrhele. Matilda Fitzgibbonová přišla do dívčího penzionátu jako od pohledu movitá dívka. Zdání však často klame a dotyčná možná vůbec není tím, kým se na první pohled jeví.
Slečny Wilcoxovy vlastní poměrně velký dům, jejich jmění tomu však neodpovídá, a jelikož nejsou vdané, musí najít jiný způsob, jak si vydělat na živobytí. Rozhodnou se proto otevřít penzionát pro dívky z lepších rodin a poskytovat jim tam přiměřeně kvalitní vzdělání, jak jen jejich vlastní neširoké znalosti dovolí. Protože o instituci se zatím příliš neví, berou zavděk jakoukoliv potenciální žačkou a mladá Matilda Fitzgibbonová by mohla být doslova zlatý důl. Přijela spolu s otcem v luxusním kočáře, má truhlu plnou drahých šatů a její vystupování napovídá, že pochází z lepší rodiny. Slečny Wilcoxovy ji nadšeně přijmou a vychytrale jí podlézají až do momentu, kdy má její otec zaplatit školné.
Dívka zůstala v penzionátu přirozeně sama, její otec na sebe však nechal kontakt pro všechny případy. Když se mají dívky rozjet na vánoční prázdniny, majitelky penzionátu ho kontaktují, aby si dceru vyzvedl, nedostane se jim však uspokojivé odpovědi. Jeho údajné panství totiž neexistuje a celá identita Matildy je tím pádem přinejlepším smyšlená. Po dívce zůstal tak maximálně dluh, nemluvě o tom, že nemá střechu nad hlavou, protože v penzionátu už dále pobývat nemůže. Naštěstí se jí laskavě ujme paní Chalfontová, místní vdova, která sama sice děti nemá, ale nijak jí nevadí vzít dívku pod svá ochranná křídla. Poskytne malé Matildě přístřeší, vzápětí však začne pátrat po jejím původu a tajemstvích, která skrývá.
Román v sobě snoubí prvky sociálního a gotického románu tak typické pro tvorbu Charlotte Brontëové. Čtenáři se ocitají v prostředí nevelké vesnice a velmi omezeného okruhu lidí, kteří jsou do určité míry karikováni a poukazují na dobovou morálku a nešvary. Autorka se nicméně nezaměřuje čistě na jejich povahokresbu, nýbrž komponuje dobrodružný příběh s takřka detektivní zápletkou, v němž nic není takové, jak se na první pohled zdá. Dějová linka je vcelku jednoduchá a sleduje pátrání po identitě malé Matildy, to samo o sobě je však poměrně akční a bohaté na nejrůznější zvraty.
Navzdory dvojímu autorství je Emma velmi konzistentním vyprávěním, které se odkazuje k tradici ve své době velmi populárních gotických románů a zároveň zůstává společenskou kritikou. Na stránkách je výborně zachycena dobová atmosféra, celkový styl je extrémně čtivý a stránky rychle ubíhají. Postav je poměrně málo a jejich povahokresba je okleštěna na nezbytné minimum, příběhu to však vyloženě nepřekáží. Jedná se o velmi přístupnou klasiku, která je čtivá, přiměřeně akční a zábavná, takže dovede zaujmout i současného čtenáře. Navíc se výborně popasovala s dvojím autorstvím, které na první pohled vůbec není patrné a neznalý souvislostí jej takřka nemá šanci odhalit. Není to román, kterým byste se měli s tvorbou Charlotte Brontëové seznámit, při jejím zevrubnějším čtení byste jej však rozhodně neměli vynechat.
Žádné komentáře:
Okomentovat